Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2827/2023

23 Cdo 2827/2023-149

USNESENÍ

Fakultní nemocnice Plzeň

M. G. B.

, zastoupenému opatrovníkem Mgr. et Mgr. Antonínem Balounem, advokátem se sídlem v Plzni, Hálkova 1229/44, o zaplacení 144 009,12 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 4. 2023, č. j. -116, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit České republice – Okresnímu soudu Plzeň-město na náhradě nákladů dovolacího řízení žalovaného částku 7 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 144 009,12 Kč s příslušenstvím jako ceny zdravotní péče, kterou žalovanému poskytla v období ode dne 15. 1. 2020 do dne 14. 4. 2020, neboť žalovaný v této době nebyl zdravotně pojištěn.

Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 21. 11. 2022, č. j. -84, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 144 009,12 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalovaného napadeným rozhodnutím změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba o zaplacení 144 009,12 Kč s příslušenstvím se zamítá (výrok I napadeného rozhodnutí), rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů vůči státu (výrok II napadeného rozhodnutí) a mezi účastníky (výrok III napadeného rozhodnutí) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu částku 7 201 Kč (výrok IV napadeného rozhodnutí).

Proti tomuto rozsudku (v rozsahu výroků I, II a IV) podala žalobkyně včas dovolání, které však Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl.

Žalovaný v podaném vyjádření k dovolání uvedl, že žalobkyně brojí proti zjištěnému skutkovému stavu, označil právní i skutkové závěry soudů nižších stupňů za správné a navrhl Nejvyššímu soudu, aby dovolání žalobkyně zamítl.

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky Dovolací soud dále posoudil, zda dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením a zda je přípustné.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Ve vztahu k námitkám, jimiž žalobkyně napadá závěry odvolacího soudu, že žalovaný neměl těžiště zájmů či faktické bydliště v České republice, není v dovolání vymezen žádný z předpokladů přípustnosti dovolání podle Žalobkyně sice v rámci vymezení přípustnosti dovolání uvedla, že dovolání je přípustné podle , neboť se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, pro uvedené otázky však již nevymezila, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se při řešení daných otázek odvolací soud odchýlil.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v posuzované věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. K projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části), aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní dosud judikaturně neřešená otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je v jeho rozhodovací praxi rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit, tj. vyřešit dříve řešenou otázku nyní jinak (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. , ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 4. 12. 2013, sen. zn. ).

Vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je třeba provést pro každý jednotlivý dovolací důvod samostatně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. ). Samotné vymezení dovolacího důvodu, jenž spočívá obvykle ve vylíčení právní argumentace, pro kterou považuje dovolatel právní posouzení věci za nesprávné, přípustnost dovolání založit nemůže (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, sen. zn. , či ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. ).

V projednávané věci žalobkyně v té části dovolání, jež se týkala námitek nesprávného právního posouzení těžiště zájmů a faktického bydliště žalovaného, shora uvedeným požadavkům nedostála. V této části proto dovolání trpí vadami, které nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. větu první ), již uplynula. Jde přitom o vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze v této části posoudit přípustnost dovolání.

Dovolací soud se proto dále zabýval přípustností dovolání ohledně zbývající žalobkyní vymezené námitky.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Žalobkyně v dovolání zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že za „jiné zdroje“ ve smyslu , , lze považovat především veřejné zdravotní pojištění. Uvedenou námitku ale žalobkyně v řízení (před podáním dovolání) nevznesla, ačkoli mohla, neboť odvolací soud na jednání dne 20. 4. 2023 seznámil účastníky se svým právním názorem. Podle však v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy, a tak doposud v řízení nevznesená právní argumentace není způsobilá založit přípustnost dovolání podle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. , ústavní stížnost proti němu Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. , a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2021, sp. zn. , ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. , ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. , nebo ze dne 5. 9. 2023, sp. zn. ).

Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně směřující proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení odmítl.

Pro úplnost dovolací soud uvádí, že rozsah dovolání posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání ( ) a dovodil, že proti rozhodnutí o nákladech řízení dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k nákladům řízení postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle ani přípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).

V Brně dne 13. 12. 2023

JUDr. Bohumil Dvořák Ph.D. předseda senátu