Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1288/22

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudkyně zpravodajky Milady Tomkové a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatele R. H., zastoupeného JUDr. Vladimírem Kubátem, advokátem, sídlem Radlická 1031/42, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2022 č. j. -1619, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. srpna 2021 sp. zn. , rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. prosince 2020 č. j. -1402 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. června 2020 č. j. -1302, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. října 2019 č. j. -1234 byl stěžovatel podle § 226 písm. c) trestního řádu zproštěn obžaloby ze zvlášť závažného zločinu podvodu podle , odst. 5 písm. a) ve stádiu pokusu podle , ve spolupachatelství podle , neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal stěžovatel. Vina tímto trestným činem byla shledána pouze u obžalovaného B., stíhaného jako uprchlý. Stručně řečeno měli oba podle obžaloby převést bez souhlasu jediného společníka a jednatele obchodní společnosti X, jeho obchodní podíl na obžalovaného B., následně odvolat původního jednatele a jmenovat jednatelem obžalovaného B. a pokusit se prodat nemovitost ve vlastnictví obchodní společnosti X. Stěžovatel v řízení před Městským soudem tvrdil, že pouze zprostředkovával prodej nemovitosti, na níž získal tip od Z. Ch. (osoba v pátrání, na níž je vydán příkaz o dodání do výkonu trestu odnětí svobody, zdržující se patrně v zahraničí). V odůvodnění Městský soud v Praze uvedl, že výpověď stěžovatele byla sice v určitých směrech nekonzistentní, zabíhavá a do určité míry těžko uvěřitelná, soud však měl k dispozici pouze ojedinělé nepřímé důkazy a indicie naznačující, že se v celé záležitosti angažoval více, avšak tyto důkazy a indicie netvořily ucelený a nepřerušený řetězec důkazů, který by mohl vést k jednoznačnému závěru o stěžovatelově vině.

2. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. června 2020 č. j. -1302 byl na základě odvolání státní zástupkyně výše uvedený rozsudek zrušen a věc byla vrácena Městskému soudu v Praze za účelem nového rozhodnutí. Vrchní soud v Praze Městskému soudu v Praze vytkl, že své závěry činil vždy ke každému z nepřímých důkazů (indicií) samostatně, nedostál však povinnosti hodnotit tyto důkazy ve svém souhrnu a vzájemných vazbách, čehož výsledkem by byl celkový závěr náležitě osvětlující, proč uvedené nepřímé důkazy ani ve svém souhrnu nejsou způsobilé být náležitým podkladem pro závěry o vině.

3. Napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze (dále též "soud prvního stupně") ze dne 11. prosince 2020 č. j. -1402 byl stěžovatel shledán vinným a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením do věznice s ostrahou. Po doplnění důkazů a jejich opětovném hodnocení dospěl soud k závěru, že nepřímé důkazy vztahující se ke stěžovateli tvoří uzavřený kruh, který vede k závěru, že se podílel na pokusu o převod nemovitosti za součinnosti odsouzeného B. a dalších neztotožněných osob.

4. Napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze (dále též "soud druhého stupně") ze dne 3. srpna 2021 sp. zn. bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání jako nedůvodné, neboť soud druhého stupně naznal, že soud prvního stupně učinil správný závěr o vyvrácení stěžovatelovy obhajoby provedenými důkazy, které ve svém souhrnu a vzájemných vazbách nade vší pochybnost prokazují, že se stěžovatel zažalovaného skutku dopustil a tím naplnil všechny znaky pokusu konkretizovaného zločinu. Rozhodnutí soudu prvního stupně bylo shledáno logickým, přesvědčivým a pochybnosti nevzbuzujícím.

5. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2022 č. j. -1619 bylo odmítnuto stěžovatelovo dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu. V odůvodnění Nejvyšší soud uvedl, že v dosavadním řízení nezjistil žádnou závažnou procesní vadu, která by zároveň představovala extrémní a neakceptovatelný zásah do ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces; oba soudy nižších stupňů na podkladě řádně provedeného dokazování logicky vyvrátily argumentaci stěžovatele, že by jej Z. Ch. úkoloval při podvodném převodu obchodního podílu společnosti X, a snaze přes prostředníky oklamat zástupce společnosti Y, při prodeji předmětné nemovitosti. Nejvyšší soud upozornil na skutečnost, že stěžovatel nenabídl žádnou kvalifikovanou námitku k tvrzenému extrémnímu nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a soudy rekonstruovaným skutkovým stavem.

II. Obsah ústavní stížnosti

6. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno stěžovatelovo právo na spravedlivý proces a nestranný soud podle d (dále též "Listina") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a dále princip presumpce nevinny a zásada in dubio pro reo podle y a y.

7. Ústavní stížnost je až na drobná doplnění týkající se tří prostých odkazů na nálezy Ústavního soudu totožná se stěžovatelovým dovoláním. K tvrzenému porušení presumpce neviny cituje stěžovatel část nálezu Ústavního soudu ze dne 6. března 2020

sp. zn.

, k námitce ohledně nesplnění podmínek pro zrušení zprošťujícího rozsudku cituje z nálezu ze dne 1. dubna

sp. zn.

. S odkazem na nález ze dne 16. června 2011

sp. zn.

tvrdí, že zjištěné skutečnosti nemohou být usvědčujícími důkazy, neboť netvoří logický a nepřerušený řetězec nepřímých důkazů.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 . Jeho ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva.

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud je dle článku 83 y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, k jejichž porušení by mohlo dojít například tehdy, pokud by právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývaly [viz např. nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257)], popřípadě byla-li by skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy [viz např. nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 30. 11. 1995 (N 79/4 SbNU 255)].

10. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře opakovaně formuloval požadavky na úplnost a přesvědčivost odůvodnění rozhodnutí obecných soudů; srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 23. 2. 2006 (N 45/40 SbNU 373). Ústavní soud dospěl k závěru, že Nejvyšší soud i oba soudy nižších stupňů se s argumentací stěžovatele ústavně konformním způsobem vypořádaly a své závěry řádně, logicky a srozumitelně odůvodnily. Skutečnost, že se stěžovatel s právními hodnoceními neztotožňuje, ještě nečiní ústavní stížnost opodstatněnou. V postupu zmíněných soudů Ústavní soud neshledal prvky svévole, libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti, či přílišný formalistický postup.

11. Polemika stěžovatele se závěry Nejvyššího soudu i soudy nižších stupňů je vedena v rovině práva podústavního, text ústavní stížnosti je téměř totožný s textem dovolání. Stěžovatel nesprávně předpokládá, že Ústavní soud podrobí napadená rozhodnutí běžnému "instančnímu" přezkumu. V kontextu výše vyložených kritérií ústavněprávního přezkumu je namístě připomenout, že tato role Ústavnímu soudu nepřísluší. Odpovědi na přednesené otázky přitom byly stěžovateli spolehlivě poskytnuty v napadených rozhodnutích, přičemž žádné nedostatky řízení před nimi Ústavní soud neshledal.

12. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. srpna 2022

Jiří Zemánek v. r.

předseda senátu