Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 1321/2024

24 Cdo 1321/2024-208

USNESENÍ

I. Dovolání žalobce seodmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27.9.2023 č.j. -160 není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Žalobce v dovolání namítá, že se odvolací soud „nedostatečně vypořádal s otázkou vázanosti rozhodnutím soudu dle ustanovení v souvislosti s ustanovením “. Poukázal přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2013 sp. zn. , podle kterého pro soud není závazné řešení kterékoliv z otázek, jimiž se soud (popř. jiný orgán) musel pro potřeby svého rozhodnutí vypořádat. Posouzení předběžné otázky jiným soudem je pro soud závazné jen tehdy, když byla tato předběžná otázka řešena (přímo) ve výroku rozhodnutí. Řešení otázky, která nebyla přímo předmětem sporu v jiném řízení a o níž proto jiný soud nerozhodoval ve výroku, nýbrž se s ní (jako s otázkou předběžnou) pro účely svého rozhodnutí vypořádal toliko v odůvodnění svého rozhodnutí, pro soud v jiném řízení závazné není (uvedený názor vyplývá též např. z odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23.6.2009 sp. zn. nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11.6.2009 sp. zn. ).

Žalobce však ve svých úvahách přehlíží, že o takovou situaci se v posuzované věci zřejmě nejedná. Otázka, zda „žalobce žil se zůstavitelkou H. F., zemřelou dne XY, ve společné domácnosti a má právo dědice III. třídy ze zákona“, byla (mezi týmiž účastníky) přímo předmětem sporu v jiném řízení a bylo o ní rozhodnuto ve výroku pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11.12.2020 č.j. -81 tak, že žaloba žalobce směřující mj. proti žalovanému o určení, že „žalobce žil se zůstavitelkou H. F., zemřelou dne XY, ve společné domácnosti a má právo dědice III. třídy ze zákona“, byla zamítnuta. Citovaný rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10.3.2020 č.j. -97, dovolání žalobce proti tomuto rozsudku odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30.3.2021 sp. zn. a stejně tak ústavní stížnost žalobce byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 17.8.2021 sp. zn. .

Za této situace nelze odvolacímu soudu důvodně vytýkat, že vycházeje (v souladu s ustanovením ) z výroku výše zmíněného pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11.12.2020 č.j. -81 dospěl k závěru, že žalobce „nespadá mezi osoby uvedené v o.z.“, které mají nárok na převzetí ostatků zemřelého člověka. Rozhodnutí odvolacího soudu tedy není rozporné s výše citovanou judikaturou dovolacího soudu, ale naopak z ní vychází.

Jestliže žalobce v dovolání rovněž předestírá vlastní (od odvolacího soudu opačný) skutkový závěr, že „byl osobou žijící ve společné domácnosti se zemřelou (H. F.) od března roku 2017 až do jejího úmrtí“, pak touto argumentací uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod; v tomto směru nelze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat, neboť dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Ani z dalšího dovolatelova podrobného popisu skutkových okolností, které jsou podle jeho názoru pro posouzení věci podstatné, nevyplývají žádné rozhodné právní otázky, na jejichž řešení by záviselo napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu ustanovení

K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení není způsobilá ani námitka dovolatele, že „soudy dostatečně nedostály své poučovací povinnosti dle ustanovení “. Uvedená výtka není dovolacím důvodem (způsobilým založit přípustnost dovolání) podle ustanovení , ale mohla by (kdyby byla opodstatněná) představovat jen tzv. jinou vadu řízení, k níž však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení věty druhé – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné, což ovšem v projednávané věci splněno není; přípustnost dovolání může založit toliko odvolacím soudem řešená otázka procesního práva, nikoliv „pouhá“ (ať již domnělá nebo skutečná) vada řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2018 sp. zn. ).

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení odmítl.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 5. 2024

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu