Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1451/22

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatele I. S., zastoupeného Mgr. MUDr. Janou Kollrossovou, advokátkou se sídlem v Plzni, nám. Republiky 28, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. -267 ze dne 1. 3. 2022 a rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever č. j. -194 ze dne 24. 6. 2021, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-sever, jako účastníků řízení, a nezletilého L. S. a A. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud Plzeň-sever (dále jen "nalézací soud") napadeným rozsudkem zbavil stěžovatele jako otce rodičovské odpovědnosti k nezletilému vedlejšímu účastníkovi (výrok I), udělil za stěžovatele souhlas k podání žádosti o změnu příjemní nezletilého (výrok II) a žádném z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Krajský soud v Plzni (dále jen "odvolací soud") k odvolání stěžovatele napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek nalézacího soudu.

2. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že rozhodnutími obecných soudů o zbavení jeho rodičovské odpovědnosti bylo neproporcionálně a nespravedlivě zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele i nezletilého, a to do jejich práv na spravedlivý proces, na ochranu soukromí, rodičovství, a do práva dítěte znát své rodiče a být s nimi v kontaktu, to vše podle , , , a d, a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. , a Úmluvy o právech dítěte.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti dále navrhuje odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu ve smyslu zákona č. č. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

4. Dříve než lze přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda jsou k jejímu projednání dány podmínky stanovené . Ústavní stížnost byla podána osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s . Dále se Ústavní soud zabýval její přípustností ve smyslu téhož zákona, podle kterého je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ).

5. Stěžovatel napadá rozsudek odvolacího soudu s tím, že proti němu není dovolání podle (dále jen " ") přípustné; o nemožnosti proti němu podat dovolání byl navíc výslovně poučen odvolacím soudem. V nyní projednávané věci je ovšem předmětem řízení (vedle řízení o udělení souhlasu k podání žádosti o změnu příjmení) zbavení rodičovské odpovědnosti ve smyslu . Řízení o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, o pozastavení nebo omezení jejího výkonu jsou vedena podle , o zvláštních řízeních soudních (dále jen "z. ř. s."), nikoli podle - viz z. ř. s.; přitom podle z. ř. s. je dovolání v těchto věcech výslovně přípustné. Ústavní soud proto konstatuje, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, jež má k dispozici k ochraně svých práv.

6. Protože napadený rozsudek odvolacího soudu obsahuje nesprávné poučení o tom, že dovolání (ani odvolání) proti němu není přípustné, použije se při posuzování zachování lhůty pro podání dovolání , který stanoví prodlouženou dovolací lhůtu v trvání tří měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovateli, resp. jeho právní zástupkyni, byl napadený rozsudek odvolacího soudu doručen dne 1. 4. 2022, a tudíž prodloužená lhůta pro podání dovolání ještě neuběhla. Stěžovatel tak stále má krátký, avšak dostatečný časový prostor tento opravný prostředek využít a dovolání k Nejvyššímu soudu podat (obdobně viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 27. 2. 2020; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).

7. Ústavní soud považuje jím zvolený postup za adekvátní s ohledem na zásady procesní ekonomie a minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů. Jinak by totiž mohl zvažovat (shledal-li by dobrou víru stěžovatele ve správnost poučení) pouze zrušení rozsudku odvolacího soudu z důvodu odepření práva na přístup k soudu pro nesprávné poučení o právu podat dovolání [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 31. 10. 2017 (N 196/87 SbNU 219) nebo nález

sp. zn.

ze dne 12. 5. 2020]. Odvolací soud by následně pouze opravil poučení o přípustnosti dovolání, neboť meritorní přezkum Ústavního soudu a jeho ingerence z jiných důvodů než zachování práva stěžovatele na přístup k (dovolacímu) soudu, nepřichází s ohledem na subsidiaritu jeho přezkumu v úvahu. Nebude-li stěžovatel spokojen s výsledkem dovolacího řízení, nic mu nebude bránit v případném podání ústavní stížnosti nové, v níž může zohlednit rovněž průběh a výsledek dovolacího řízení.

8. Pro úplnost je třeba dodat, že stěžovatel se v ústavní stížnosti nedovolává postupu podle a ani Ústavní soud samotný nezjistil žádné okolnosti, jež by mohly svědčit pro naplnění podmínek tohoto zákonného ustanovení. Ústavní stížnost je proto proti napadeným rozhodnutím nepřípustná.

9. Z výše uvedených důvodů soudce zpravodaj odmítl ústavní stížnost podle ve spojení s jako nepřípustný návrh. Ústavní soud odmítl rovněž i návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu, neboť jako návrh akcesorický sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. června 2022

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj