Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1333/2023

30 Cdo 1333/2023-184

USNESENÍ

PUMAS, s. r. o.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 531 190 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2022, č. j. -127, takto:

I. Dovolání seodmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 10. 8. 2021, č. j. -104, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 531 190 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 10. 12. 2019 do zaplacení (výrok I), a uložil jí povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč (výrok II).

2. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

3. Částku ve výši 531 190 Kč s příslušenstvím žalobkyně požadovala jako náhradu škody, která jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , kterého se účastnili právní předchůdci žalobkyně. Ten měl spočívat v nesprávné formulaci výroku rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 1. 1995, č. j. -116, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 17. 4. 1996, č. j. -162, a opravného usnesení téhož soudu ze dne 17. 9. 1996, č. j. -183 (dále jen „rozsudek ze dne 20. 1. 1995“), kterým byl nahrazen projev vůle povinné osoby k uzavření dohody o vydání věci, neboť v něm nebyla výslovně uvedena budova trafostanice v k. ú. Unhošť (dále jen „předmětná trafostanice“). Takto vydaný majetek následně právní předchůdci žalobkyně vložili jako nepeněžitý vklad do základního jmění žalobkyně. Od 2. 11. 2016 je v katastru nemovitostí předmětná trafostanice zapsána jako vlastnictví společnosti ČEZ Distribuce, a. s. Proti této společnosti podala žalobkyně žalobu na určení, že vlastníkem trafostanice je ona, vedenou u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , ale neuspěla. V tomto řízení požadovaná částka pak představuje náklady na vybudování stejné trafostanice, jaká byla předmětem řízení vedeného u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. .

4. Rozsudek odvolacího soudu, a to v celém rozsahu, napadla žalobkyně včasným dovoláním, které Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (srov. čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl usnesením ze dne 25. 8. 2022, č. j. -152, z části pro vady a z části pro nepřípustnost. Toto usnesení však bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2023, sp. zn. , z důvodu porušení práva žalobkyně na soudní ochranu zaručeného d zrušeno a ve zbytku byla ústavní stížnost odmítnuta, neboť Ústavní soud dospěl k závěru, že ve vztahu k otázce promlčení žalobkyně nevymezila předpoklady přípustnosti alternativně, tudíž vadně, a uložil Nejvyššímu soudu se přípustností dovolání ve vztahu k oběma dovolacím námitkám (otázka promlčení a otázka aktivní věcné legitimace žalobkyně) zabývat znovu, poněvadž závěr o nepřípustnosti dovolání ohledně druhé otázky (aktivní věcná legitimace žalobkyně) byl o vadnost dovolání v první otázce (promlčení) rovněž opřen. Nejvyšší soud tudíž dovolání žalobkyně posoudil opětovně a odmítl jej zčásti pro nepřípustnost a zčásti pro vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a které nebyly žalobkyní v zákonné lhůtě odstraněny ( ).

5. Dovolání žalobkyně v části směřující proti výroku I rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen výrok II rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení před soudem prvního stupně, a dále v části směřující proti výroku II rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení není podle přípustné. Pokud se žalobkyně řídila nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. , nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. ).

6. Jde-li o zbylou část dovolání směřující proti výroku I rozsudku odvolacího soudu v rozsahu potvrzení výroku I rozsudku soudu prvního stupně o věci samé, žalobkyně nejprve v úvodu dovolání uvedla, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, která dle jejího názoru nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena, resp. která je rozhodována rozdílně, tedy v rozporu s rozhodovací činností Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. či sp. zn. ). O jakou konkrétní otázku či otázky se jedná, však žalobkyně nespecifikovala. V této části je tudíž dovolání vadné, neboť neobsahuje jednu ze základních náležitostí, a to vymezení dovolacího důvodu ( ).

7. Po podrobném shrnutí průběhu řízení však žalobkyně dvě právní otázky (hmotného práva) v dovolání uvedla, a to otázku aktivní věcné legitimace žalobkyně a otázku promlčení vzneseného nároku, u nichž řádně vymezila i předpoklady jejich přípustnosti, jak uzavřel v nálezu ze dne 6. 4. 2023, sp. zn. , i Ústavní soud.

8. Otázka aktivní věcné legitimace žalobkyně však přípustnost dovolání dle nezakládá, neboť při jejím řešení se odvolací soud od judikatury Nejvyššího soudu neodchýlil. Odvolací soud totiž ve shodě s judikaturou Nejvyššího soudu dospěl k implicitnímu závěru (jenž explicitně vyslovil v odstavci 18 odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně; odvolací soud pak rovněž od doručení „nezákonného“ rozhodnutí odvozoval počátek běhu objektivní promlčecí doby dle , o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, ve znění účinném do 14. 5. 1998), že byť žalobkyně svůj nárok kvalifikuje jako nárok na náhradu škody z nesprávného úředního postupu, připadá v daném případě v úvahu jako odpovědnostní titul nezákonné rozhodnutí, neboť tvrzený nesprávný úřední postup (nesprávná formulace výroku rozhodnutí soudu) se přímo projevil v obsahu rozsudku ze dne 20. 1. 1995 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. ). Na tomto základě pak odvolací soud uzavřel, že aktivní věcná legitimace žalobkyně domáhat se nároku na náhradu škody způsobenou chybnou formulací výroku rozsudku ze dne 20. 1. 1995, v němž nebyla výslovně uvedena předmětná trafostanice, dána není, neboť žalobkyně nebyla účastníkem řízení, v němž byl rozsudek ze dne 20. 1. 1995 vydán, a není ani univerzálním právním nástupcem původních žalobců, neboť jen takovým osobám by mohl nárok na náhradu škody vzniknout (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. , uveřejněný pod č. 81/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2006, sp. zn. , a ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. ) a ty by jej pak musely na žalobkyni postoupit, což ale žalobkyně v řízení netvrdila.

9. Co se týče otázky promlčení, tak ani ta přípustnost dovolání dle nezakládá. Spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v Zpochybnění jen některých z právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, se při vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením totiž nemůže nijak projevit v poměrech dovolatele, neboť obstojí-li (popř. není-li dovoláním napaden) rovněž souběžně zastávaný právní závěr, na němž rozhodnutí také spočívá, nelze dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. , či ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. ). V daném případě odvolací soud založil své rozhodnutí na dvou samostatných závěrech, a to na nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně a dále na důvodnosti vznesené námitky promlčení. Za situace, kdy jeden ze dvou právních závěrů odvolacího soudu, z nichž každý je sám o sobě postačujícím důvodem pro zamítnutí žaloby v této věci, tedy závěr, že není dána aktivní věcná legitimace žalobkyně k podání žaloby, nebyl podaným dovoláním úspěšně zpochybněn, zpochybnění řešení samotné otázky promlčení žalobního nároku nemůže založit přípustnost dovolání ve smyslu , neboť případná nesprávnost právního posouzení odvolacího soudu při řešení této otázky by nemohla opodstatnit zrušení napadeného rozhodnutí či jeho změnu.

10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 2. 2024

JUDr. Pavel Simon předseda senátu