Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2060/22

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatele K. K., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. -4384 ze dne 9. 5. 2022 a rozsudku Okresního soudu v Příbrami č. j. -4289 ze dne 19. 10. 2021, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Příbrami, jako účastníků řízení, a nezletilé A. K. a P. K., jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Příbrami (dále jen "nalézací soud") napadeným rozsudkem omezil stěžovatele jako otce nezletilé vedlejší účastnice (dále jen "nezletilá") ve výkonu rodičovské odpovědnosti tak, že není oprávněn nezletilou zastupovat ve věcech péče o zdraví, včetně psychologické péče, jakož i v oblasti školního vzdělávání a výchovy, včetně rozhodování o nich (výrok I). Související návrhy vedlejší účastnice jako matky nezletilé nalézací soud zamítl (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III). Krajský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání stěžovatele výrok I rozsudku nalézacího soudu potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).

2. Stěžovatel v podané ústavní stížnosti namítá, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva v , a d a v a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

3. Ústavní stížnost byla podána osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s . Dále se Ústavní soud zabýval její přípustností ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ), podle kterého je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( téhož zákona).

4. V nyní projednávané věci je předmětem řízení omezení rodičovské odpovědnosti ve smyslu obč. zák., které je vedeno podle , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "z. ř. s.") - viz z. ř. s. Podle z. ř. s. platí, že jde-li o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení, je dovolání výslovně přípustné. Stěžovatel dovolání proti napadenému rozsudku odvolacího soudu nepodal. Stěžovatel tedy nevyčerpal všechny procesní prostředky, jež má k dispozici k ochraně svých práv.

5. Protože napadený rozsudek odvolacího soudu obsahuje nesprávné poučení o tom, že dovolání proti němu není přípustné, použije se při posuzování zachování lhůty pro podání dovolání , který upravuje prodlouženou lhůtu pro podání dovolání v trvání tří měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovateli byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 30. 5. 2022, a tudíž prodloužená lhůta pro podání dovolání ještě neuběhla. Stěžovatel tak stále má časový prostor tento opravný prostředek využít a dovolání k Nejvyššímu soudu podat (obdobně viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 20. 6. 2022; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).

6. Ústavní soud považuje jím zvolený postup za adekvátní s ohledem na zásady procesní ekonomie a minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů. Jinak by totiž mohl zvažovat (shledal-li by dobrou víru stěžovatele ve správnost poučení) pouze zrušení rozsudku odvolacího soudu z důvodu odepření práva na přístup k soudu pro nesprávné poučení o právu podat dovolání [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 31. 10. 2017 (N 196/87 SbNU 219) nebo nález

sp. zn.

ze dne 12. 5. 2020]. Odvolací soud by následně opravil poučení o přípustnosti dovolání, neboť meritorní přezkum Ústavního soudu a jeho ingerence z jiných důvodů než zachování práva stěžovatele na přístup k (dovolacímu) soudu nepřichází s ohledem na subsidiaritu jeho přezkumu v úvahu. Nebude-li stěžovatel spokojen s výsledkem dovolacího řízení, může podat ústavní stížnost novou, v níž může zohlednit i průběh a výsledek dovolacího řízení.

7. Pro úplnost je třeba dodat, že stěžovatel se v ústavní stížnosti nedovolává postupu podle a ani Ústavní soud samotný nezjistil žádné okolnosti, jež by mohly svědčit pro naplnění podmínek tohoto zákonného ustanovení.

8. Z výše uvedených důvodů soudce zpravodaj odmítl ústavní stížnost podle ve spojení s jako nepřípustný návrh.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. srpna 2022

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj