Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1037/2024

28 Cdo 1037/2024-1087

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyň a) R. H., a b) R. J., obou zastoupených JUDr. Martinem Abrahamem, advokátem se sídlem v Praze 8, Pernerova 676/51, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3 – Žižkov, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem se sídlem v Praze 6, U Stanice 11/4, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemku oprávněné osobě, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 9. 2021, č. j. -752, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

1. Procesní předchůdce žalobkyň J. H. (narozený XY, naposledy bytem v XY, zemř. XY, jehož procesními nástupkyněmi se staly žalobkyně, na základě usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 17. 3. 2023, č. j. -947) napadl dovoláním v záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroku II, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně (rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 31. 5. 2021, č. j. -714) v části jeho výroku I změněn tak, že se zamítá žaloba na nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY. [Co do převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY – k uspokojení restitučního nároku podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů – byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, ohledně pozemků parc. č. XY v katastrálním území XY a parc. č. XY v katastrálním území XY zrušen a věc byla v naznačeném rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výroky I a III rozsudku odvolacího soudu.]

2. Naplnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřoval dovolatel (potažmo žalobkyně jako jeho procesní nástupkyně) v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a Ústavního soudu při řešení otázky procesního práva, může-li odvolací soud učinit ve věci jiné skutkové závěry nežli soud prvního stupně bez toho, že by ke sporné skutečnosti zopakoval dokazování. Skutkové zjištění odvolacího soudu ohledně překážek pro vydání pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY považují žalobkyně za nepodložené.

3. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle a 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

4. Podle , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

5. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (srov. , věta první, ); z toho vyplývá mimo jiné, že při zkoumání přípustnosti dovolání dovolací soud může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (vymezil).

6. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. , věta první, ).

7. K dovoláním předestřené otázce procesního práva lze odkázat na závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle níž zásada, že odvolací soud není vázán skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně, neznamená (zejména s přihlédnutím k zásadám přímosti a ústnosti), že by se odvolací soud mohl bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně, zejména pokud bylo čerpáno z výpovědí nebo z přednesů účastníků řízení a svědků, popřípadě z jiných důkazů. V takovém případě spolupůsobí kromě věcného obsahu výpovědi, který je zachycen, a to často nepříliš výstižně, obsahem protokolu, i další skutečnosti, které v protokole zachyceny být nemohou (například přesvědčivost vystoupení vypovídající osoby, plynulost a jistota výpovědi, ochota odpovídat přesně na dané otázky apod.). Ustanovení je procesním projevem stěžejního principu občanského soudního řízení, podle něhož soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav sice může doznat změn v důsledku odchylného hodnocení důkazů, které byly provedeny již soudem prvního stupně, je však nepřípustné, aby odvolací soud jinak hodnotil důkazy, které sám nezopakoval (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1966, sp. zn. , uveřejněný pod č. 64/1966 Sb. rozh. obč., rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1968, sp. zn. , uveřejněný pod č. rozh. obč., a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. , uveřejněný pod č. 11/2001 v časopise Soudní judikatura). U důkazních prostředků listinných ( ) je vliv skutečností nezachytitelných v protokolu o jednání na hodnocení jejich věrohodnosti vyloučen, a proto není porušením zásady přímosti občanského soudního řízení, vyvodil-li z nich odvolací soud jiné skutkové závěry než soud prvního stupně, aniž je sám znovu předepsaným procesním způsobem zopakoval, případně doplnil; skutková zjištění odvolacího soudu, odlišná od skutkového závěru soudu prvního stupně, lze tedy považovat za podložená – tj. respektující zásady dokazování v odvolacím řízení (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. , ze dne 15. 3. 2007, sp. zn. , a ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. ).

8. Z týchž závěrů vychází i v dovolání odkazovaná judikatura – rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. , ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. , ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. . Z dalších rozhodnutí dovolacího soudu dále srovnej např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2023, sp. zn. .

9. Jestliže v nyní souzené věci odvolací soud ve svých skutkových závěrech (jde-li o okolnosti rozhodné pro posouzení převoditelnosti pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, ve světle a , o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů) vycházel toliko z listinného důkazního prostředku (viz bod 11 odůvodnění napadeného rozsudku a v něm shrnuté hodnocení písemného sdělení příslušného správního úřadu), nikterak se tím od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil, byť by uvedený listinný důkaz (na jehož podkladě učinil o věci jiná zjištění nežli soud prvního stupně) sám neprovedl.

10. Ani zbylé v dovolání uvedené námitky (již bez vytčení kvalifikované právní otázky a hledisek přípustnosti dovolání), vystihující vady řízení, nemohou založit přípustnost dovolání. Ke zmatečnostem, jakož i k jiným vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží (jen) tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. , větu druhou, ); pouhé tvrzení o procesním pochybení bez dalšího přípustnost dovolání založit nemůže (srovnej např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. ).

11. K výtce, že odvolacím soudem učiněné skutkové zjištění nelze mít za podložené (míří-li též na hodnocení důkazů), lze pak připomenout i tolik, že dovolací soud není skutkovou instancí (dovolací přezkum je spojen výhradně s otázkami právními; § 241a odst. 1 věta první), oprávněním k přezkumu skutkových zjištění nadán není a tyto závěry mu v dovolacím řízení nepřísluší revidovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. , a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. , dále viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. , bod 10, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. , bod 6, a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. , bod 17).

12. Z uvedeného vyplývá, že zákonem normované předpoklady přípustnosti dovolání ( ) v posuzované věci nebyly naplněny (v dovoláním vytčené otázce procesního práva je rozhodnutí v souladu s ustálenou rozhodovací praxí a nejsou dány důvody k jinému posouzení této dovolacím soudem již vyřešené otázky).

13. O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, je-li z obsahu spisu zřejmé, že rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. 5. 2024

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu