Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 954/2024

28 Cdo 954/2024-704

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně D. R., zastoupené JUDr.Elenou Kotorovou, MBA, advokátkou se sídlem v Praze 1, Panská 892/1, proti žalovaným: 1) Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO: 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11, a 2) J. V., zastoupený Mgr. Hanou Zabadalovou, advokátkou se sídlem v Hodoníně, Vrchlického 2541/19, o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2023, č. j. -662, t a k t o :

I. Dovolání se odmítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky Mgr. Hany Zabadalové.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

1. Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 18. 10. 2023, č. j. -662, rozsudek Okresního soudu v Břeclavi (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 18. 4. 2023, č. j. -605, změnil tak, že žalobu o určení neplatnosti kupní smlouvy č. 1003931859 uzavřené dne 21. 2. 2018 mezi žalovanými ohledně pozemkové parcely č. XY v k. ú. XY zamítl (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II. a III. rozsudku odvolacího soudu).

2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně. Předestřela otázku existence naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti předmětné smlouvy o koupi nemovité věci. Měla za to, že se při jejím řešení odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu.

3. Žalovaná 1) navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl; žalovaný 2) navrhl dovolání žalobkyně odmítnout.

4. Podle , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

5. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde bez tohoto určení by bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým (k tomu srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. , uveřejněný pod č. 17/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. , či usnesení téhož soudu ze dne 26. 10. 2022, sp. zn. , a ze dne 23. 2. 2022, sp. zn. ). Jinými slovy řečeno, u žalobce musí jít o právní vztah (právo) již existující (alespoň v době vydání rozhodnutí) nebo o takovou jeho procesní, případně hmotněprávní situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním vztahu mohl být ohrožen, případně pro nejisté své postavení by mohl být vystaven konkrétní újmě (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod pořadovým č. 35, sešit 3, ročník 1995).

6. Judikatura dovolacího soudu se rovněž ustálila v názoru, že určovací žaloba ve smyslu je žalobou preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec (pevný právní základ), který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení, neboť žaloba na určení by nesloužila praktickým potřebám života a vedla by pouze ke zbytečnému rozmnožování soudních sporů. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá a vůči komu se ho domáhá (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2017, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2022, sp. zn. ).

7. Žaloba o určení ve smyslu ustanovení není zpravidla opodstatněna tehdy, má-li požadované určení jen povahu předběžné otázky ve vztahu k posouzení, zda tu je či není právní vztah nebo právo, a to zejména tehdy, jestliže taková předběžná otázka neřeší nebo nemůže (objektivně vzato) řešit celý obsah nebo dosah sporného právního vztahu nebo práva. Stav ohrožení práva žalobce nebo nejistota v jeho právním postavení se totiž v takovém případě neodstraní toliko tím, že bude vyřešena předběžná otázka, z níž bez dalšího právní vztah (právo) významný pro právní poměr účastníků ještě nevyplývá, ale až určením, zda tu právní vztah nebo právo je či není. Jestliže tedy právní otázka platnosti či neplatnosti smlouvy má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu (například vlastnictví), není zpravidla dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo o určení existence práva nebo právního vztahu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 1996, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní rozhledy pod č. 5, ročník 1996, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 68, ročník 2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2023, sp. zn. ). Bylo-li by přitom vyhověno žalobě o určení neplatnosti kupní smlouvy, na jejímž základě byl již povolen vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, nemohl by takový pravomocný rozsudek ničeho změnit na stavu zápisů v katastru nemovitostí, neboť by nepředstavoval vkladovou veřejnou u, podle které by bylo možno provést příslušný zápis [k tomu srov. a násl. , o katastru nemovitostí (katastrální zákon); viz též kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. ]. Jestliže je však právní postavení žalobce zpochybněno převodní smlouvou, na základě které má (teprve) dojít ke vkladu vlastnického či jiného věcného práva k nemovitosti do katastru, resp. jestliže vyslovení neplatnosti takové smlouvy, podle které dosud nebyl povolen vklad do katastru, by mohlo mít příznivý vliv na právní postavení žalobce, lze naopak přípustnost žaloby ve smyslu dovodit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2020, sp. zn. ).

8. Dospěje-li soud k závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu na určení, zamítne žalobu, aniž se současně zabývá meritem věci. Nedostatek doložení naléhavého právního zájmu je tedy samostatným a prvořadým důvodem, pro který nemůže určovací žaloba obstát a který sám o sobě bez dalšího vede k jejímu zamítnutí (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. ).

9. Jestliže tedy odvolací soud, vycházeje ze zjištění, že vlastnické právo k převáděné pozemkové parcele bylo na základě kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanými dne 21. 2. 2018 (určení jejíž neplatnosti se žalobkyně domáhá) již vloženo ve prospěch kupujícího (žalovaný 2/) do katastru nemovitostí, dovodil, že žalobkyně na požadovaném určení neplatnosti kupní smlouvy nemá naléhavý právní zájem (pravomocný rozsudek určující neplatnost kupní smlouvy nemohl by ničeho změnit na stavu zápisů v katastru nemovitostí, obnovení zápisu vlastnického práva ve prospěch prodávající žalované 1/ by tudíž nezajistil), a žalobu z uvedeného důvodu zamítl ( ), nikterak se výše citované judikatuře, od níž není důvodu jakkoliv se odchylovat, nezpronevěřil.

10. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že předpoklady přípustnosti podaného dovolání naplněny nejsou ( ). Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( , věta první ), jako nepřípustné odmítl podle ustanovení

11. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a za situace, kdy dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalované 1), která podala vyjádření k dovolání, patří paušální náhrada režijních nákladů za jeden úkon ve výši 300 Kč ( a , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu). K nákladům žalovaného 2), který podal v dovolacím řízení rovněž vyjádření, patří odměna advokátky ve výši 2 500 Kč [srov. , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby ( téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty ( ), dohromady ve výši 3 388 Kč.

12. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz.

P o u č e ní: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. 5. 2024

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu