Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1359/2024

26 Cdo 1359/2024-425

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobkyně J. B., zastoupené Mgr. Janem Burešem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 859/22, proti žalované ČESKÉ TELEVIZI, se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1132/4, IČO 00027383, o 139 919 Kč s příslušenstvím a 137 214 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2023, č. j. -393, takto:

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 17. 3. 2023, č. j. -336, uložil žalované zaplatit žalobkyni - 139 919 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % od 18. 10. 2019 do zaplacení (výrok I), 137 214 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % od 18. 10. 2019 do zaplacení (výrok II), na náhradě nákladů řízení 167 678,40 Kč (výrok III), dále žalobkyni uložil nahradit náklady státu ve výši ve výši 634,47 Kč (IV) a žalované ve výši 2 571,53 Kč (výrok V).

2. Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 6. 12. 2023, č. j. -393, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I), změnil ve výroku II tak, že se žaloba zamítá co do částky 45 738 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % od 18. 10. 2019 do zaplacení, jinak ho v tomto výroku potvrdil (výrok II), změnil ve výroku IV tak, že žalobkyně je povinna nahradit státu náklady řízení ve výši 1 059 Kč (výrok II), změnil ve výroku V tak, že žalovaná je povinna nahradit státu náklady řízení ve výši 2 149 Kč (výrok IV) a uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 109 991 Kč (výrok V).

3. Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu neobsahuje způsobilé vymezení údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání z hledisek uvedených v ustanovení až 238a , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “ (srov. a k tomu například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 116/2014 v časopise Soudní judikatura; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. ).

4. Má-li být dovolání přípustné podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je za dosud neřešené) nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

5. Těmto požadavkům dovolatelka nevyhověla, neboť pouze obecně uvedla, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, aniž by bylo možné z obsahu dovolání dovodit, při řešení které otázky se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a o kterou ustálenou rozhodovací praxi jde.

6. Vytýká-li dovolatelka soudům obou stupňů, že nesprávně posoudily platnost nájemní smlouvy, uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení , podstatou těchto námitek je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil; tím, že dovolatelka na svých vlastních skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení rozhodná.

7. Obdobně ve vztahu k výši náhrady škody dovolatelka brojí proti skutkovým závěrům soudů, jimiž je ale dovolací soud vázán. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení nelze napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. ).

8. Námitky o neprovedení všech navržených důkazů nejsou dovolacím důvodem podle ustanovení (způsobilým založit přípustnost dovolání), ale mohly by (kdyby byly důvodné) představovat tzv. jinou vadu řízení, ke které však dovolací soud může přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení věty druhé – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné; uvedený předpoklad však v projednávané věci naplněn není. Přípustnost dovolání může založit toliko odvolacím soudem řešená otázka procesního práva, nikoliv „pouhá“ (ať již domnělá nebo skutečná) vada řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. ).

9. Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu i ve výrocích o náhradě nákladů řízení, dovolání však zjevně proti této části rozhodnutí nesměřuje, neboť v tomto rozsahu není ani odůvodněno. Nadto dovolání proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení není objektivně přípustné (srov. ).

10. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení odmítl.

11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 6. 2024

JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu