Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1747/2024

21 Cdo 1747/2024-139

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci zástavního věřitele J. V., zastoupeného Mgr. Lukášem Trefilem, advokátem se sídlem ve Svitavách, nám. Míru č. 142/88, a zástavního dlužníka Marcela Bartůňka, narozeného dne 9. března 1967,bytem v Hlinsku v Čechách, Hřibova č. 862, zastoupeného JUDr. Oldřichem Nejdlem, advokátem se sídlem v Praze 1, Valentinská č. 56/11, o nařízení soudního prodeje zástavy, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. , o dovolání zástavního dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 18. září 2023, č. j. -89, takto:

Dovolání zástavního dlužníka se odmítá.

Odůvodnění:

1. Usnesením ze dne 18. 9. 2023, č. j. -89, Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích potvrdil usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 5. 12. 2022 č. j. -57 ve výroku I., jímž tento soud nařídil prodej zástavy ve výroku usnesení specifikované k uspokojení pohledávky zástavního věřitele ve výši 5 800 000 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 5 800 000 Kč od 24. 1. 2020 do zaplacení; usnesení soudu prvního stupně odvolací soud zrušil ve výroku II., jímž soud prvního stupně návrh zamítl pro smluvní úrok z prodlení ve výši 0,3 % denně, a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudy dospěly k závěru, že zástavní věřitel předloženými listinami doložil existenci zajištěné pohledávky, existenci zástavního práva, jakož i kdo je zástavním dlužníkem. Námitky zástavního dlužníka soudy shledaly pro první fázi řízení o nařízení prodeje zástavy nedůvodnými.

2. Proti usnesení odvolacího soudu podal zástavní dlužník dovolání. Dovolání (jeho přípustnost i důvodnost) odůvodnil tím, že „v mezidobí mezi vydáním usnesení soudu prvního stupně a napadeného usnesení byla nemovitost postižena exekučním příkazem k prodeji nemovitosti soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla“, a za otázku doposud neřešenou v rozhodovací praxi dovolacího soudu v této souvislosti považuje otázku, zda „brání speciální inhibitorium … nařízení soudního prodeje zástavy“, a dále otázky na tuto otázku bezprostředně navazující. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení změnil tak, že návrh na nařízení soudního prodeje zástavy zamítne. Zároveň navrhl, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost napadeného usnesení.

3. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) projednal dovolání zástavního dlužníka podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

4. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

5. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

6. Podle ustanovení lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; dovolání nelze podat z důvodu vad podle , a b) a

7. Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

8. Podle ustanovení v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.

9. Dovolání zástavního dlužníka není podle ustanovení přípustné, neboť dovolatel v něm uplatnil jiné dovolací důvody než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení , a z jeho námitek nevyplývají žádné rozhodné právní otázky, na jejichž vyřešení by záviselo napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu ustanovení

10. Jak vyplývá z obsahu dovolání, jediná dovolací námitka vychází ze skutkového závěru, že „v mezidobí mezi vydáním usnesení soudu prvního stupně a napadeného usnesení byla nemovitost postižena exekučním příkazem k prodeji nemovitosti soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla“.

11. Tato skutečnost doposud v řízení uplatněna nebyla, ač v tom zástavnímu dlužníku nic nebránilo; zástavní dlužník v řízení pouze argumentoval tím, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, že nebyla zohledněna „kolize s právem zástavního dlužníka na osobní a rodinný život“ (srovnej obsah odvolání zástavního dlužníka ze dne 21. 12. 2022, resp. přednes jeho zástupce u jednání odvolacího soudu dne 18. 9. 2023).

12. Zástavní dlužník v dovolání použil nepřípustné argumenty ve smyslu ustanovení , a proto Nejvyšší soud České republiky dovolání podle ustanovení odmítl.

13. O návrhu zástavního dlužníka na odklad vykonatelnosti dovolací soud nerozhodoval, neboť Ústavní soud již ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení ( ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický.

14. O povinnosti k náhradě nákladů řízení před dovolacím soudem nebylo rozhodováno s ohledem na závěry vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. , podle nichž je porušením práva na soudní ochranu ( d) a principu rovnosti účastníků řízení ( d), je-li v řízení o soudním prodeji zástavy současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy rozhodnuto i o nákladech řízení. V souladu s požadavkem spravedlnosti naopak je, aby o nákladech řízení bylo v takovém případě rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení, tedy poté, co bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 7. 2024

JUDr. Marek Cigánek předseda senátu