Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 276/2024

-366

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: A. Č., zastoupená Mgr. Petrem Novákem, advokátem se sídlem Vídeňská 546/55, Brno, proti žalované: V. N., zastoupená JUDr. Pavlem Nastisem, advokátem se sídlem Sokolská třída 21, Ostrava, o 67 711,10 Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2023, č. j. -340, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 14. 8. 2023, č. j. -340, k odvolání žalované potvrdil usnesení ze dne 18. 5. 2023, č. j. -331, jímž Okresní soud v Ostravě zamítl návrh žalované na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku tohoto soudu ze dne 27. 2. 2023, č. j. -276, a proti usnesení ze dne 23. 3. 2023, č. j. -310. Vyšel ze zjištění, že zástupci žalované byl doručen rozsudek soudu prvního stupně i doplňující usnesení dne 29. 3. 2023; následujícím dnem, tj. 30. 3. 2023 počala běžet 15denní lhůta pro podání odvolání, která skončila dnem 13. 4. 2023. Po uplynutí odvolací lhůty dne 25. 4. 2023 zástupce žalované doručil do spisu návrh na prominutí zmeškání lhůty spolu s podaným odvoláním. Návrh zdůvodňoval tvrzením, že připravil blanketní odvolání, opatřil je elektronickým podpisem a vytiskl do spisu. Současně 11. 4. 2023 připravil odvolání proti usnesení o znalečném ze dne 23. 3. 2023, č. j. -311, které rovněž opatřil zaručeným elektronickým podpisem a vytiskl do spisu (lhůta pro podání odvolání proti usnesení o znalečném končila také dne 13. 4. 2023). Pochybením sekretariátu však bylo odesláno pouze odvolání proti usnesení o znalečném, nikoli však již odvolání proti rozsudku a doplňujícímu usnesení. K návrhu na prominutí zmeškání lhůty advokát současně doložil prohlášení S. K. o neodeslání odvolání, ke kterému došlo omylem, a téhož dne dále doručil okresnímu soudu odůvodnění odvolání proti rozsudku a usnesení. Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že v posuzované věci nejde o omluvitelný důvod zmeškání lhůty, neboť k opomenutí došlo jen v důsledku okolností, které plynou z nedostatečně pečlivého, resp. nedůsledného postupu advokátní kanceláře. Hodlal-li zástupce žalované téhož dne odeslat odvolání jednak do usnesení proti přiznanému znalečnému a současně proti rozsudku, co do svého významu zásadnímu, a dále doplňujícímu usnesení o nákladech řízení, měla tomu odpovídat činnost advokátní kanceláře, včetně administrativní kontroly. Takové nedostatky v organizační a administrativní činnosti advokátní kanceláře tedy nemohou být důvodem pro prominutí zmeškání lhůty.

2. Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to konkrétně od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , , , , , a . Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. , dovolatelka odkázala na závěry, že při úvaze o omluvitelnosti důvodů ve smyslu věty první , jakož i při posouzení, zda tyto důvody skutečně bránily účastníku učinit příslušný procesní úkon, je nutné přihlížet k okolnostem konkrétního případu [např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. , ze dne 12. 1. 2000, sp. zn. , (ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 2. 8. 2000, sp. zn. ), a ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. (ústavní stížnost odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. )]. V usnesení ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 63/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vysvětlil, že za omluvitelný důvod, pro který účastník zmeškal lhůtu, je třeba považovat jak překážku (událost), která účastníku řízení nebo jeho zástupci objektivně (nezávisle na jejich vůli) zabránila učinit včas příslušný procesní úkon, tak i okolnost účastníkem řízení nebo jeho zástupcem případně způsobenou nebo jinak zaviněnou, jestliže ji lze považovat – zejména za přihlédnutí ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka nebo jeho zástupce – za omluvitelnou. Pro posouzení omluvitelnosti zmeškání lhůty jsou proto vždy rozhodné konkrétní okolnosti každého individuálního případu; protože život s sebou přináší nepřeberně rozmanitých situací, včetně takových, které si jen stěží lze předem představit, zákonodárce nestanoví, za jakých okolností lze považovat zmeškání lhůty za omluvitelné, a ponechává posouzení omluvitelnosti na soudu v té které věci ( věta první patří mezi tzv. normy s relativně neurčitou hypotézou). Nejvyšší soud zdůraznil výslovně např. v usnesení ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. , že omluvitelnost důvodu je třeba zkoumat v každém případě individuálně. Dovolatelka spatřuje nesprávné právní posouzení věci v tom, že odvolací soud zcela nedostatečně přihlédl k okolnostem tohoto konkrétního případu, zejména k neobvyklé situaci, že dne 13. 4. 2023 končila lhůta k podání odvolání proti třem rozhodnutím v téže věci. Poukázala na další nestandardní okolnosti probíhajícího řízení a na skutečnost, že jiný senát odvolacího soudu ve věci vedené pod sp. zn. shledal administrativní nedostatky na straně účastníka řízení jako důvod omluvitelný. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení změnil tak, že se usnesení soudu prvního stupně mění tak, že se zmeškání lhůty k podání odvolání promíjí. Podáním ze dne 16. 10. 2023 dovolatelka navrhla, aby dovolací soud odložil právní moc dovoláním napadeného usnesení s poukazem na skutečnost, že soud prvního stupně nevyčkal uplynutí dovolací lhůty a usnesením ze dne 6. 10. 2023, č. j. -347, odmítl odvolání pro opožděnost.

3. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „“ Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle , není však podle přípustné.

4. Napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, který v dovolatelkou citovaném usnesení sp. zn. shrnul závěry týkající se výkladu s tím, že se toto ustanovení řadí mezi normy s relativně neurčitou hypotézou, u nichž se možnost dovolacího přezkumu Nejvyššímu soudu otevírá pouze tehdy, pokud by závěry soudů nižších stupňů byly zjevně nepřiměřené. V usnesení ze dne 12. 1. 2000, sp. zn. ; , Nejvyšší soud zdůraznil, že stanovení zákonné délky odvolací lhůty míří rovněž na ochranu práv dalších účastníků občanského soudního řízení, souvisí s principem právní jistoty, takže ustanovení je ustanovením výjimečné povahy. V dalším dovolatelkou citovaném rozhodnutí ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. , se Nejvyšší soud zabýval situací skutkově obdobnou této věci (tehdy osoba spolupracující se zástupcem účastníka při nahlížení do advokátního spisu nedopatřením vložila tento spis do své složky, čímž právnímu zástupci po určitou dobu zamezila v přístupu k advokátnímu spisu). Ani tyto okolnosti však Nejvyšší soud neshledal omluvitelným důvodem pro prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání, naopak uzavřel, že důvod zmeškání lhůty nevyplýval z objektivních okolností, nýbrž nastal v důsledku nedostatečně pečlivého nakládání s advokátním spisem a opomenutí evidence a sledování běhu odvolací lhůty. Zástupce mohl zabránit „odnětí spisu z jeho dispozice“ kontrolou toho, zda spisy předané k nahlížení byly řádně vráceny. Též v usnesení ze dne 14. 1. 2021, sp. zn. , Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pochybení advokáta zásadně nelze řešit prostřednictvím institutu prominutí zmeškání lhůty podle a považovat jej za omluvitelný důvod, pro který účastník (jeho zástupce) zmeškal lhůtu učinit včas příslušný procesní úkon.

5. Je tedy zřejmé, že dovoláním napadené usnesení se nikterak neodchyluje od judikatury Nejvyššího soudu, přičemž závěr odvolacího soudu, podle nějž nelze opomenutí sekretariátu právního zástupce odeslat některé z podání při podávání více opravných prostředků v tentýž den považovat za omluvitelný důvod k prominutí zmeškání lhůty, není s ohledem na výjimečnou povahu tohoto institutu závěrem zjevně nepřiměřeným. Dovolací soud z těchto důvodů dovolání podle jako nepřípustné odmítl. Jelikož neshledal dovolání přípustným, nezabýval se tvrzenými vadami řízení (srov. věta druhá ).

6. O návrhu na odklad právní moci dovoláním napadeného usnesení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť o podaném dovolání bylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Nadto usnesení soudu prvního stupně ze dne 6. 10. 2023, č. j. -347, jímž bylo odvolání odmítnuto pro opožděnost, bylo usnesením odvolacího soudu ze dne 28. 11. 2023, č. j. -363, právě z důvodu podaného dovolání zrušeno.

7. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí ( část věty před středníkem ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 2. 2024

JUDr. Petr Vojtek předseda senátu