Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1200/2023

23 Cdo 1200/2023-603

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobce J. J., zastoupeného JUDr. Janem Kučerou, advokátem se sídlem v Praze 6, Stavitelská 1099/6, proti žalované K. S., zastoupené JUDr. Borisem Vacou, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 705/16, o neúčinnost právního úkonu, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2022, č. j. -503, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Původní žalobce se v řízení proti žalované domáhal určení, že darovací smlouva ze dne 20. 6. 2011, kterou dárci R. a J. Š. převedli žalované jakožto obdarované vlastnické právo k budově č. p. XY (rodinný dům) na pozemku parc. č. st. XY, budově bez č. p./č. e. (garáži) na pozemku parc. č. st. XY a k pozemkům parc. č. st. XY a XY a parc. č. XY a XY, vše zapsáno na LV č. XY, v k. ú. XY, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, dále jen „darovací smlouva“, je vůči žalobci právně neúčinná.

Okresní soud Praha-východ usnesením ze dne 26. 6. 2019, č. j. -308, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2019, č. j. -329, připustil, aby na místo původního žalobce vstoupil do řízení J. J.

Okresní soud Praha-východ jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19. 12. 2019, č. j. -365, žalobě vyhověl a určil, že je darovací smlouva vůči žalobci právně neúčinná (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

K odvolání žalované Krajský soud v Praze jako soud odvolací svým (v pořadí prvním) rozsudkem ze dne 10. 2. 2021, č. j. -423, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

K dovolání žalované Nejvyšší soud jako soud dovolací rozsudkem ze dne 19. 10. 2021, č. j. -407, rozsudek odvolacího soudu ze dne 10. 2. 2021, č. j. -423, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Odvolací soud poté napadeným rozsudkem opětovně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II napadeného rozsudku).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná jako dovolatelka v celém rozsahu dovoláním, ve kterém namítla, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jestliže zamítnul její návrh na provedení důkazu účetními závěrkami společnosti VOLMAR, spol. s r. o. za roky 2010 a 2011, neboť tak měl dle žalované opomenout její důkazní návrh. Dále měl odvolací soud pochybit, jestliže zamítl návrh žalované na provedení důkazu znaleckým posudkem k ocenění hodnoty obchodního podílu R. Š. ve společnosti VOLMAR, spol. s r. o. ke dni 21. 6. 2011. Měl se tak odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle které nemůže dojít ke zkrácení uspokojení vymahatelné pohledávky věřitele, jestliže dlužník navzdory odporovatelnému právnímu úkonu a dalším svým dluhům vlastní majetek, který sám o sobě postačuje k tomu, aby se z něho věřitel uspokojil. V té souvislosti neměla být v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena otázka, zda za účinnosti , , dále též „obč. zák.“, mohl obchodní podíl ve společnosti s ručním omezeným, který byl ke dni účinků odporovaného právního úkonu ve vlastnictví dlužníka, představovat majetkovou hodnotu, která mohla sloužit k uspokojení pohledávky věřitele. Konečně se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jestliže dospěl k závěru, že určení vlastnického práva společnosti VOLMAR, spol. s r. o. k nemovitostem zapsaným na LV č. XY, v k. ú. XY, a LV č. XY, v k. ú. XY, v důsledku neplatnosti kupních smluv z 30. 5. 2011 nemá žádný vliv na majetkové poměry ani společnosti VOLMAR, spol. s r. o., ani na majetkové poměry dlužníka R. Š.

Žalobce ve svém vyjádření k dovolání navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl, a přiznal mu náhradu nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a čl. XII. ), dále jen „ “.

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky Dovolací soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením

Dovolací soud se dále zabýval přípustností dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Vytýká-li žalovaná odvolacímu soudu, že se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jestliže zamítnul její návrh na provedení důkazu účetními závěrkami společnosti VOLMAR, spol. s r. o. za roky 2010 a 2011, čímž měl její důkazní návrh opomenout a nevypořádat se s ním, oznamuje tím pouze vadu řízení, která sama o sobě není způsobilým dovolacím důvodem (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2021, sp. zn. nebo ze dne 10. 11. 2022, sp. zn. ). Způsobilým dovolacím důvodem může být jen nesprávné právní posouzení věci (srov. ). K případné existenci vady řízení by mohl dovolací soud přihlédnout jen v případě přípustnosti dovolání (srov. větu druhou ), což však není případ projednávané věci.

K tomu dovolací soud dále uvádí, že se z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu podává, že ústavně zaručenému právu na spravedlivý proces ( a násl. d) odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tomto rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí racionálně logickým způsobem vypořádat s provedenými důkazy i s argumentačními tvrzeními účastníků řízení, kdy je třeba zdůvodnit i to, proč určitý účastníkem navržený důkaz nebylo třeba provést. Jinými slovy, soud není povinen provést všechny navržené důkazy, avšak musí o vznesených návrzích rozhodnout. Pokud soud důkazním návrhům vzneseným účastníky nevyhoví, pak musí v rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. Je nepřevzal pro základ skutkových zjištění. V opačném případě dochází k ústavněprávnímu deficitu obdobnému kategorii neústavnosti v podobě tzv. opomenutých důkazů [srovnej např. nálezy Ústavního soudu ze dne 13. 10. 2011, sp. zn. , ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. , nebo ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. ]. Současně však také platí, že nikoliv každé opomenutí důkazu nutně automaticky vede k porušení práva na spravedlivý proces. V praxi se lze totiž setkat s takovými důkazními návrhy účastníků řízení, které nemají k projednávané věci žádnou relevanci, nemohou vést k objasnění skutečností a otázek podstatných pro dané řízení, respektive mohou být dokonce i výrazem „zdržovací“ taktiky (k tomu srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. , nebo nález Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 38/2017 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

V projednávané věci soud prvního stupně zamítl návrh na provedení důkazu účetními závěrkami společnosti VOLMAR, spol. s r. o. s odůvodněním, že jej považuje za nadbytečný, neboť vyhodnotil, že by primárně směřoval k prokázání existence pohledávky předchůdce žalobce (srov. odstavec 31 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a odstavec 45 odůvodnění napadeného rozsudku). Není proto opodstatněná námitka dovolatelky, že by soud prvního stupně opomenul její důkazní návrh nebo že by se s ním nevypořádal. Za těchto okolností tedy nelze ani hovořit o porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu d (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. ). Námitka dovolatelky ani z tohoto důvodu tedy přípustnost dovolání ve smyslu nezakládá.

Přípustnost dovolání není způsobilá založit ani námitka, že odvolací soud pochybil, jestliže zamítl návrh žalované na provedení důkazu znaleckým posudkem k ocenění hodnoty obchodního podílu R. Š. ve společnosti VOLMAR, spol. s r.o., ke dni 21. 6. 2011. Ani touto námitkou, jíž dovolatelka vytýká odvolacímu soudu pouze vadu řízení, která sama o sobě není způsobilým dovolacím důvodem, nelze přípustnost dovolání podle založit (srov. argumantaci shora). Ani v tomto případě se navíc nejedná o tzv. opomenutý důkaz, neboť jak se podává z bodu 49 odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, tento nejenže důkazní návrh dovolatelky zamítl, nýbrž i řádně odůvodnil, proč tak učinil.

Přípustnost dovolání podle nemůže založit ani navazující námitka dovolatelky, zda za účinnosti mohl obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, který byl ke dni účinků odporovaného právního úkonu ve vlastnictví dlužníka, představovat majetkovou hodnotu, která mohla sloužit k uspokojení pohledávky věřitele. Na řešení uvedené otázky totiž odvolací soud své rozhodnutí vůbec nezaložil, a předmětná otázka tak není způsobilá odůvodnit přípustnost dovolání (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2022, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. ). K tomu dovolací soud pro úplnost pouze uvádí, že dovolatelkou takto formulovanou právní otázkou odvolací soud ve skutečnosti neodůvodnil ani zamítnutí jejího návrhu na provedení důkazu znaleckým posudkem k ocenění hodnoty obchodního podílu R. Š., neboť z odůvodnění napadeného rozhodnutí se jednoznačně podává, že navrhovaný důkaz byl zamítnut z důvodu, že nemá pro rozhodnutí ve věci žádný význam, neboť R. Š. by měl nárok na vypořádací podíl jen v případě ukončení své účasti ve společnosti, k čemuž však nedošlo (srov. bod 49 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

Dovolatelka konečně namítá, že se odvolací soud měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jestliže dospěl k závěru, že určení vlastnického práva společnosti VOLMAR, spol. s r.o. k nemovitostem zapsaným na LV č. XY, v k. ú. XY, a LV č. XY, v k. ú. XY, v důsledku neplatnosti kupních smluv z 30. 5. 2011 nemá žádný vliv ani na majetkové poměry společnosti VOLMAR, spol. s r.o., ani na majetkové poměry dlužníka R. Š. Uvedená námitka přípustnost dovolání podle nezakládá. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu totiž není zpochybnění právního posouzení věci, jsou-li námitky dovolatelky založeny na požadavku odchylného hodnocení důkazů odvolacím soudem, jak je tomu v tomto případě, kdy odvolací soud zhodnotil, že určením vlastnického práva k předmětným nemovitostem se majetkové poměry společnosti VOLMAR, spol. s r.o. (a potažmo ani poměry R. Š.) nezměnily, neboť společnosti VOLMAR, spol. s r.o. (v níž je R. Š. společníkem), vznikla povinnost vrátit kupujícímu zaplacenou kupní cenu za tyto nemovitosti (srov. bod 50 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

K tomu dovolací soud dodává, že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014, nebo ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. , či ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. ). Dovolací soud může samotné hodnocení důkazů, provedené jinak v souladu se zákonem, přezkoumávat jen tehdy, pokud je toto hodnocení v rozporu s pravidly logického myšlení, příp. s obecnou zkušeností (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. , nebo ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. ), což ale není případ projednávané věci.

Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení odmítl.

Pro úplnost dovolací soud uvádí, že rozsah dovolání posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání ( ) a dovodil, že proti rozhodnutí o nákladech řízení dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k nákladům řízení postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle ani přípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 28. 3. 2024

JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu