Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1075/2023

-331

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce: Lesy České republiky, s.p., IČO 42196451, se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, za účasti: Cisterciácké opatství Vyšší Brod, IČO 00476684, se sídlem ve Vyšším Brodě, Klášter 137, zastoupené JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Podkovce 281/10, o vydání nemovité věci a o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. února 2023, č. j. -290, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

1. Vrchní soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobce, v pořadí svým druhým rozhodnutím ve věci, rozsudkem ze dne 16. 2. 2023, č. j. -290, poté, co zamítl žalobcův návrh na přerušení řízení (výrok I), potvrdil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále „soud prvního stupně“) ze dne 13. 11. 2017, č. j. -119 (výrok II), a rozhodl o nákladech odvolacího a (předcházejícího) dovolacího řízení (výrok III). Označeným rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba na nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihočeský kraj, ze dne 3. 3. 2017, č. j. 201603/2013/R481/RR23370, výrokem soudu, jímž se Cisterciáckému opatství Vyšší Brod nevydává tam označený pozemek v katastrálním území Herbertov.

2. Odvolací soud takto rozhodl s ohledem na závěry vyslovené v nálezu ze dne 21. 12. 2021, sp. zn. , jímž Ústavní soud v posuzované věci (jakož i několika dalších věcech s ní spojených) zrušil odvolacím soudem dříve vydané rozhodnutí (jímž bylo žalobě na nahrazení označeného rozhodnutí správního orgánu vyhověno), včetně na něj navazujícího usnesení Nejvyššího soudu (o odmítnutí dovolání). Ve zmíněném nálezu Ústavní soud vyslovil názor, že se výlukový důvod podle , o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění pozdějších předpisů, neuplatní (dekretální konfiskace nenastala) v případě, že konfiskace podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, případně dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, nebyla účinně provedena, a prosadí se proto (v posuzované věci) závěry o naplnění zákonných předpokladů restituce předmětného majetku podle aplikovaného restitučního předpisu,

3. Proti rozsudku odvolacího soudu, v rozsahu výroků II a III, podal dovolání žalobce. Předestřel otázky účinků dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb., významu vydaných konfiskačních vyhlášek, výkladu výlukového důvodu či důsledků faktického jednání státu při realizaci konfiskace. Měl za to, že se odvolací soud při jejich řešení odchýlil od dovoláním citované judikatury dovolacího soudu, zatímco rozhodovací praxi Ústavního soudu v nastíněných otázkách nepovažuje dovolatel za zcela konzistentní. Navrhuje se zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu, spolu s jemu předcházejícím rozsudkem soudu prvního stupně, jemuž má být věc vrácena k dalšímu řízení.

4. Cisterciácké opatství Vyšší Brod, coby účastník řízení, podalo k dovolání nesouhlasné vyjádření a navrhlo, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné, případně zamítl jako nedůvodné.

5. Dovolání není přípustné.

6. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

7. Z výše shrnutého průběhu řízení je zřejmé, že do řízení o posuzované věci svým rozhodnutím zasáhl významně Ústavní soud, na podkladě účastníkem (Cisterciácké opatství Vyšší Brod) podané ústavní stížnosti. Pro řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem podle písm. d)y (vyhlášené jako ústavní ) a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, platí, že rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby (y). Přiměřeně se též uplatní ustanovení , pokud nestanoví jinak ( citovaného zákona). Na rozhodnutí vydaná Ústavním soudem se per analogiam vztahuje , přičemž pravidlo o vázanosti právním názorem platí v tomto případě pro všechny soudy rozhodující v dané věci, tedy i pro Nejvyšší soud, který podle rozhoduje o dovoláních proti rozhodnutím krajských soudů nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 1998, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení, svazek 12, č. 142, a nález ze dne 14. 2. 1996, sp. zn. , publikovaný tamtéž, svazek 5, č. 9). Obecné soudy tak musí respektovat právní názor vyslovený v kasačním nálezu Ústavního soudu vydaném v téže věci a musí podle něj postupovat a řídit se jím. [K problematice závaznosti nálezů Ústavního soudu lze dále odkázat např. i na nálezy vydané ve věcech sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. či sp. zn. , z nichž vyplývá mimo jiné, že v řízení následujícím po kasačním nálezu není prostor pro úvahy o správnosti či úplnosti právního názoru, na němž je takový nález založen; uvedené pravidlo vyplývá i z nutnosti definitivně ukončit konkrétní spor a předejít nekonečnému soudnímu ping-pongu, který by neúměrně prodlužoval řízení, a tím porušoval právo účastníků na spravedlivý proces; k tomu srov. i nález Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2011, sp. zn. .]

8. Odvolací soud, jenž přitakal závěrům soudu prvního stupně o naplnění podmínek naturální restituce podle , se od závazného právního názoru Ústavního soudu, který byl vyjádřen v této (nyní projednávané) konkrétní věci, totiž že naplnění výlukového důvodu podle (potažmo účinkům dekretální konfiskace) brání (se zřetelem k učiněným skutkovým a právním konkluzím) nedostatek účinného provedení konfiskace podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., nikterak neodchýlil. Jeho postup přitom plně koresponduje výše citované judikatuře Ústavního soudu o závaznosti jeho nálezů. K ní se ve své recentní judikatuře hlásí i dovolací soud (srov. např. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2023, sp. zn. ).

9. V posuzované věci tak není prostor ani pro úvahu, zdali odvolacím soudem učiněné konkluze v označených právních otázkách (vycházející z nosných důvodů Ústavním soudem v dané věci vydaného kasačního nálezu) plně korespondují veškerým dovolacím soudem dříve přijatým závěrům (shrnutým i v dovolatelem odkazovaném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, č. j. -704, jež samo ani není rozhodnutím meritorním), resp. jde-li o závěry plně odpovídající i předchozí rozhodovací praxi Ústavního soudu reprezentované zejm. plenárním stanoviskem ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. (k němuž se v poměrech Ústavní soud přihlásil např. v nálezu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. , jakož i v usneseních ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. , ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. , ze dne 16. 11. 2021, sp. zn. , ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. , či ze dne 14. 2. 2023, sp. zn. ), případně zdali s touto rozhodovací praxí zcela souznějí i konkluze obsažené v nálezech Ústavního soudu ze dne 21. 12. 2021, sp. zn. , ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. , a ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. (mající společný základ v konstrukci o „zastavení algoritmu přezkumu u důvodu výluky z restituce, v jehož důsledku nedošlo k posouzení restitučního titulu samotného“, ustavené v nálezu ze dne 25. 1. 2021, sp. zn. ). I Nejvyšší soud je tak ve smyslu článku 89 odst. 2y procesně vázán právním názorem Ústavního soudu vyjádřeným v nálezu ze dne 21. 12. 2021, sp. zn. (jím bylo, mimo jiných, zrušeno i v této věci dříve vydané usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. ).

10. Ze shora uvedeného plyne, že dovolání žalobce, směřovalo-li proti části výroku II rozsudku odvolacího soudu, jíž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen v meritorním výroku I, není přípustné (poměřováno hledisky uvedenými v ).

11. Proti té části výroku II, jíž odvolací soud potvrdil i výrok II rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení, a proti výroku III o nákladech odvolacího a (předcházejícího) dovolacího řízení (uváděl-li žalobce, že rozsudek odvolacího soudu napadá i v této části výroku), je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením , ve znění účinném od 30. 9. 2017.

12. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (, věta první, ), dovolání jako nepřípustné odmítl ( ).

13. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věta první, a ; dovolání žalobce bylo odmítnuto a k nákladům (k jejich náhradě oprávněného) Cisterciáckého opatství Vyšší Brod, jež se prostřednictvím svého zástupce z řad advokátů vyjádřilo k dovolání, patří odměna advokáta ve výši 3 100 Kč [srov. , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby ( téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty ( ), celkem ve výši 4 114 Kč.

14. Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2, článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

15. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na internetových stránkách nalus.usoud.cz.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 6. 2024

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu