Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 3572/2023

27 Cdo 3572/2023-307

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce M. R., zastoupeného JUDr. Viktorem Bradáčem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 573/12, PSČ 110 00, proti žalované BENET GROUP, a. s., se sídlem v Praze 4, Křesomyslova 284/23, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 25147048, o zaplacení 357.000.000 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 6. 2022, č. j. -206, takto:

Odůvodnění:

[1] Žalobou ze dne 21. 3. 2014, doručenou Městskému soudu v Praze dne 31. 3. 2014, se žalobce po žalované domáhá zaplacení 357.000.000 Kč.

[2] Žalobce požádal o přiznání osvobození od soudního poplatku, Městský soud v Praze však usnesením ze dne 9. 12. 2021, č. j. -165, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1. 2022, č. j. -180, této žádosti nevyhověl.

[3] Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 2. 2022, č. j. -183, znovu vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení. Výzva byla žalobci doručena dne 14. 2. 2022, avšak žalobce ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatil.

[4] Městský soud v Praze proto usnesením ze dne 25. 3. 2022, č. j. -186, řízení zastavil podle , o soudních poplatcích (dále jen „ “) [výrok I.], a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

[5] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným usnesením potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I., změnil ve výroku II. co do výše náhrady nákladů řízení (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

[6] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[7] Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu ohledně následků nezaplacení soudního poplatku je – oproti mínění dovolatele – v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Z té se podává, že soudní poplatek ze žaloby je splatný vznikem poplatkové povinnosti (tj. podáním žaloby; viz § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníkovi v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání žaloby. Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné (náhradní) propadné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč., ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. , ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč., či ze dne 25. 1. 2024, sp. zn. ).

[8] Namítá-li dovolatel, že soud prvního stupně měl „s ohledem na skutkovou situaci, která žalobě o náhradu škody předcházela“, stanovit podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích delší lhůtu k zaplacení soudního poplatku, přehlíží, že žaloba byla v projednávané věci podána (tj. soudní poplatek byl splatný) již dne 31. 3. 2014, přičemž žalobce byl vyzván k jeho zaplacení výzvou doručenou 14. 2. 2022. Za daných okolností je argumentace dovolatele právně bezvýznamná.

[9] Stran aplikace § 9 odst. 4 zákona o soudních poplatcích Nejvyšší soud – k námitce dovolatele – připomíná ustálenou soudní praxi dovolacího soudu, podle níž skutečnost, že poplatník nesouhlasí s důvody, pro které mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, není bez dalšího důvodem pro postup podle uvedeného ustanovení. Jestliže v projednávané věci dovolatel ve lhůtě stanovené k zaplacení soudního poplatku neosvědčil a nedoložil žádné jiné relevantní skutečnosti (soud k takovým okolnostem nepřihlíží z úřední povinnosti), které měly vést soud prvního stupně k postupu dle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích, postupoval odvolací soud správně, potvrdil-li rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního poplatku (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2015, sp. zn. , ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. , ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. ).

[10] Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že skutečnost, že dovolatel podal stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva pro tvrzená porušení článků Úmluvy o ochraně lidských práv, jež měla být způsobena rozhodnutími soudů v jiných dovolatelem uváděných řízeních, je pro posouzení přípustnosti dovolání v projednávané věci bez významu.

[11] O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle věty první, a Žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, uložil povinnost nahradit náklady dovolacího řízení vzniklé žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání (ze dne 1. 11. 2023), které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena), aniž by žalovaná doložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč podle ve spojení s a , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 27. 2. 2024

JUDr. Filip Cileček předseda senátu