Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3476/2023

33 Cdo 3476/2023-208

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně T. S., zastoupené Mgr. Bc. Přemyslem Hradečným, advokátem se sídlem v Praze 2, Bělehradská 572/63, proti žalovanému L. K., zastoupenému JUDr. Karlem Polákem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 87/95, o 260.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2023, č. j. -164, t a k t o:

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví uvedeným rozhodnutím Krajský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 18. 8. 2022, č. j. -124, kterým Okresní soud v Kladně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 260.000 Kč s 8,25 % úroky z prodlení od 5. 12. 2020 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení 140.281,40 Kč; žalobkyni přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 11.664 Kč. Po právní stránce odvolací soud uzavřel, že

„Smlouva o rezervaci koupě“

z 19. 6. 2018 je právní jednání, jehož neplatnost žalobkyně 4. 9. 2018 oprávněně namítla ( , , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“). Přijetím plnění z této smlouvy – rezervační zálohy – získal žalovaný bezdůvodně majetkový prospěch ( , 2 o. z.). Při znalosti skutečného umístění studny jako zdroje vody pro stavbu, která byla předmětem rezervace (rozhodující okolnost), by žalobkyně smlouvu s žalovaným neuzavřela. Vycházela z inzerce a ze sdělení žalovaného, že součástí inženýrských sítí je studna, což nepochybně muselo vzbudit zcela důvodné očekávání, že nabude vlastnické právo i k ní. Žalovaný ji neupozornil na to, že studna, na kterou je napojen vodovod, není na některém z pozemků, které byly předmětem rezervace, nýbrž na pozemku jiného vlastníka, a že rozvod vody je veden i přes parcely ve vlastnictví třetích osob. Obranu žalovaného pak odvolací soud posoudil jako značně nekonzistentní, jelikož zpočátku tvrdil, že studnu vybudoval společně se sousedem, že zdroj vody je napájen ze sousední studny a že na jeho pozemku je jen retenční nádrž zásobovaná přepadem ze studny sousedního pozemku, tedy původně skutkový stav týkající se umístnění studny nezpochybňoval. Až po koncentraci řízení se začal vyjadřovat v tom smyslu, že studnou byla myšlena retenční nádrž nacházející se na pozemku žalovaného.

Dovolání, kterým žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Po zhodnocení důkazů provedených v řízení před soudem prvního stupně a po doplnění dokazování snímkem ortofotomapy vyšel odvolací soud z toho, že žalobkyně (zájemkyně), zastoupená L. B., a žalovaný (vlastník) uzavřeli 19. 6. 2018 „Smlouvu o rezervaci koupě“, jíž se žalovaný zavázal pro žalobkyni rezervovat do 24. 8. 2018 nemovité věci (pozemek parc. č. XY se stavbou č.p. XY, pozemky parc. č. XY, XY a XY zapsané na listu vlastnictví XY pro katastrální území XY). Strany se zavázaly uzavřít v rezervační lhůtě kupní smlouvu, jíž žalovaný převede žalobkyni k nemovitým věcem vlastnické právo a žalobkyně mu zaplatí kupní cenu ve výši 3.000.000 Kč. Žalobkyně uhradila žalovanému rezervační zálohu 260.000 Kč, která – dojde-li ke koupi – se započte na kupní cenu. V článku IV odst. 4.3 strany ujednaly, že žalovaný je oprávněn odstoupit od smlouvy, jestliže žalobkyně neuzavře v rezervační lhůtě kupní smlouvu; v takovém případě má nárok na smluvní pokutu za porušení povinnosti žalobkyně, která se stala důvodem vzniku práva na odstoupení od smlouvy, a to ve výši rezervační zálohy. Inzerce, na jejímž základě žalobkyně projevila o nemovité věci zájem, obsahovala informaci o inženýrských sítích, jejichž součástí je studna nacházející se na jednom z pozemků ve vlastnictví žalovaného. Skutečnost, že vodovod je napojen na studnu, která však je na pozemku jiného vlastníka, a že rozvod vody je veden i přes parcely ve vlastnictví třetích osob, žalovaný zamlčel. Kupní smlouvu účastníci neuzavřeli a žalovaný 27. 8. 2018 odstoupil od „Smlouvy o rezervaci koupě“. Žalobkyně se dopisem z 4. 9. 2018 dovolala neplatnosti rezervační smlouvy.

Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v tom, že omluvitelným omylem o skutkových okolnostech (error facti) je jen takový omyl, k němuž došlo přesto, že jednající (mýlící se) osoba postupovala s obvyklou mírou opatrnosti (že vyvinula obvyklou péči), kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat k tomu, aby se takovému omylu vyhnul. Jinak řečeno, o omluvitelný omyl jde, nemohl-li jednající rozpoznat skutečný stav věci ani poté, co by vyvinul obvyklou péči, kterou lze na něm požadovat. Byl-li omyl jednající osoby zaviněn její nedbalostí při využití možnosti ověřit si skutečnosti rozhodné pro uskutečnění zamýšleného právního jednání (skutečný stav), o omluvitelný omyl nejde (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. , ze dne 22. 3. 2001, sp. zn. , ze dne 2. 3. 2010, sp. zn. , ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. , ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. , a ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 55/2010).

Žalovaný právní posouzení omluvitelnosti omylu žalobkyně při zjišťování umístnění studny zpochybnil procesně neregulérním způsobem. Jeho námitky uplatněné v dovolání nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, na nichž je založen právní závěr o neplatnosti smlouvy podle o. z. Uplatněním dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z kterého vyšel odvolací soud. Dovolací soud je totiž vázán skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudy nižších stupňů a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ( ) , dovolacímu přezkumu nepodléhají. Odvolací soud po zhodnocení důkazů provedených v řízení před soudy obou stupňů rozhodl na základě zjištění, že žalovaný žalobkyni neupozornil na pro ni zásadní skutečnost – umístění zdroje vody mimo pozemky, které byly předmětem rezervace, a že žalobkyně (s ohledem na konkrétní okolnosti důvodně) spoléhala na pravdivost inzerátu a na opakovaná ujištění žalovaného ohledně umístění studny při prohlídkách na místě samém. Oproti tomu žalovaný polemikou se závěry odvolacího soudu a vlastním hodnocením provedených důkazů prosazuje, že žalobkyně nevyvinula obvyklou péči při zjišťování umístění zdroje vody.

Namítá-li žalovaný, že soudy obou stupňů neprovedly navržené důkazy, nenapadá žádný jeho právní závěr vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí o věci založeno, nýbrž vytýká odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K nim však – pokud by skutečně jimi řízení bylo postiženo – dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné ( věta druhá ); tento předpoklad však v dané věci splněn není.

Jelikož dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 6. 2024

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu