Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
AECFB16A4B64E630C1258B61004D1953.html
HTML · 19.15 KB
No categories available
29 Cdo 1342/2024
29 Cdo 1342/2024-1256
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce J. H., zastoupeného JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ 500 03, proti žalované JUDr. Evě Mlčochové, se sídlem ve Svitavách, U Stadionu 994/26, PSČ 568 02, jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně Vladimíry Sládkové, identifikační číslo osoby 10 48 16 81, zemřelé XY, zastoupené Mgr. Martinem Červinkou, advokátem, se sídlem v České Třebové, Čechova 396, PSČ 560 02, o vyloučení věcí, eventuálně vydání z výtěžku z jejich prodeje „jako náhrady škody“ ve výši 5 miliónů Kč ze soupisu konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 43 Cm 1/2002 , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. září 2023, č. j. 16 Cmo 10/2016 -1093, takto:
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „konkursní soud“) rozsudkem ze dne 12. února 2016, č. j. 43 Cm 1/2002 -1016, zamítl žalobu (ve znění změn připuštěných konkursním soudem (viz usnesení ze dne 23. ledna 2015, č. j. 43 Cm 1/2002 -880), kterou se žalobce (J. H.) domáhal vůči (původní) žalované Ing. Marcele Heršálkové, jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně (V. S.) [následně vůči Ing. Jiřímu Nováčkovi, jako správci konkursní podstaty úpadkyně a konečně vůči žalované JUDr. Evě Mlčochové, jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně] vyloučení (označených) věcí z konkursní podstaty úpadkyně a jejich vydání, eventuálně vydání výtěžku z jejich prodeje „jako náhrady škody“ ve výši 5 miliónů Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 22. září 2023, č. j. 16 Cmo 10/2016 -1093, zrušil rozsudek konkursního soudu ze dne 12. února 2016 a řízení zastavil (první výrok); dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Odvolací soud ‒ vycházeje z § 104 odst. 1 a § 221 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) a z § 29 a § 44 zákona č. 328/1991 Sb. , o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) – uzavřel, že v průběhu odvolacího řízení zanikly účinky konkursu vedeného na majetek úpadkyně, když konkursní soud usnesením ze dne 18. května 2023, č. j. 48 K 36/2001 -3942, které nabylo právní moci 24. června 2023, rozhodl o zrušení konkursu pro úmrtí úpadkyně (dne 27. prosince 2010), v důsledku čehož nastal neodstranitelný nedostatek podmínek řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. , a to k řešení následujících otázek procesního práva:
1) Může konkursní soud rozhodující incidenční spor podle zákona o konkursu a vyrovnání, jehož předmětem je „vyloučení z konkursní podstaty a náhrada škody“, zastavit řízení pro úmrtí úpadkyně, aniž by rozhodl „o vstupu nových účastníků na straně žalované“?
2) Měl by konkursní soud rozhodující incidenční spor podle zákona o konkursu a vyrovnání, jehož předmětem je „mj. vyloučení z konkursní podstaty“, který trvá již více než 21 let a úpadkyně zemřela před 12 lety, rozhodnout „alespoň deklaratorně o vyloučení věcí z konkursní podstaty“?
3) Měl by konkursní soud rozhodující incidenční spor podle zákona o konkursu a vyrovnání, jehož předmětem je „mj. náhrada škody“, který trvá již více než 21 let a úpadkyně zemřela před 12 lety, alespoň vyloučit náhradu škody k samostatnému řízení“?
Dovolatel namítá, že v průběhu řízení navrhl „rozšíření“ žaloby o další žalované (Českou republiku – Ministerstvo spravedlnosti a Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky), kteří mu (podle jeho názoru) způsobili škodu, přičemž konkursní soud „toto rozšíření nepřipustil“. Následně tento návrh [rozšířený o (původní) správkyni konkursní podstaty úpadkyně a o dědice úpadkyně] zopakoval ve vztahu k odvolacímu soudu, který nijak nereagoval.
Dále konkursní soud ‒ pokračuje dovolatel ‒ nevyužil „nástroje“ k tomu, aby (původní) správkyni konkursní podstaty (a následně ustavené správce konkursní podstaty) donutil předložit úplný a správný soupis konkursní podstaty; „množství položek tak nebylo možno identifikovat, případně není zřejmé, jak ze soupisu zmizely“.
Konečně zdůrazňuje, že rozhodl-li by soud o rozšíření žaloby o náhradu škody o další žalované a následně ve vztahu k nim vyloučil žalobu o náhradu škody k samostatnému řízení, mohlo by řízení v této části pokračovat přes úmrtí úpadkyně.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná shledává dovolání nepřípustným, popřípadě nedůvodným.
Zákonem č. 182/2006 Sb. , o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem ), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§ 433 bod 1 . a § 434 ), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád , ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010 , uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Dovolání žalobce, které je přípustné podle § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , Nejvyšší soud odmítl jako zjevně bezdůvodné (a současně bezpředmětné) podle § 243b odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Učinil tak proto, že již v rozsudku ze dne 31. července 2008, sp. zn. 29 Odo 823/2006 , uveřejněném pod číslem 69/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož jakmile nastal účinek zrušení konkursu na majetek úpadkyně (§ 44 odst. 2 ZKV), pominuly účinky soupisu majetku konkursní podstaty, a tedy i důvod vést spor o vyloučení určitého majetku z tohoto soupisu. Skončení konkursního řízení má za následek neodstranitelný nedostatek podmínek řízení (řízení, které spor vyvolalo, zde již není) vyvolávající v této věci nutnost postupu podle § 104 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (srov. k tomu shodně stanovisko občanskoprávního obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. června 2007, sp. zn. Opjn 8/2006 , uveřejněné pod číslem 74/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
K argumentaci dovolatele týkající se (tvrzeného) pochybení konkursního soudu ohledně (ne)připuštění rozšíření žaloby o náhradu škody proti dalším osobám a (ne)možnosti pokračovat (přes úmrtí úpadkyně) v řízení o náhradu škodu Nejvyšší soud dodává, že žalobce (a jeho zástupce) u jednání konkursního soudu dne 9. října 2015 (č. l. 965 a násl.) výslovně prohlásili, že doplnění žaloby ohledně částky 5 miliónů Kč bylo myšleno tak, že jde o „případný event. petit ve smyslu § 19 odst. 2 ZKV“. Jinak řečeno, i ohledně tohoto požadavku šlo o incidenční spor, v němž nemohlo být pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení pokračováno.
Konečně Nejvyšší soud poukazuje (i) na závěry usnesení ze dne 29. dubna 2014, č. j. 29 Cdo 3904/2013 , 29 Cdo 3908/2013 -812, které vydal v témže řízení, jakož i na závěry usnesení ze dne 30. dubna 2024, sp. zn. 29 Cdo 1040/2024 , vydaného v jiném incidenčním sporu v rámci téhož konkursního řízení.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 , § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , když dovolání žalobce Nejvyšší soud odmítl a žalované vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 24. dubna 2024), která podle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. c) a § 11 odst. 2 písm. c) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), činí 1.550,- Kč, z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. ) ve výši 388,50 Kč; celkem činí částku 2.238,50 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 27. 6. 2024
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu