Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 585/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Franciszeka Tadeusze Głowacze, zastoupeného JUDr. Wieslawem Firlou, advokátem se sídlem Křížkovského 617/10, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021 č. j. -235, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu zaručené d (dále jen "").

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí, stěžovatel se v řízení před obecnými soudy domáhal vůči společnosti MAGBUD Czech Republic, s. r. o., a vůči její insolvenční správkyni určení pravosti pohledávky ve výši 13 049 623 Kč. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 25. 9. 2015 č. j. -59 žalobu zamítl; Vrchní soud v Praze rozsudek soudu první instance rozsudkem ze dne 16. 9. 2018 č. j. -102 potvrdil. Stěžovatelovo dovolání bylo v záhlaví uvedeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto.

3. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, samotným účastníkům řízení jsou všechny skutečnosti známy.

4. V podané ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že skutková zjištění a z nich vyvozené právní závěry obecných soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Konkrétně se jedná o konstatování soudů, že v řízení nebylo prokázáno oprávnění Ing. Pavlíka k podpisu smlouvy o půjčce, v důsledku čehož byla smlouva neplatná; že v řízení nebylo prokázáno, že dlužník smlouvu o půjčce dodatečně bez zbytečného odkladu schválil v souladu s ; že uznání dluhu nebylo platným právním úkonem; a že v řízení nebylo prokázáno, že by se dlužník na úkor stěžovatele jakkoliv obohatil, a nebylo proto možné pohledávku posoudit ani jako bezdůvodné obohacení. Stěžovatel má za to, že se ze strany obecných soudů jedná o svévoli, přepjatý formalismus a nerespektování kogentních norem a ustálené judikatury. Rozhodnutí obecných soudů jsou dle stěžovatele v rozporu s vůlí smluvních stran a porušují princip právní jistoty.

5. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), a ústavní stížnost je přípustná ( a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního a ve které může Ústavní soud rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

7. Podle y je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti je tudíž jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není.

8. V posuzované věci Ústavní soud žádnou vadu dosahující ústavní úrovně neshledal. Stěžovatel v ústavní stížnosti polemizuje s právními a skutkovými závěry obecných soudů. Ústavnímu soudu nicméně nenáleží, aby přehodnocoval skutková zjištění obecných soudů, přičemž extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a právními závěry Ústavní soud neshledal. Měl-li stěžovatel pocit, že v řízení měly být provedeny další důkazy, nic mu nebránilo je v řízení předložit. Svou neúčastí na soudních jednáních se však sám zbavil možnosti na skutková zjištění obecných soudů reagovat (zejména tím, že nemohl být poučen podle ).

9. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že dotčená základní práva stěžovatele napadeným rozhodnutím porušena nebyla. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. června 2022

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu