Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 3296/2023

27 Cdo 3296/2023-544

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudce JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně CELOX a. s., se sídlem v Českých Budějovicích, Vrbenská 199/25, PSČ 370 01, identifikační číslo osoby 25188917, zastoupené JUDr. Michaelem Zvárou, LL.M., Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 5, Eberlova 1465/4, PSČ 155 00, proti žalované Lence Knížkové, bytem v Pernarci, Krukanice 2, PSČ 330 36, zastoupené Mgr. Lubomírem Tolarem, advokátem, se sídlem v Plzni, Pod Všemi svatými 427/17, PSČ 301 00, o rozhodnutí, že žalovaná ručí za splnění povinnosti společnosti EMPRESS TRADING a. s., vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 5. 2023, č. j. -477, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 3.400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:

[1] Žalobkyně se žalobou podle , o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „z. o. k.“), domáhá rozhodnutí, že žalovaná ručí za splnění povinnosti společnosti EMPRESS TRADING a. s., identifikační číslo osoby 28883314 (dále jen „společnost“), zaplatit žalobkyni částku ve výši 612.560,51 Kč (dále jen „dluhy společnosti“), resp. rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost, aby žalobkyni dluh společnosti zaplatila.

[2] Okresní soud Plzeň-sever rozsudkem ze dne 9. 3. 2022, č. j. -395, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 31. 8. 2022, č. j. -441, žalobu zamítl (výroky I. a II.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice náklady řízení žalované (výrok III.).

[3] Šlo přitom již o třetí rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé poté, kdy:

1) usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 5. 2017, č. j. -78, (částečně) bylo zrušeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 10. 2017, č. j. -112, s tím, že k projednání věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy, a věc byla postoupena Okresnímu soudu Plzeň-sever,

2) rozsudky Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 22. 3. 2018, č. j. -162, a Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 11. 2018, č. j. -205, byly zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2020, č. j. -264.

[4] K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 25. 5. 2023, č. j. -477, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice náklady řízení žalované (druhý výrok).

[5] Proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „ “), neboť dovolání nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v a není přípustné ani podle

[6] Dovolatelka klade Nejvyššímu soudu prostřednictvím dovolání dvě otázky, a sice zda:

1) je možné, aby soud podle § 68 odst. 1 z. o. k. založil ručení osoby, která „se stala členem statutárního orgánu společnosti ‚na oko‘ (jako tzv. ‚bílý kůň‘) v době, kdy společnost měla řadu dluhů po splatnosti a člen statutárního orgánu nemohl pozici věřitelů zlepšit,“

2) „aplikace principu proporcionality v rámci ustanovení § 68 odst. 1 z. o. k. může vést k závěru, že sankční charakter ručení dle § 68 odst. 1 z. o. k. bude v důsledku aplikace principu proporcionality zcela vyloučen, ačkoliv všechny ostatní zákonné předpoklady pro založení ručení člena nebo bývalého člena statutárního orgánu vyžadované ustanovením § 68 odst. 1 z. o. k. jsou splněny.“

[7] Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se přitom podává, že:

1) Ručení podle § 68 odst. 1 z. o. k. představuje specifickou sankci za porušení péče řádného hospodáře.

2) Smyslem „sankčního“ ručení podle § 68 z. o. k. je kompenzovat zhoršenou dobytnost pohledávek věřitelů obchodní korporace, která je způsobena tím, že obchodní korporace je v úpadku a člen (nebo bývalý člen) statutárního orgánu nejednal s péčí řádného hospodáře, neboť neučinil vše potřebné a rozumně předpokladatelné, aby úpadek obchodní korporace odvrátil (ačkoli věděl, že korporaci úpadek hrozí anebo o tom vědět mohl a měl).

3) Jedním z předpokladů vzniku ručitelského závazku podle § 68 z. o. k. je proporcionalita této sankce k významu a závažnosti pochybení člena (nebo bývalého člena) statutárního orgánu.

4) Kvůli proporcionalitě této sankce zákon za účelem zvýšení právní jistoty (ve vztahu k zásahům do majetkové sféry člena nebo bývalého člena statutárního orgánu, ale i ve vztahu k působení ručitelského závazku vůči věřitelům obchodní korporace) ponechává na rozhodnutí soudu, zda (popřípadě v jakém rozsahu) soud – při splnění všech zákonných předpokladů [srov. § 68 odst. 1 písm. a) a b) z. o. k.] – vyhoví návrhu žalobce a založí ručení člena (nebo bývalého člena) statutárního orgánu.

5) Z tohoto důvodu „sankční“ ručení podle § 68 z. o. k. vzniká teprve právní mocí rozhodnutí, ve kterém soud rozhodne, že člen (nebo bývalý člen) statutárního orgánu obchodní korporace ručí za splnění určitých (konkrétních) povinností obchodní korporace; jde tudíž o rozhodnutí konstitutivní.

[8] Viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. , odst. 22–25, ze dne 24. 8. 2020, sp. zn. , a obdobně i usnesení ze dne 30. 1. 2023, sp. zn. , odst. 13–14.

[9] V projednávané věci vyšel odvolací soud (v odst. 10 dovoláním napadeného rozsudku) z toho, že „v době, kdy se žalovaná stala členkou představenstva, šlo již o mrtvou společnost, jakousi prázdnou schránku, již v této době zadluženou“. K tomu odvolací soud dodal (v odst. 12 dovoláním napadeného rozsudku), že „i kdyby žalobcem uváděné kroky činila, žádný z nich by v situaci, ve které již v té době společnost byla, nevedly ke zlepšení pozice žalobce“. Ačkoli tedy byl úpadek společnosti zjištěn až usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 3. 2017, č. j. -11, vyšel odvolací soud ve skutečnosti z toho, že v době, kdy se žalovaná stala členkou představenstva (28. 6. 2012), již společnost byla v úpadku.

[10] Uzavřel-li (ve výsledku) odvolací soud, že nepřichází v úvahu založit žalované ručení podle § 68 z. o. k. za situace, kdy v době jejího zvolení do funkce se společnost již nacházela v úpadku a žalovaná tak nemohla učinit žádný potřebný a rozumně předpokládatelný krok pro jeho odvrácení, odpovídá jeho právní posouzení ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího soudu.

[11] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o větu první, a , neboť dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, a tak žalované vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

[12] Náklady dovolacího řízení žalované sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření žalované k dovolání žalobkyně datované 20. 10. 2023) podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Výše odměny advokáta činí podle , bodu 5, advokátního tarifu (obdobně již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. , ze dne 18. 5. 2022, sp. zn. , nebo ze dne 30. 1. 2023, sp. zn. , odst. 19, ze dne 12. 12. 2023, sp. zn. , odst. 14), 3.100 Kč. Spolu s náhradou paušálních výdajů podle advokátního tarifu ve výši 300 Kč tak dovolací soud přiznal žalované k tíži žalobkyně celkem 3.400 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 27. 3. 2024

JUDr. Filip Cileček předseda senátu