Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 841/2023

33 Cdo 841/2023-679

USNESENÍ

AUTO ŠPINAR s.r.o.

J. K.

, zastoupenému Mgr. Slavomírem Teclem, advokátem se sídlem Havlíčkův Brod, Kalinovo nábřeží 605, o 3 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 11. 2022, č. j. -649, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 25 894 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Slavomíra Tecla.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 22. 1. 2019, č. j. -348, potvrdil rozsudek ze dne 8. 8. 2018, č. j. -249, jímž Okresní soud v Havlíčkově Brodě zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném (advokát) vydání částky 3 200 000 Kč zaslané dne 11. 2. 2016 na jeho účet. Podle soudů obou stupňů z provedeného dokazování (z výslechu svědků a z e-mailové komunikace) vyplývá, že mezi jednatelem žalobkyně a synem žalovaného došlo ke sjednání zápůjčky ve výši 3 200 000 Kč, která byla poukázána z účtu žalobkyně na účet žalovaného.

Okresní soud v Havlíčkově Brodě (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 4. 5. 2022, č. j. -592, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala obnovy řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 1. 11. 2022, č. j. -649, zamítl návrh žalobkyně na přerušení řízení do pravomocného skončení řízení v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích pod sp. zn. (výrok I.), potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.).

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žádné nové skutečnosti jakožto důvody obnovy dle dány nejsou. Probíhá trestní řízení, v němž prozatím nepravomocně rozhodl soud prvního stupně, trestní stíhání žalovaného a jeho syna J. pro trestný čin podvodu a zpronevěry spáchaných ve spolupachatelství bylo zahájeno dne 17. 1. 2019, tedy ještě před tím, než bylo rozhodnuto v nyní projednávané věci, a týkalo se - mimo jiné - nevrácených půjček od jednatele žalobkyně ve výši 3,2 mil. Kč a od AUTO ŠPINAR s.r.o. (žalobkyně v této věci) ve stejné výši. Usnesení ze dne 18. 2. 2021 o zahájení trestního stíhání pro další případy při pokračující trestné činnosti syna žalovaného a žalovaného se týkalo jiných skutků. Jelikož rozhodnutí v trestní věci nemůže být novotou, která by mohla vést k obnově řízení v projednávané věci, nevyhověl odvolací soud návrhu žalobkyně na přerušení tohoto řízení do skončení řízení trestního.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu (výslovně v celém jeho rozsahu) podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) včasné dovolání, jehož přípustnost spatřovala v tom, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázek hmotného práva, kdy se odvolací soud prokazatelně odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. jde o otázky hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Má za to, že „v případě obnovy řízení nebyla dosud řešena situace, kdy (úspěšný) žalovaný byl následně odsouzen společně se svědky, kteří pro něj svědčili. Nebylo dosud řešeno, že poškozený v trestní věci nemá kromě obnovy jinou možnost, jak svá práva uplatnit, neboť mu brání překážka věci rozhodnuté.“ Za nesprávné považuje právní závěr odvolacího soudu, který „neshledal žádné nové skutečnosti jakožto důvod obnovy dle “

Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl dovolání jako nepřípustné odmítnout, případně zamítnout.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání není přípustné.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle ) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

Ačkoliv dovolatelka ohlašuje, že dovolání je přípustné, neboť se odvolací soud při řešení otázky hmotného práva odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, a dále, že nesprávně vyřešil otázku, která dosud nebyla řešena, žádnou konkrétní otázku (hmotného či procesního práva), která by splňovala kritéria , neformuluje. Žalobkyně v dovolání sice vyjádřila nesouhlas s posouzením věci odvolacím soudem, aniž formulovala konkrétní právní otázku splňující jedno z kritérií , neboť neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (k tomu blíže např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. ).

Z úpravy přípustnosti dovolání je zřejmé, že Nejvyšší soud se nemá zabývat každým vyjádřením nesouhlasu s rozhodnutím odvolacího soudu, nýbrž takové vyjádření nesouhlasu musí splňovat zákonné požadavky (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. ).

Žalobkyně jako důvod pro obnovu řízení tvrdila, že „soudy v původním řízení nesprávně uvěřily obraně žalovaného“, přičemž z průběhu trestního řízení jednoznačně vyplývá (bylo prokázáno), že svědectví slyšeného svědka (syna žalovaného) je nevěrohodné. Žalobkyně však konkrétně neuvedla (ani v žalobě, ale ani v dovolání), v čem konkrétně zpochybnění provedeného dokazování spatřuje, přičemž odvolací soud žádné takové zjištění neučinil, zjistil-li, že usnesením policejního orgánu ze dne 17. 1. 2019 (skutky v něm uvedenými) se soudy zabývaly již v předchozím řízení a usnesení ze dne 18. 2. 2021 o zahájení trestního stíhání se týkalo jiných skutků, než co bylo předmětem řízení. Jinak řečeno nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že by soudy v původním řízení „nesprávně uvěřily“ obraně žalovaného opřené o svědectví jeho syna, že úmyslem jednatele žalobkyně bylo poskytnout synovi žalovaného zápůjčku.

Argumentací, že „v případě obnovy řízení nebyla dosud řešena situace, kdy (úspěšný) žalovaný byl následně odsouzen společně se svědky, kteří pro něj svědčili. Nebylo dosud řešeno, že poškozený v trestní věci nemá kromě obnovy jinou možnost, jak svá práva uplatnit, neboť mu brání překážka věci rozhodnuté.“ žalobkyně neformuluje žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž řešení je rozhodnutí odvolacího soudu založeno.

Výtka, že odvolací soud „neprovedl žádné zhodnocení a posouzení toho, zda rozšíření trestního stíhání, obžaloba a zejména odsouzení žalovaného a svědky má šanci pro žalobkyni přivodit příznivější rozhodnutí ve věci“, není řádným vymezením přípustnosti dovolání.

Ve vztahu k výroku, jímž odvolací soud zamítl návrh na přerušení řízení, dovolání neobsahuje vymezení přípustnosti ani dovolací důvod.

Žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu i v rozsahu nákladového výroku, proti němuž však dovolání není přípustné podle

Jelikož dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 28. 3. 2024

JUDr. Pavel Horňák předseda senátu