Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 1692/2023

27 Cdo 1692/2023-182

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce SK Kladno, z. s., se sídlem v Kladně, Fr. Kloze 2609, PSČ 272 01, identifikační číslo osoby 16979770, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Kladně, Gorkého 502, PSČ 272 01, proti žalovanému Ing. Josefu Drahotovi, bytem v Kladně, Americká 2443, PSČ 272 01, o vydání účetních dokladů, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2023, č. j. -155, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

[1] Žalobce se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Kladně dne 29. 9. 2021 na žalovaném domáhá vydání účetních dokladů specifikovaných v žalobě a při jednání soudu prvního stupně dne 22. 6. 2022, neboť žalovaný byl statutárním orgánem žalobce od 2. 3. 2010 do 31. 5. 2019 odpovědným za vedení účetnictví, avšak po ukončení funkce předal žalobci pouze jeho část.

[2] Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 16. 11. 2022, č. j. -120, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

[3] K odvolání žalobce Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil (první výrok), jinak jej potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok třetí).

[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „ “), neboť dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[5] Přípustnost dovolání nezakládají dovolatelem otevřené otázky týkající se přenesení důkazního břemene na žalovaného a rozšíření jeho informační povinnosti již jen proto, že na jejich posouzení závěr odvolacího soudu nespočívá, a jejich řešení se tak nemůže projevit v poměrech dovolatele založených napadeným rozhodnutím (k tomu srovnej obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. , usnesení ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. , či usnesení ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 102/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[6] Odvolací soud totiž své rozhodnutí nezaložil na neunesení důkazního břemene dovolatelem, ale vycházel ze skutkového závěru soudu prvního stupně, podle něhož žalovaný jako bývalý statutární orgán držbu ani detenci požadovaných účetních dokladů nikdy nenabyl (srovnej odstavce 16 a 20 napadeného rozhodnutí).

[7] Závěr odvolacího soudu, že za této situace nemůže být žaloba úspěšná, je souladný s judikaturou Nejvyššího soudu, podle které žalobce musí prokázat, že žalovaný držbu (detenci) účetních dokladů nabyl, a jeho žaloba bude v takovém případě úspěšná, jestliže žalovaný neprokáže, že držbu (či detenci) pozbyl (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. , a ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. , jejichž závěry jsou plně použitelné i v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014).

[8] Přípustnost dovolání nelze založit ani prostřednictvím námitek zpochybňujících shora citovaný skutkový závěr, z něhož odvolací soud vycházel a který je výsledkem hodnocení důkazů (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. , a ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. ). Ten se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. ; v judikatuře Ústavního soudu srovnej v obdobných souvislostech za mnohé např. nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. ).

[9] Pouze na okraj Nejvyšší soud podotýká, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů v souladu s , důkazy hodnotily jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, přičemž přihlédly ke všemu, co v řízení vyšlo najevo. Nesouhlas dovolatele s tímto hodnocením, jak výše řečeno, nepředstavuje přípustný dovolací důvod.

[10] Konečně přípustnost dovolání nezakládá ani dovolatelem vytýkaná údajná vada řízení (porušení rovnosti účastníků řízení). V této souvislosti dovolací soud připomíná, že k vadám řízení (jsou-li skutečně dány) přihlíží jen, je-li dovolání přípustné; vada řízení sama o sobě není způsobilá přípustnost dovolání založit, neboť není způsobilým dovolacím důvodem ( ). Nadto lze uzavřít, že řízení tvrzenou vadou zjevně netrpí. Odvolací soud v odstavci druhém napadeného rozhodnutí pouze rekapituloval důvody, pro které soud prvního stupně žalobu zamítl, a ačkoliv tam jeden z jeho závěrů „rozvedl“, tak z odůvodnění jeho rozhodnutí je zřejmé, že se jím již dále nijak nezabýval.

[11] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( in fine ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. 6. 2024

JUDr. Marek Doležal

předseda senátu