Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 873/2024

26 Cdo 873/2024-401

USNESENÍ

a) P. B.

, a

b) H. B.

, zastoupených Mgr. Ing. Eliškou Kačírkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 1047/17, proti žalované

TES, spol. s r.o.

, se sídlem v Čáslavi – Novém Městě, Vrchovská 1354, IČO 47539330, zastoupené Mgr. Janem Altem, advokátem se sídlem v Kutné Hoře, Havlíčkovo náměstí 512/16, o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 9. 2023, č. j. -363, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Chomutově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 22. 9. 2022, č. j. -292, určil, že není oprávněná výpověď žalované sepsaná dne 24. 10. 2016 z nájmu „bytu č. 1 o velikosti 148,02 m

2

s příslušenstvím, nacházejícího se v 1. patře domu č. p. XY v ulici XY v XY“ – dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „dům“ (výrok I), zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali určení, že není oprávněná (ani) výpověď z nájmu předmětného bytu sepsaná žalovanou dne 2. 5. 2017 – dále jen „Výpověď“ (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky III, IV a V).

K odvolání žalobců a žalované Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací soud) rozsudkem ze dne 20. 9. 2023, č. j. -363, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Dospěl mimo jiné k závěru, že jednáním, které žalovaná (pronajímatelka bytu) vytkla žalobcům (nájemcům bytu) ve Výpovědi, resp. dvěma ze tří tam vymezených (relativně samostatných) skutků, byl naplněn výpovědní důvod podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). V tomto směru měl shodně se soudem prvního stupně za to, že žalobci naplnili znaky hrubého porušení povinností nájemce bytu (povinností uvedených v a o. z.) tím, že ani po opakovaných výzvách nezjednali žalované přístup do sklepní kóje, kterou užívají v souvislosti s nájmem bytu, a navíc bez jejího souhlasu osadili vstup do této kóje kovovou mříží (dále jen „první vytýkaný skutek“). Podle jeho názoru nadto „přispělo ve svém souhrnu“ k naplnění uvedeného výpovědního důvodu i jednání žalobců v podobě nainstalování kamery do okna bytu a následného monitoringu pozemku žalované za domem a pohybu osob na něm (dále jen „druhý vytýkaný skutek“). Z vyložených důvodů potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II.

Dovolání žalobců (dovolatelů), které (s přihlédnutím k jeho obsahu – , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “) směřuje proti výroku I rozsudku odvolacího soudu, pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II (proti ostatním výrokům napadeného rozsudku dovolání z obsahového hlediska nesměřuje, byť dovolatelé formálně ohlásili, že dovolání podávají proti tomuto rozsudku „v celém jeho rozsahu“), Nejvyšší soud jako nepřípustné odmítl podle K podání dovolatelů z 28. 3. 2024 (č. l. 399 spisu) přitom nepřihlížel, jelikož bylo předáno k poštovní přepravě Nejvyššímu soudu až po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty k podání dovolání (viz ve spojení s ).

Námitkou, že odůvodnění napadeného rozsudku je zcela obecné a nepřezkoumatelné, dovolatelé vytkli odvolacímu soudu vadu řízení. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v , a b) a , přitom může dovolací soud přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( – 238a ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nezakládají.

Nadto řízení vytýkanou vadou netrpí, neboť napadené rozhodnutí vyhovuje požadavkům kladeným na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, jež vyplývají z přiměřené aplikace (viz ), je pochopitelné a srozumitelné a nevykazuje takové nedostatky, které by byly na újmu uplatnění práv dovolatelů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pro úplnost lze dodat, že vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (jako je tomu co do posouzení prvního vytýkaného skutku i v projednávané věci), pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. ).

Správnost právního posouzení prvního vytýkaného skutku jako důvodu výpovědi z nájmu bytu podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. se dovolatelé pokusili zpochybnit námitkou, podle níž k tomu, aby mohl být uvedený skutek kvalifikován jako hrubé porušení povinností nájemce, je třeba „opakované porušení, tj. více výzev a jejich neuposlechnutí“, a že v tomto případě [„jak (…) bylo prokázáno a soudem prvého stupně potvrzeno“] byla učiněna výzva pouze jedna, a to dopisem z 13. 6. 2016. Ve vztahu k prvnímu vytýkanému skutku navíc také namítli, že jeho použití jako výpovědního důvodu bylo vzhledem k okolnostem zdůrazněným v dovolání (nedůvodnost výzev žalované ke zpřístupnění sklepní kóje dovolatelů, snaha ochránit majetek tam umístěný coby motiv k instalaci mříží ke vstupu do kóje) v rozporu s dobrými mravy.

Předestřené dovolací námitky přípustnost dovolání ve smyslu založit nemohou. Jejich prostřednictvím totiž dovolatelé zpochybňují především závěr odvolacího soudu o skutkovém stavu věci [zahrnující rovněž skutková zjištění, že ke zpřístupnění své sklepní kóje byli žalovanou vyzíváni vícekrát, a to (vzhledem k jejich obtížné dosažitelnosti) různými způsoby, přičemž i prostřednictvím pošty tomu tak bylo nejméně ve dvou případech, tedy nejen jimi zmíněným dopisem z 13. 6. 2016, ale i dopisem z 28. 6. 2016, jímž byli navíc vyzváni i k odstranění mříže na sklepní kóji, kterou tam osadili bez jejího souhlasu, že o zpřístupnění sklepní kóje je žalovaná žádala opodstatněně, a sice s ohledem na potřebu učinit stavební úpravy v nebytovém prostoru (přestavovaném na byt) nacházejícím se nad touto kójí, a že jimi provedené zamřížování vstupu do kóje nelze (s přihlédnutím k jeho načasování, ale i k dalším zjištěným okolnostem) interpretovat jako prostou snahu o ochranu tam umístěných věcí před případným jejich odcizením – v podrobnostech viz bod 90 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, na jehož skutková zjištění odkázal i odvolací soud]. Výtka nesprávného právního posouzení věci tak v tomto směru vychází primárně z kritiky správnosti (úplnosti) skutkových zjištění. Jinak řečeno, dovolatelé ve skutečnosti nesouhlasí se skutkovými zjištěními odvolacího soudu a hodnocením provedeného dokazování a uplatňují tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. ). Skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl (a to ve shodě se soudem prvního stupně, nikoli v rozporu s ním, jak naznačují dovolatelé), ostatně nevykazují jakýkoli významný nesoulad s provedenými důkazy a odpovídají obsahu spisu.

Stran posouzení druhého vytýkaného skutku odvolacím soudem dovolatelé nejprve vyjádřili přesvědčení, že „popsaný skutek není v judikaturním výčtu chování nájemců, které by bylo možné hodnotit jako hrubé porušení povinností nájemců, a pro které by bylo možné nájemní vztah ukončit postupem dle ust. § 2288 odst. 1 písm. a) o. z.“, načež požádali dovolací soud, aby „zhodnotil tento skutek z hlediska ‚míry závažnosti‘ a oprávněnosti výpovědi z nájmu“.

Na takto postavené otázce, jíž dovolatelé považují za otázku dovolacím soudem dosud neřešenou, napadené rozhodnutí nezávisí. V souzené věci totiž odvolací soud nezkoumal, zda druhý vytýkaný skutek sám o sobě dostačuje k naplnění výpovědního důvodu podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z., tedy, jinými slovy vyjádřeno, zda v něm samotném lze spatřovat hrubé porušení povinností nájemce bytu. V tomto ohledu výslovně zdůraznil, že tam popsané jednání k naplnění uvedeného výpovědního důvodu toliko „přispělo ve svém souhrnu“. Nelze ovšem ani přehlédnout, že v odůvodnění napadeného rozsudku předně zaujal názor, podle kterého naplnil svou intenzitou znaky hrubého porušení povinností vyplývajících z nájemního poměru účastníků k předmětnému bytu již první vytýkaný skutek (viz bod 17 odůvodnění citovaného rozsudku). Úvahy, které odvolací soud vyslovil ve vztahu k posouzení druhého vytýkaného skutku, lze proto chápat pouze jako argumenty podpůrné (argumenty „navíc“), na nichž napadené rozhodnutí v konečném důsledku nespočívá. Za této situace nemůže být dovolání přípustné ve smyslu ani pro řešení otázky „míry závažnosti“ druhého vytýkaného skutku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 5. 2024

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu