Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 523/2024

20 Cdo 523/2024-128

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) M. K., a b) E. K., obou zastoupených JUDr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, proti povinným 1) A. P., a 2) P. P., oběma zastoupeným Mgr. Lucií Pichl Šebelovou, advokátkou se sídlem ve Znojmě, náměstí Republiky 899/18, pro nepeněžité plnění, o uložení další pokuty, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. , o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2023, č. j. -95, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Karviné usnesením ze dne 3. 7. 2020, č. j. -20, jež nabylo právní moci dne 4. 8. 2020, nařídil podle usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 5. 12. 2017, č. j. -142, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 1. 2. 2018, č. j. -201, výkon rozhodnutí, kterým uložil povinným pokutu ve výši 5 000 Kč za nesplnění povinnosti zdržet se jednání spočívajícího v betonářských a stavebních pracích na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY v části, kde se nachází vstup do zemního sklepa.

2. Okresní soud v Karviné usnesením ze dne 20. 9. 2022, č. j. -70 (dále jen „rozhodnutí soudu prvního stupně“), uložil povinným, aby České republice – Okresnímu soudu v Karviné zaplatili společně a nerozdílně další pokutu ve výši 10 000 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok I.) a aby společně a nerozdílně zaplatili oprávněným na dalších nákladech výkonu rozhodnutí částku 2 170 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce oprávněných (výrok II.). Soud prvního stupně uvedl, že oprávnění se návrhem ze dne 8. 9. 2022 domáhali uložení další pokuty povinným, neboť povinní opět porušili své povinnosti stanovené jim v exekučním titulu, když provedli další stavební práce na místě, kde jim to bylo předmětným usnesením zakázáno. Soud proto ve smyslu věty druhé , (dále „ “), uložil povinným další pokutu ve výši 10 000 Kč, neboť povinní ani po nařízení výkonu rozhodnutí a uložení první pokuty svou povinnost stanovenou vykonávaným rozhodnutím nesplnili.

3. Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu (zejména usnesení ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. ), podle níž soud při nařízení výkonu rozhodnutí nezjišťuje, zda (v jakém rozsahu) povinný vymáhanou povinnost dobrovolně splnil, popř. zda ve smyslu „jinou“ povinnost porušil nebo se jí nepodrobil (v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí). Okolnosti takové povahy mohou být hodnoceny jen v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí, které předpokládá provádění dokazování. Námitku, že povinnost zdržet se určitého chování neporušili, nemůžou proto povinní úspěšně uplatnit v odvolání, a to ani proti rozhodnutí, jímž byl výkon rozhodnutí nařízen, ani proti rozhodnutí, jímž byla uložena další pokuta, ale právě jen návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí.

4. Odvolací soud uzavřel, že při projednání návrhu na uložení další pokuty není dán prostor pro posouzení, zda jednání, kterého se povinní dopustili, je jednáním ve smyslu titulu pro výkon rozhodnutí a exekuční soud se tímto posouzením ani nemůže zabývat. Pro nařízení výkonu rozhodnutí a stejně tak i pro vydání rozhodnutí o uložení další pokuty stačí pouhé tvrzení oprávněných, že povinní uloženou povinnost nesplnili (zde tedy že se povinní vymezeného jednání nezdrželi). Posouzení, zda konkrétní jednání, které oprávnění považují za porušení povinnosti uložené v titulu pro výkon rozhodnutí, je jednáním v rozporu s povinností uloženou titulem pro výkon rozhodnutí, je až věcí návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí. Při přezkumu věcné správnosti usnesení o uložení další pokuty podle se k odvolání povinných tedy odvolací soud nezabývá tím, zda povinní již podle exekučního titulu plnili nebo zda existuje jiný důvod, pro který exekuční titul nelze vykonat, ale pouze tím, zda další uložená pokuta byla uložena v přiměřené výši, která závisí na okolnostech projednávané věci, přičemž odvolací soud především přihlédne k povaze vymáhané povinnosti, popř. její majetkové hodnotě, k osobním a majetkovým poměrům povinných a k dosavadní efektivitě exekučního řízení. Soud je povinen vystihnout výši pokuty, která bude způsobilá přiměřeně a efektivně nutit povinné, aby povinnost uloženou vykonávaným rozhodnutím splnili. Naopak se odvolací soud nezabývá tím, zda existují důvody pro zastavení exekuce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2017, sp. zn. ).

