Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 847/2024

30 Cdo 847/2024-100

USNESENÍ

A. D. J. (dříve A. K.)

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2023, č. j. -75, takto:

I. Dovolání seodmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 250 000 Kč s příslušenstvím jako náhradu nemajetkové újmy, která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. (dále též jen „posuzované řízení“). Dále se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 250 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy, která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem Nejvyššího soudu v posuzovaném řízení spočívajícím v tom, že Nejvyšší soud nepoložil Soudnímu dvoru Evropské unie předběžnou otázku, zda vztah klienta (jímž byla v posuzovaném případě žalobkyně) a plastického chirurga je vztahem ze spotřebitelské smlouvy, a v důsledku tohoto nesprávného postupu nehodnotil tento vztah jak vztah ze spotřebitelské smlouvy a dovolání žalobkyně v posuzovaném řízení odmítl.

2. Obvodní soudu pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 25. 4. 2023, č. j. -49, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 51 875 Kč (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky 448 125 Kč (výrok II), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

3. Městský soud v Praze napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 312,50 Kč, jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním co do části výroku I, jíž byl potvrzen výrok II rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu zamítnutí žaloby o zaplacení částky 100 000 Kč z titulu nemajetkové újmy způsobené žalobkyni nesprávným úředním postupem Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl.

5. Podstatou dovolání žalobkyně je kritika postupu dovolacího soudu ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. , jenž podle žalobkyně postupoval nesprávně, jestliže před vydáním usnesení o odmítnutí dovolání žalobkyně ze dne 14. 7. 2021, č. j. -594, nepoložil Soudnímu dvoru Evropské unie žádost o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu pojmů „spotřebitel“, „podnikatel“, „spotřebitelská smlouva“ a „vztah ze spotřebitelské smlouvy“ z pohledu unijního práva. Neučinil-li tak a konstatoval-li bez bližšího odůvodnění, že v daném případě nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy, porušil svou povinnost učinit zákonem předepsaný procesní úkon. Dovolatelka v dovolání (bod V. dovolání) v této souvislosti vymezuje a dovolacímu soudu předkládá otázky hmotného a procesního práva, které však přípustnost dovolání podle nezakládají, neboť na jejich vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí (odvolací soud na jejich řešení své rozhodnutí nezaložil, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

6. Žalobkyně pomíjí, že odvolací soud ve svém rozhodnutí připustil, že za určitých okolností může nepoložení předběžné otázky týkající se výkladu unijního práva založit odpovědnost státu za škodu, i když rozhodnutí dovolacího soudu zatížené tímto deficitem nebylo pro nezákonnost zrušeno (srov. odst. 33 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Zdůraznil však, že v posuzovaném případě je rozhodující, že i v případě, kdy by dovolací soud danou věc považoval za vztah ze spotřebitelské smlouvy a neposoudil by tudíž dovolání jako nepřípustné na základě , nebyla by shledána přípustnost žalobkyní podaného dovolání ve smyslu ve spojení s o. s. ř (odst. 34 a 35 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu); odvolací soud v tomto směru vycházel z rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti žalobkyně v posuzované věci ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. . Žalobkyně totiž svou argumentaci v posuzovaném řízení postavila na nepravdivých skutkových tvrzeních, a právě proto byla její následná ústavní stížnost do předmětného usnesení dovolacího soudu odmítnuta (srov. odst. 4 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

7. Žalobkyně rovněž přehlédla, že jako další a svébytný důvod pro zamítnutí žaloby odvolacímu soudu posloužila argumentace, podle níž „není úkolem SDEU vykládat ustanovení českého týkající se přípustnosti dovolání. Předběžná otázka položená SDEU by se mohla týkat pouze výkladu ustanovení práva EU, nezbytného k objasnění právního základu rozhodného pro věc projednávanou v posuzovaném řízení“ (srov. odst. 37 rozsudku odvolacího soudu). Ve vztahu k tomuto úsudku se však žalobkyně vůbec nevymezila, proto dovolací soud nemá prostor jej případně shledat nesprávným. Dovolání přitom může být shledáno přípustným jen tehdy, když dovolatel zpochybní všechny samostatné právní důvody, na nichž odvolací soud postavil svůj závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. ). I z tohoto důvodu nelze jinak než dovolání žalobkyně odmítnout.

8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. 5. 2024

JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.

předseda senátu