Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2681/2023

21 Cdo 2681/2023-236

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce K. P., zastoupeného JUDr. Mgr. Jiřím Drobečkem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Štefánikova č. 4083/14, proti žalované Střední škole gastronomie, hotelnictví a lesnictví Bzenec, příspěvkové organizaci, se sídlem v Bzenci, náměstí Svobody č. 318, IČO 00053155, zastoupené Mgr. Petrem Houžvičkou, advokátem se sídlem v Břeclavi, Jana Palacha č. 121/8, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. dubna 2023, č. j. -198, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2023, č. j. -198, není přípustné podle ustanovení , podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Dovolatel předně namítá, že ke skončení jeho pracovního poměru mělo dojít „až v době, kdy ještě nebyla účinnost organizačního opatření, o něž se tato výpověď opírá“, a že rozsudek odvolacího soudu je tak v rozporu s právním názorem vysloveným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2014, sp. zn. .

Judikatura dovolacího soudu je ustálena v závěru, že z toho, že zaměstnanec nemusí být nadbytečným již v době podání výpovědi, nelze dovozovat, že by zaměstnavatel mohl vždy přistoupit k podání výpovědi bezprostředně po přijetí rozhodnutí o organizační změně. Má-li být takové rozhodnutí skutečnou příčinou nadbytečnosti zaměstnance, musí zaměstnavatel dát výpověď v takovém okamžiku, aby pracovní poměr skončil na základě této výpovědi (uplynutím výpovědní doby) nejdříve v pracovním dni předcházejícím dni, v němž nastává účinnost přijatých organizačních změn. V případě, že by pracovní poměr skončil dříve (před tím, než se u zaměstnavatele příslušné organizační změny skutečně realizovaly), totiž nelze hovořit o tom, že by se zaměstnanec stal v důsledku přijatého rozhodnutí o organizační změně nadbytečným a že by tedy opravdovým důvodem rozvázání pracovního poměru byly okolnosti uvedené v ustanovení § 52 písm. c) zák. práce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1998, sp. zn. , uveřejněný pod č. 54/1999 Sb. rozh. obč., dovolatelem zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2014, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. ).

V projednávané věci byla organizační změna žalovanou přijata dne 26. 6. 2020 a její účinnost (tedy okamžik změny organizačního uspořádání zaměstnavatele) nastala podle rozhodnutí žalované ke dni 1. 9. 2020. Pracovní poměr účastníků musel tedy skončit na základě výpovědi (uplynutím výpovědní doby) nejdříve v pracovním dni předcházejícím tomuto dni. Odvolací soud v souladu se závěrem uvedeným (mimo jiné) ve zmíněném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2014, sp. zn. , dovodil, že tato podmínka byla splněna, byla-li výpověď ze dne 30. 6. 2020 doručena žalobci téhož dne a uplynula-li proto dvouměsíční výpovědní doba dne 31. 8. 2020 (srov. bod 19 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

Přípustnost dovolání podle ustanovení nezakládá ani námitka dovolatele, že závěr odvolacího soudu „týkající se skutečnosti, že u žalované odborová organizace, které měl být žalobce předsedou, resp. odborovým funkcionářem, nepůsobila“, „vyvstal z procesního pochybení na straně odvolacího soudu“, neboť „je nepřípustné, aby se odchýlil od hodnocení důkazů provedených soudem I. stupně, aniž by je odvolací soud sám provedl a zajistil si tak rovnocenný podklad pro případně odlišné zhodnocení důkazů“. Uvedená námitka není dovolacím důvodem (způsobilým založit přípustnost dovolání podle ), ale mohla by (kdyby byla důvodná) představovat jen tzv. jinou vadu řízení, k níž však dovolací soud přihlíží podle ustanovení věty druhé jen tehdy, je-li dovolání přípustné. Přípustnost dovolání může založit toliko odvolacím soudem řešená otázka procesního práva, nikoliv „pouhá“ (ať již domnělá nebo skutečná) vada řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. ).

Uvedená námitka ostatně ani není opodstatněná, neboť odvolací soud vyšel ze stejného skutkového závěru, k němuž dospěl soud prvního stupně, že žalobce „neprokázal, že spolu s oznámením o vzniku odborové organizace a zahájením jejího působení u žalované předal žalované též text stanov“ (srov. bod 29 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 24 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), na základě kterého dospěl k právnímu závěru (odlišnému od soudu prvního stupně), že „oprávnění odborové organizace u žalované působit nevzniklo“. Za situace, kdy rozsudek odvolacího soudu spočívá (mimo jiné) na tomto (s judikaturou dovolacího soudu souladném) závěru [k obsahovým náležitostem oznámení odborové organizace podle , jímž zaměstnavateli sděluje splnění podmínek podle ustanovení , srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. , a v nich uvedený závěr, že splnění podmínky spočívající v tom, že stanovy odborové organizace upravují její působení u zaměstnavatele a oprávnění jednat, odborová organizace zpravidla doloží tím, že k oznámení přiloží své stanovy, popř. zaměstnavatele informuje o možnosti se s nimi seznámit na veřejně přístupných internetových (webových) stránkách, na nichž stanovy zveřejnila (v posuzované době právní úprava povinnost odborové organizace uveřejnit stanovy nestanovila), nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2023, sp. zn. ], nezávisí napadené rozhodnutí odvolacího soudu na vyřešení dovolatelem nastolené otázky týkající se projevu vůle odborové organizace ve vztahu k výpovědi dané žalovanou žalobci dne 30. 6. 2020. Ani tyto námitky tedy přípustnost dovolání podle ustanovení nezakládají.

Rovněž závěr odvolacího soudu o nedůvodnosti žaloby o neplatnost výpovědi z pracovního poměru dané žalobci dopisem žalované ze dne 15. 7. 2020 odůvodněný tím, že zásilka obsahující výpověď z pracovního poměru ze dne 15. 7. 2020 nebyla žalobci doručena do vlastních rukou, neboť zásilku dne 20. 7. 2020 převzal od provozovatele poštovní licence otec žalobce, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle které nedostatek řádného doručení výpovědi zaměstnavatele zaměstnanci nezpůsobuje její neplatnost (ve skutečnosti taková výpověď z pracovního poměru vůbec „neexistuje“ a v pracovněprávních vztazích účastníků pracovního poměru je třeba postupovat stejně, jako kdyby k výpovědi z pracovního poměru nikdy nedošlo) a žaloba o určení neplatnosti takové (nedoručené) výpovědi proto nemůže být úspěšná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. , uveřejněný pod č. rozh. obč.).

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 1. 2024

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu