Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1459/2023

33 Cdo 1459/2023-197

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

CREDITEX INVEST

,

s. r. o.

, se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7 (identifikační číslo 261 70 655), zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 34/30, proti žalovanému

N. N.

, o 20.000 Kč a o úroky z prodlení ve výši 9 % z 40.000 Kč od 6. 11. 2018 do 21. 7. 2022, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 1. 2023, č. j. -155, t a k t o:

I. Rozsudek ze dne 11. 1. 2023, č. j. -155, v části, jíž Krajský soud v Plzni potvrdil výrok rozsudku ze dne 19. 9. 2022, č. j. -59, kterým Okresní soud v Klatovech zamítl žalobu o 20.000 Kč, a ve výroku o nákladech odvolacího řízení, a rozsudek ze dne 19. 9. 2022, č. j. -59, kterým Okresní soud v Klatovech zamítl žalobu o 20.000 Kč a rozhodl o nákladech řízení, se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. II. Ve zbytku – co do 9 % úroků z prodlení z částky 40.000 Kč od 6. 11. 2018 do 21. 7. 2022 – se dovolání odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Žalobkyně se žalobou domáhala, aby jí žalovaný zaplatil jistinu poskytnutého úvěru ve výši 40.000 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 6. 11. 2018 do zaplacení a 20.000 Kč (část smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze 40.000 Kč od 6. 11. 2018 do 8. 8. 2022).

Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 19. 9. 2022, č. j. -59, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 40.000 Kč s 9 % úroky z prodlení od 22. 7. 2022 do zaplacení (výrok I), v rozsahu 20.000 Kč a 9 % úroků z prodlení z částky 40.000 Kč od 6. 11. 2018 do 21 7. 2022 žalobu zamítl (výrok II), žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení 1.619,40 Kč (výrok III) a žalovaného zavázal k úhradě doplatku soudního poplatku (výrok IV).

Proti výrokům II a III rozhodnutí soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání, a němž rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 11. 1. 2023, č. j. -155, tak, že je potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Smlouvu o úvěru odvolací soud posoudil jako právní jednání, které sice neodporuje zákonu, ale pro rozpor s hodnotami prezentujícími dobré mravy nemůže obstát ( , , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“). Za ujednání, která ve smyslu o. z. zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch žalovaného (spotřebitele), označil části smlouvy týkající se poplatku za správu úvěru a poplatku za hotovostní výběr splátek, které spolu se smluvními úroky, jejichž výše není nepřiměřená, významně navyšují „odměnu věřitele“ za poskytnutí peněžních prostředků. Jednání právní předchůdkyně žalobkyně, která „odměnu lstivě skryla do dalších poplatků“, bylo nepoctivé a nemravné. Podle odvolacího soudu nelze předpokládat, že by smlouva byla uzavřena bez sjednání vysokých poplatků, resp. „celkové odměny v rozsahu ujednaného úroku a poplatků, jež v souhrnu činí více než polovinu poskytnuté částky (při sjednané době splácení 13 měsíců“); od ostatních částí smlouvy proto nelze toto ujednání oddělit ( o. z.). Je-li smlouva o úvěru jako celek neplatná, neobstojí ujednání o utvrzení dluhu ( a násl. o. z.), které má akcesorickou povahu a je existenčně závislé na hlavním závazku.

V dovolání, jímž napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalobkyně jeho přípustnost dovozuje z toho, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení hmotněprávní otázky oddělitelnosti části právního jednání, které se týká důvod neplatnosti, od jeho ostatního obsahu (§ 576 o. z.). To, že výše celkové „odměny“ za poskytnutí úvěru se příčí dobrým mravům, nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Žalobkyně proto má právo nejen na jistinu pohledávky z úvěru se zákonným příslušenstvím, ale i na sjednanou smluvní pokutu, jíž byl dluh žalovaného utvrzen. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení hmotněprávní otázky oddělitelnosti části právního jednání stiženého neplatností od jeho ostatního obsahu ( o. z.), kterou odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [ , , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)].

Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti.

Týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas (§ 576 o. z.).

Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně.

Smlouvou o úvěru č. 72017-3001 z 5. 10. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně (JET Money s. r. o.) poskytla žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr 40.000 Kč na dobu do splatnosti poslední – ze třinácti – měsíční splátky. Strany sjednaly roční úrokovou sazbu (25,85 %), poplatek za správu úvěru ve výši 8.800 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 7.600 Kč. Žalovaný se tak zavázal vrátit vedle jistiny dalších 27.600 Kč, a to v pravidelných třinácti měsíčních splátkách po 5.200 Kč splatných vždy k pátému dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouvy uzavřena. V případě prodlení s úhradou splátek nebo v případě zesplatnění jistiny úvěru se žalovaný v článku V.4 smlouvy zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se ocitl v prodlení („souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny“). Úvěrující jistinu poskytla, ale žalovaný ji nevrátil.

Při řešení oddělitelnosti části právního jednání, kterého se týká důvod neplatnosti, od jeho ostatních (zbývajících) částí judikatura Nejvyššího soudu zdůrazňovala nutnost respektovat vůli účastníků a podle zásady favor negotii interpretací právního jednání upřednostnit zachování zbývajících částí coby platných ujednání (srov. § 574 o. z.). Neoddělitelnost je tak třeba chápat ve smyslu obsahovém nikoliv reálné neoddělitelnosti (srov. např. rozsudky ze dne 25. 9. 1997, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44/1998, ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. , a ze dne 15. 6. 2010, sp. zn. ).

Zbývající části právního jednání mohou obstát, pokud splňují předpoklady nezbytné pro vznik daného právního jednání. Neoddělitelné jsou ty části, které tvoří podstatné náležitosti právního jednání (neplatnost některé z nich vede k neplatnosti právního jednání jako celku). Oddělitelné jsou pravidelné a nahodilé složky právního jednání (jejich neplatnost sama o sobě nepůsobí neplatnost právního jednání jako celku). Platnost zbývajícího obsahu právního jednání splňujícího předpoklady pro vznik daného právního jednání je podmíněna tím, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. To předpokládá zhodnotit význam části právního jednání, která je stižena neplatností, pro jeho strany a posoudit, zda by strany, resp. ta z nich, která je neplatností části právního jednání dotčena, i bez této částečné neplatnosti právní jednání provedly. Pro závěr o částečné neplatnosti postačí, aby zjištění o provedení právního jednání bez neplatné části bylo učiněno jen jako pravděpodobné. Rozhodné jsou konkrétní okolnosti případu, účel právního jednání a posouzení, zda daného účelu může dosáhnout pouze ta část právního jednání, která není neplatná. Současně platí, že v případě sporu tíží důkazní břemeno ohledně toho, zda by právní jednání bylo provedeno i bez neplatné části, stranu, která tvrdí pouze částečnou neplatnost právního jednání.

V rozsudku ze dne 13. 10. 2022, sp. zn. , Nejvyšší soud zdůraznil, že závěry dosavadní judikatury k ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, lze vztáhnout i na ustanovení o. z. Uzavřel, že neplatnost ujednání o smluvních úrocích a o způsobu splácení úvěru pro rozpor s dobrými mravy a se zákonem nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru jako celku (srov. též rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 63/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. ).

V projednávaném případě odvolací soud za nemravné s důsledky stanovenými v § 580 o. z. shledal ujednání smlouvy o úvěru týkající se poplatku za správu úvěru a poplatku za hotovostní výběr splátek. Úroky, které se žalovaný spolu s poskytnutými peněžními prostředky (jistinou pohledávky) zavázal úvěrující vrátit, za nepřiměřené (a tedy neplatné) nepovažoval. I když přihlédl k adhéznímu způsobu uzavření smlouvy, nemá zjištění, podle něhož by právní předchůdkyně žalobkyně, tj. strana neplatností ujednání o poplatcích dotčena, neuzavřela s žalovaným smlouvu, kdyby o neplatnosti uvedených částí smlouvy včas věděla, oporu v listinných důkazech. Účel úvěru – poskytnutí peněžních prostředků a jejich vrácení spolu s úroky (§ 2395 o. z.) – svědčí pro závěr, že zbylé části právního jednání, tedy i utvrzení dluhu smluvní pokutou (článek V.4) obstojí.

Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu v části potvrzujícího výroku o věci samé podle zrušil a – ve stejném rozsahu – bylo zrušeno i rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť kasační důvody se vztahují i na něj ( věta druhá ).

Spojuje-li žalobkyně přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny nebo jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně, musí jít o takové otázky, na nichž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen. Takovou není výhrada, podle níž měl odvolací soud postupovat podle § 577 ve spojení s § 1802 o. z., tj. ujednání o smluvních úrocích nahradit určením obvyklých úroků, a to za celé období, po které žalovaný poskytnuté peněžní prostředky ekonomicky užíval. Je tomu tak proto, že zaplacení smluvních úroků z jistiny pohledávky ve výši 25,85 % ročně se žalobkyně nedomáhala. Předmětem řízení před soudem prvního stupně vymezeným žalobou byla jistina pohledávky z úvěru se zákonnými úroky z prodlení za dobu od 6. 11. 2018 do zaplacení. Odvolací soud potvrdil dovoláním napadený výrok, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu o zákonné úroky z prodlení z jistiny pohledávky z úvěru za dobu od 6. 11. 2018 do 21. 7. 2022. Nevymezila-li žalobkyně jinou otázku než tu, na níž napadený výrok nespočívá, není dovolání v této části přípustné ( , 3 ).

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu ( věta první, ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci ( , věta druhá, ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 11. 2023

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu