Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 516/2024

23 Cdo 516/2024-203

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně GMF AQUAPARK PRAGUE, a. s., se sídlem v Praze, Na Struze 227/1, identifikační číslo osoby 27642127, zastoupené JUDr. Jiřím Velíškem, advokátem se sídlem v Praze, Pacovská 2104/1, za účasti OTE, a. s., se sídlem v Praze, Sokolovská 192/79, identifikační číslo osoby 26463318, zastoupené Mgr. Zdeňkem Labským, advokátem se sídlem v Praze, Krátká 1148/32, o nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2023, č. j. -161, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:(dle )

Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 3. 2. 2023, č. j. -121, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhá nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 20. 4. 2021, č. j. 03605-29/2020-ERU, sp. zn. OSS-03605/2020-ERU, ve spojení s rozhodnutím Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 7. 12. 2021, č. j. 03605-36/2020-ERU, tak, že účastnice je povinna zaplatit žalobkyni částku 2.034.451 Kč s příslušenstvím (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně proti oběma jeho výrokům, podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení , (dále jen „ “), uplatňujíc dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení

Účastnice řízení se k dovolání vyjádřila tak, že navrhuje, aby bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle ) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalobkyně rozhodl podle ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II. a XII. ). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.

Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatelka ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá v obou výrocích, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; výroky o nákladech řízení před soudy obou stupňů se dovolací soud proto nezabýval.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolání není přípustné.

Dovolatelka namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil aplikaci ustanovení , (dále jen „o. z.“). Dovolatelka má za to, že dané ustanovení aplikováno být mělo, jelikož žádat o výplatu tzv. zeleného bonusu lze jen účastnici řízení, přičemž v této souvislosti odkazuje na usnesení zvláštního senátu zřízeného podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „ “), ze dne 15. 1. 2019, č. j. Konf 45/2017-14.

V rozhodnutí č. j. Konf 45/2017-14 dospěl k závěru, že pravomoc Energetického regulačního úřadu rozhodovat spory, jejichž předmětem je splnění peněžité povinnosti uložené tímto zákonem nebo sjednané na základě tohoto zákona (ve smyslu , o podporovaných zdrojích energie, ve znění účinném do 31. 12. 2021), není omezena jen na případy, kdy jedna ze smluvních stran splnění této povinnosti odmítá, ale dopadá na všechny spory, kdy je rozporována povinnost k peněžitému plnění z titulu smluvního ustanovení sjednaného na základě Dovolatelka pomíjí, že v daném rozhodnutí se otázkou promlčení, a tedy ani aplikací ustanovení o. z., vůbec nezabýval, nikterak se k ní nevyjádřil. Odkaz na uvedené rozhodnutí proto není případný a přípustnost dovolání založit nemůže.

Nadto k otázce počátku běhu promlčecí lhůty dle § 628 o. z. dovolací soud poukazuje na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. , dle nichž ustanovení o. z. stanoví počátek promlčecí lhůty u práv, u nichž se v prvé řadě vyžaduje jejich mimosoudní uplatnění. Na tom se shoduje i komentářová literatura [srovnej Bodečková, J. v Petrov, J. et al. : komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, str. 695; Lazíková, J. a Števček, M. v Lavický, P. et al. : komentář. I. Obecná část ( -654). Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2216–2217; Tégl, P. a Wienhold, D. v Melzer, F., Tégl, P. et al. : Velký komentář. Svazek III, -654 a související společná a přechodná ustanovení. Praha: Leges, 2014, str. 979]. V uvedeném rozsudku dovolací soud vyložil, že sdílí závěry vyslovené v odborné literatuře ve směru, že v některých případech zákon vyžaduje, aby ke vzniku, zachování či výkonu práva došlo k uplatnění práva u zákonem určené osoby. Pokud nedojde k takovému uplatnění práva, právo je eliminováno nebo modifikováno. K uplatnění práva dochází jednostranným právním jednáním adresovaným osobě určené v zákoně specificky (zákonem je stanovena i lhůta). Jestliže včasné uplatnění práva u určené osoby nenastane, spojuje s tím zákon nepřípustnost uplatnění práva u soudu, resp. nepřípustnost přiznání práva soudem vůči subjektu, proti němuž je právo uplatňováno (Tégl, P. a Wienhold, D. v Melzer, F., Tégl, P. et al. : Velký komentář. Svazek III, -654 a související společná a přechodná ustanovení. Praha: Leges, 2014, str. 980). Nejvyšší soud přitom neshledal, že by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jestliže dospěl k závěru, že ustanovení o. z. v dané situaci aplikovatelné není.

K další argumentaci dovolatelky týkající se důsledků registrace do systému účastnice řízení provedené se značným časovým odstupem od udělení předmětné licence a dále otázky, kdy poprvé a kdy nejpozději žalobkyně mohla a měla uplatnit své právo u účastnice řízení, dovolací soud poukazuje na to, že pouhý argument, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Jiný výklad by vedl k absurdnímu (textu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. , jež obstálo i v ústavní rovině – ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud usnesením ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. , odmítl). S ohledem na povahu činnosti dovolacího soudu jakožto sjednotitele judikatury je třeba otázku přípustnosti dovolání omezit na případy právních otázek uvedených v a pouhá polemika s právním posouzením věci odvolacím soudem nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2017, sp. zn. ). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. ). K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání (k tomu srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ), neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. ). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. ).

Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. 5. 2024

JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu