Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 3399/2023

24 Cdo 3399/2023-156

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci pozůstalosti po zůstavitelce H. B., zemřelé dne XY, za účasti pozůstalých dcer 1) M. F., zastoupené Mgr. Miroslavem Dvořákem, advokátem se sídlem v Bruntálu, Palackého nám. č. 16/6, a 2) J. G. (dříve V.), zastoupené JUDr. Davidem Pytelou, MBA, LL.M., advokátem se sídlem v Olomouci, Litovelská č. 1349/2b, o žalobě na obnovu řízení podané M. F. proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. května 2021 č.j. -50, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání M. F. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. května 2023 č.j. -120, takto:

I. Dovolání M. F. seodmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání M. F. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.5.2023 č.j. -120 není přípustné podle ustanovení , neboť závěr odvolacího soudu o tom, že dovolatelkou akcentovaná skutečnost (informace o zdravotním stavu zůstavitelky projevující se v její neschopnosti sepsat dne 1.10.2018 platnou závěť), jestliže existovala a mohla být dovolatelkou použita již v průběhu původního (pozůstalostního) řízení, nepředstavuje důvod pro obnovu řízení podle ustanovení , je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce „nových“ skutečností a důkazů podle ustanovení vychází z názoru, že institut žaloby na obnovu řízení představuje výjimečné prolomení právní moci rozhodnutí, a tedy i právní jistoty účastníků a často i třetích osob; proto ustanovení jej upravující nelze vykládat extenzivně. Obnovu řízení lze zpravidla povolit jen tam, kde účastník v původním řízení neměl objektivně žádnou vinu na tom, že neuplatnil (nemohl uplatnit) relevantní skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.9.2016 sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.3.2019 sp. zn. ). Vzhledem k tomuto pojetí institutu obnovy řízení proto ani poznatek o tom, že účastník o určité skutečnosti či o určitém důkazu nevěděl, není sám o sobě postačující k právnímu závěru, že jde o novou skutečnost či nový důkaz ve smyslu ustanovení Skutečnosti a důkazy, které má na mysli citované ustanovení, jsou (ve srovnání s původním řízením) „nové“ pouze tehdy, jestliže účastník řízení – přestože v době původního rozhodnutí objektivně existovaly – je nemohl bez své viny použít proto, že o nich nevěděl, a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil povinnost tvrzení nebo důkazní povinnost (srov. např. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26.7.1973 sp. zn. , uveřejněné pod č. 19 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1975, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.7.2005 sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5.12.2013 sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.6.2017 sp. zn. ). Posouzení otázky, zda v konkrétním případě dovolatel mohl (či nemohl) při aktivitě, kterou lze očekávat od účastníka řízení při uplatňování jeho práv, použít skutečnosti či důkazy „bez své viny“, vždy záleží na úvaze soudu; tuto úvahu může dovolací soud zpochybnit jen v případě její zjevné nepřiměřenosti. Protože tu jde o vyvolání mimořádného zásahu do právní moci soudního rozhodnutí je třeba při posuzování „viny“ dovolatele používat „měřítka spíše přísnějšího než blahovolného“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14.10.2009 sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2019 sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.7.2018 sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.8.2019 sp. zn. ). Uvedené závěry ustálené soudní judikatury v odůvodnění napadeného usnesení správně cituje i odvolací soud.

Ve smyslu těchto právních závěrů odvolací soud v projednávané věci důsledně zkoumal, zda informace o nepříznivém duševním stavu zůstavitelky, který měl (mohl mít) vliv na schopnost zůstavitelky sepsat dne 1.10.2018 platnou závěť, dovolatelka nemohla uplatnit v původním řízení „bez své viny“. Vycházel přitom nejen ze skutkového zjištění, že „zůstavitelka byla v péči psychiatra od roku 2008“, přičemž „od roku 2018 sama dovolatelka pozorovala změny v jejím chování projevující se v obtížnější komunikaci a neschopnosti poznat své blízké“, ale náležitě přihlédl i k počínání dovolatelky v průběhu původního řízení. V této souvislosti důvodně akcentoval, že dovolatelka u jednání dne 26.4.2021 prohlásila, „že s touto u (předmětnou závětí) nesouhlasí a chce se poradit s právníkem“. Přesto však (po poradě s advokátem) následně u odročeného jednání dne 13.5.2021, i když vyjádřila „pochybnosti o tom, zda byla psána vlastní rukou zůstavitelky“, nakonec uznala závěť zůstavitelky ze dne 1.10.2018 „za pravou a platnou“. Uvedené jednání vyústilo vydáním napadeného usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 13.5.2021 č.j. -50 a v jeho závěru se dovolatelka vzdala práva na odvolání proti tomuto usnesení, které tak ještě ten den nabylo právní moci. Jestliže teprve po skončení tohoto jednání dne 13.5.2021 dovolatelka oslovila ošetřujícího lékaře zůstavitelky (psychiatra MUDr. Brozdu) s dotazem na její zdravotní stav, nelze v tomto počínání dovolatelky spatřovat dostatečnou „aktivitu, kterou lze očekávat od účastníka řízení při uplatňování jeho práv“, jestliže – jak vyplývá z výše popsaného skutkového stavu – pochybnosti o zdravotním stavu zůstavitelky měla (musela mít) již dlouho předtím a nic jí nebránilo učinit přesnější zjištění o zdravotním stavu zůstavitelky již v průběhu pozůstalostního řízení, zvláště pokud před odročeným jednáním konzultovala svou situaci s advokátem. Dospěl-li proto odvolací soud k závěru, že „relevantní“ informace o (špatném) zdravotním stavu zůstavitelky, který měl (mohl mít) vliv na schopnosti zůstavitelky sepsat dne 1.10.2018 platnou závěť, dovolatelka „znala již v původním řízení“ a že tyto informace „zaviněně nepoužila“, jde o úvahu, kterou za daných okolností konkrétní věci nelze považovat za zjevně nepřiměřenou.

Namítá-li dovolatelka, že „obezřetnější přístup“ by po ní bylo možno požadovat v případě, že by v původním řízení byl do aktiv pozůstalosti zahrnut „veškerý relevantní majetek“, který zůstavitelka před svou smrtí darovala J. G. (sestře dovolatelky), potom přehlíží, že požadavek na „řádné a kvalifikované dbání svých práv“ představuje obecnou (abstraktní) míru jednání, kterou lze očekávat od účastníka řízení při uplatňování jeho práv a kterou nelze v pozůstalostním řízení zúžit pouze na situace, kdy se „důsledky závěti týkají majetku v relevantní hodnotě“.

Poukazuje-li dále dovolatelka na „evidentní rozpor v tvrzeních dovolatelky o konkrétním průběhu jednání u soudního komisaře dne 13.5.2021 a protokolem o tomto jednání, který je navíc podstatně zvýrazňován celou řadou nesrovnalostí v tomto protokolu“, jde o výtku, jíž dovolatelka předestírá vlastní hodnocení důkazů, a která tudíž představuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení Dovolací soud proto nemohl rozsudek odvolacího soudu v tomto směru přezkoumat, neboť se jedná o námitku, z níž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení

K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení není způsobilá ani námitka dovolatelky, že „stávající dokazování mělo být doplněno o dovolatelkou navrhované výslechy soudního komisaře a jím pověřené pracovnice“. Uvedená výtka není dovolacím důvodem (způsobilým založit přípustnost dovolání) podle ustanovení , ale mohla by (kdyby byla opodstatněná) představovat jen tzv. jinou vadu řízení, k níž však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení věty druhé – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné; přípustnost dovolání však může založit toliko odvolacím soudem řešená otázka procesního práva, nikoliv „pouhá“ (ať již domnělá nebo skutečná) vada řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2018 sp. zn. ).

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud České republiky dovolání M. F. – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 12. 2023

JUDr. Lubomír Ptáček Ph.D. předseda senátu