5. Odvolací soud uvedl, že samotnou výši další uložené pokuty povinní ve svém odvolání nezpochybnili, přičemž její výši 10 000 Kč považuje odvolací soud za správnou a v souladu s výše uvedenými ukazateli. Dodal, že v odvolání uplatněné námitky mohou být významné pouze v řízení o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí, přičemž z obsahu spisu vyplývá, že tento návrh již povinní podali.

6. Povinní přípustnost dovolání spatřují v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky, zda je odvolací soud povinen při rozhodování o odvolání povinných proti uložené pokutě k uspokojení nepeněžitého plnění podle zkoumat, zda vůbec došlo k porušení uložené povinnosti ze strany povinných a zda by neměl odvolací soud v tomto případě vyřešit otázku týkající se splnění podmínek pro zastavení řízení (v případě existence podaného návrhu ze strany povinných) jako otázku předběžnou; při řešení této otázky podle dovolatelů odvolací soud nesprávně vyložil stávající judikaturu dovolacího soudu a vyřešená právní otázka by měla být dovolacím soudem posouzena jinak.

7. Povinní nesouhlasí s tím, že přezkum porušení povinnosti ze strany povinných je předmětem návrhu na zastavení řízení. Takovou argumentaci podle povinných nelze akceptovat, neboť pokud dojde v rámci řízení o zastavení vykonávacího řízení k jeho zastavení, pravomocné rozhodnutí o uložené pokutě nebude zrušeno a může být nadále vymáháno, v případě, že pokuty budou v průběhu řízení o zastavení řízení vymoženy, nebudou automaticky vráceny povinným zpět. Jestliže tedy oprávnění podají smyšlený návrh na výkon rozhodnutí opřený o údajné porušení předběžného opatření stran osob povinných a v rámci tohoto výkonu je soudy povinným uložena pokuta v určité výši, nemají povinní žádný prostředek obrany dovolat se svého práva a zejména spravedlivého rozhodnutí ve věci uložené pokuty. Při výkladu odvolacího soudu je povinný odkázán zcela na libovůli oprávněného, který je oprávněn podat byť i neoprávněný návrh na výkon rozhodnutí, tomuto návrhu bude bez dalšího (při splnění stávajících, čistě formálních podmínek) vyhověno a povinný nemá žádný jiný opravný prostředek, v rámci kterého by mohla být věc řádně prošetřena. Podle povinných musí být přípustný opravný prostředek umožňující přezkum napadeného rozhodnutí, nikoli pouhá kontrola splnění procesních podmínek. Jestliže povinní společně s odvoláním proti rozhodnutí soudu prvního stupně podali rovněž návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, v němž uvedli vážné důvody, vyvrátili tvrzení oprávněných a návrh se jeví jako vysoce pravděpodobně úspěšný, je namístě, aby se odvolací soud v rámci přezkumu minimálně zabýval tím, zda zde existují relevantní podmínky pro zastavení výkonu rozhodnutí v rámci předběžné otázky a zda povinnost, za jejíž porušení byla uložena pokuta, byla skutečně porušena. To odvolací soud neučinil, čímž zatížil řízení vadou.

8. Povinní uvedli, že jestliže později dojde k zastavení výkonu rozhodnutí proto, že povinní titulem pro výkon rozhodnutí uloženou povinnost neporušili, nemohou ji z objektivních důvodů splnit nebo ji splnili ještě před podáním návrhu na nařízení výkonu, soud pokuty uložené podle i nadále vymáhá a povinní mají k dispozici vůči oprávněnému žalobu o náhradu škody, která jim v takovém případě uložením pokuty vznikla (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2011, sp. zn. , či ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. ). Tímto nesprávným postupem však na povinného klade stát prostřednictvím soudů nepřiměřené nároky, neboť ukládáním a vymáháním mnohdy neoprávněných pokut zasahují soudy do majetkové sféry povinných, tyto zásahy mohou u povinných mnohdy vyvolat existenční problémy, nemluvě o dalších nemalých nákladech spojených s žalobami na náhradu škody.

9. Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 ), dále též jen „ “. Dovolání není přípustné.

11. V projednávané věci je exekučním titulem usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 5. 12. 2017, č. j. -142 (ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 1. 2. 2018, č. j. -201), v rozsahu jeho výroku II., jímž bylo vydáno předběžné opatření, že žalovaní (povinní) jsou povinni zdržet se jednání spočívajícího v betonářských a stavebních pracích na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY v části, kde se nachází vstup do zemního sklepa. K návrhu oprávněných Okresní soud v Karviné usnesením ze dne 3. 7. 2020, č. j. -20, podle exekučního titulu nařídil výkon rozhodnutí, kterým povinným uložil zaplatit pokutu ve výši 5 000 Kč; odvolání povinných proti tomuto usnesení odmítl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 5. 2021, č. j. -60. Dne 8. 9. 2022 oprávnění soudu sdělili, že ze strany povinných došlo na předmětném pozemku k dalším stavebním pracím v rozporu s exekučním titulem (povinní měli vybetonovat plochu před vstupem do sklepa) a navrhli, aby soud povinným uložil další pokutu. Soud prvního stupně usnesením ze dne 20. 9. 2022, č. j. -70 (jež bylo potvrzeno dovoláním napadeným rozhodnutím odvolacího soudu), povinným uložil další pokutu ve výši 10 000 Kč. Povinní následně dne 26. 9. 2022 podali návrh na zastavení exekuce, který odůvodnili tím, že povinnost stanovenou exekučním titulem neporušili (od roku 2020 neprovedli žádné betonářské ani stavební práce); o návrhu na zastavení exekuce dosud soudem rozhodnuto nebylo.

12. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v tom směru, že při nařízení výkonu rozhodnutí soud nezjišťuje, zda (v jakém rozsahu) povinný vymáhanou povinnost dobrovolně splnil, popř. zda ve smyslu „jinou“ povinnost porušil nebo se jí nepodrobil (v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí). Okolnosti takové povahy mohou být hodnoceny jen v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí, které předpokládá provádění dokazování [srov. , h), ]. Námitku, že povinnost zdržet se určitého chování nebo chování jiného strpět neporušil, nemůže proto povinný úspěšně uplatnit v odvolání, a to ani proti rozhodnutí, jímž byl výkon rozhodnutí nařízen, ani proti rozhodnutí, jímž byla uložena další pokuta, ale pouze návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. , ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. , ze dne 13. 10. 2020, sp. zn. , ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. , či ze dne 30. 5. 2023, sp. zn. ).

13. Při přezkumu rozhodnutí o uložení další pokuty podle k odvolání povinného se tedy odvolací soud nezabývá tím, zda povinný již z exekučního titulu plnil nebo zda existuje jiný důvod, pro který exekuční titul nelze vykonat, ale pouze tím, zda pokuta byla uložena v přiměřené výši, která závisí okolnostech projednávané věci, přičemž soud především přihlédne k povaze vymáhané povinnosti, popř. její majetkové hodnotě, k osobním a majetkovým poměrům povinného. Soud je povinen vystihnout výši pokuty, která bude způsobilá jednak přiměřeně, tak i efektivně nutit povinného, aby povinnost uloženou vykonávaným rozhodnutím splnil. Naopak se odvolací soud nezabývá tím, zda existují důvody pro zastavení exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2017, sp. zn. , ze dne 13. 10. 2020, sp. zn. , či ze dne 30. 5. 2023, sp. zn. ).

14. Nelze souhlasit s názorem dovolatelů, že povinný v řízení o odvolání proti uložení další pokuty nemá možnost procesní obrany a je vystaven libovůli oprávněného. Soud není při ukládání pokut vázán návrhem oprávněného a – jak je výše uvedeno – musí respektovat kritérium přiměřené výše ukládané pokuty, přičemž povinný v odvolacím řízení může případnou nepřiměřenost pokuty namítat (to ostatně povinní neučinili). Pokud je výkon rozhodnutí následně zastaven z důvodu, že povinný exekučním titulem uloženou povinnost neporušil, nemůže ji z objektivních důvodů splnit nebo ji splnil ještě před podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, soud pokuty uložené podle sice i nadále vymáhá (uloženou pokutu již nelze prominout), resp. již zaplacené pokuty se povinnému nevrací, povinný však v takovém případě má vůči oprávněnému právo na náhradu škody, která mu bezdůvodným uložením pokuty vznikla (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2011, sp. zn. , ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. , ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. , nebo ze dne 13. 10. 2020, sp. zn. ).

15. Rozhodnutí odvolacího soudu je správné a zcela v souladu se shora citovanou judikaturou dovolacího soudu, přičemž není důvodu se od ní odchýlit, Nejvyšší soud proto dovolání podle odmítl.

16. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a , kdy oprávněným žádné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. 3. 2024

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu