Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 960/2024

33 Cdo 960/2024-108

USNESENÍ

J. K.

L. K.

, zastoupené JUDr. Monikou Linhartovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Široká 25/6 o zaplacení 259 838 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2023, č. j. -86, t a k t o:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 23. 10. 2023, č. j. -70, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Mostě. Vyšel z obsahu žaloby, kterou se žalobce domáhá po žalované (bývalé manželce) zaplacení 259 838 Kč s příslušenstvím, což jsou finanční prostředky, které byly výlučným vlastnictvím žalobce a které za trvání manželství vložil po předchozí dohodě za účelem lepšího zúročení na spořící účet žalované. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 22. 4. 2021, č.j. -49. Žalovaná namítá, že částka, kterou po ní žalobce požaduje, měla být vypořádána v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů (dále jen „SJM“). Soud prvního stupně uzavřel, že se jedná dle obsahu o žalobu na vypořádání SJM, proto je dána výlučná místní příslušnost Okresního soudu v Mostě, jenž rozhodoval o rozvodu manželství účastníků [ , – dále jen „ “].

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 14. 12. 2023, č. j. -86, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 5 nevyslovuje. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že nárok žalobce není návrhem na dílčí vypořádaní SJM, nýbrž se jedná obligační vztah mezi účastníky, který nevyplývá ze SJM, a proto Okresní soud v Mostě není soudem místně příslušným.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, které považuje za přípustné podle , neboť má za to, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Za takovou považuje otázku „zda je dána výlučná místní příslušnost dle ve sporu o vrácení výlučných prostředků jednoho z manželů, které převedl spolu s prostředky tvořícími SJM na účet druhého manžela, pokud společné jmění manželů nebylo vypořádáno a lhůta k podání návrhu uvedená v , , dosud neuplynula.“ Konkrétně se měl odchýlit od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. . Uvedla, že rozhodnutí Nejvyššího soudu, na která v odůvodnění napadeného usnesení odkázal odvolací soud, se nedají na daný případ použít, neboť řešila případy s odlišným skutkovým základem. Dále namítala, že se odvolací soud zabýval místní příslušností pouze z hlediska a nikoliv z hlediska

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , v platném znění – dále opět jen „ “

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Může-li být dovolání přípustné jen podle , musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení (či jeho části).

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle přípustnost dovolání ( až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení a 2 tím nejsou dotčena.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej větu první ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Podle ustanovení se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu.

Podle k řízení je příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.

Podle nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale.

Podle namísto obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v , je k řízení příslušný soud, který rozhodoval o rozvodu, jde-li o vypořádání manželů po rozvodu stran jejich společného jmění nebo jiného majetku anebo o zrušení společného nájmu bytu.

Žalobce v řízení požaduje po žalované zaplacení žalované částky, která představuje jeho výlučné finanční prostředky, jež netvořily součást SJM, které po předchozí ústní dohodě za účelem lepšího úročení vložil za trvání manželství na spořicí účet žalované, přičemž ta mu je k jeho výzvě odmítla vydat.

V projednávané věci se tak střetávají obecná místní příslušnost podle a a výlučná místní příslušnost soudu, který rozhodoval o rozvodu manželství účastníků podle

Místní příslušnost soudu je jednou ze zákonných podmínek řízení, jejíž zkoumání se s přihlédnutím k omezené časové působnosti této podmínky řízení (srov. ) soustřeďuje na samotný počátek řízení.

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. , shrnul dosavadní ustálenou judikaturu týkající se otázky smísení výlučných prostředků manžela a prostředků ve společném jmění manželů na jednom bankovním účtu včetně následných finančních transakcí na bankovním účtu. Podle této judikatury se výlučné finanční prostředky žalobce nestaly po jejich vložení na účet a následném výběru finančními prostředky tvořícími součást společného jmění manželů, ale zůstaly ve výlučném vlastnictví žalobce. Samotným uložením výlučných finančních prostředků na účet u peněžního u a jejich následným výběrem nedochází ke změně právního režimu v tom smyslu, že by se uvedené finanční prostředky staly součástí společného jmění manželů (srov např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. , ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. a ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. ).

Žalovaná se mýlí, dovozuje-li, že jí nastolenou otázku vyřešil odvolací soud v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. V usnesení ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. , s nímž by mělo být dle dovolatelky napadené usnesení odvolacího soudu v rozporu, se dovolací soud zabýval řešením střetu dvou speciálních místních příslušností, a sice místní příslušnosti podle a podle ve sporu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem.K řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, vzniklého vypořádáním společného jmění manželů, je dána výlučná místní příslušnost soudu určeného podle Závěry tohoto rozhodnutí pro cela odlišný předmět řízení nelze na daný případ použít.

Předmětem řízení je pouze nárok žalobce na zaplacení peněžitého plnění, představující jeho výlučné finanční prostředky, které mu žalovaná odmítá přes výzvu vrátit. Předmětem řízení není vypořádání žádného majetku, který by tvořil SJM. Ze shora citované judikatury dovolacího soudu je zřejmé, že vložením finančních prostředků ve výlučném vlastnictví žalobce na spořicí účet žalované za trvání manželství se z nich nestala součást SJM. Odvolací soud se tudíž neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a jeho závěr o tom, že není dána výlučná místní příslušnost dle , je správný.

Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud její dovolání odmítl ( ).

O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů tohoto dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci (151 odst. 1 ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 4. 2024

JUDr. Václav Duda

předseda senátu