Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2949/2023

26 Cdo 2949/2023-175

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce M. Š., zastoupeného JUDr. Ing. Danielem Tabachem, advokátem se sídlem v Krnově, Hlavní náměstí 104/29, proti žalované L. Š., zastoupené Mgr. Jakubem Drábkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Barrandova 1920/7a, o vyklizení, vedené u Okresního soudu v Bruntále – pobočky v Krnově pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2023, č. j. -122, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) rozsudkem ze dne 12. 1. 2023, č. j. -122, potvrdil rozsudek ze dne 12. 1. 2022, č. j. -49, jímž Okresní soud v Bruntále – pobočka v Krnově (soud prvního stupně) uložil žalované povinnost do patnácti dnů od právní moci rozsudku vyklidit tam specifikovaný byt a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Dovolání žalované (dovolatelky) proti rozsudku odvolacího soudu, k němuž se žalobce prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil, Nejvyšší soud odmítl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) – dílem pro vady, jež nebyly v dovolací lhůtě odstraněny, a dílem pro nepřípustnost.

Dovolatelka zpochybňuje správnost právního posouzení učiněného odvolacím soudem především prostřednictvím skutkových námitek (zda vůbec a popř. kdy jí došla výpověď z nájmu bytu ze dne 22. 3. 2021); nesouhlasí s jeho skutkovými zjištěními a hodnocením provedeného dokazování a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. ). Skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, ostatně nevykazují jakýkoli významný nesoulad s provedenými důkazy a odpovídají obsahu spisu.

Ustálené soudní praxi přitom odpovídá závěr odvolacího soudu, že žalované byla výpověď doručena (došla do sféry její dispozice) již dne 25. 3. 2021, kdy byla (poprvé) vyrozuměna doručovatelem o uložení poštovní zásilky obsahující výpověď na poště, a že je bez právního významu, zda dotčenou písemnost fakticky převzala [srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. , ze dne 1. 12. 2010, sp. zn. , na nějž odkázala dovolatelka v dovolání, či ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. , jejichž závěry jsou využitelné i v poměrech současné právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. )].

Dovolatelka rovněž namítá, že žaloba na vyklizení bytu má být zamítnuta pro předčasnost, je-li podána u soudu prvního stupně dříve, než zanikl nájem vyklizovaného bytu uplynutím tříměsíční výpovědní doby. I tato její námitka ale vychází z odlišného skutkového stavu rozhodného pro právní posouzení věci (že výpověď z nájmu bytu jí byla doručena až dne 31. 8. 2021), a tedy i v tomto případě dovolatelka uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v

Přesto dovolací soud dodává, že i kdyby skutečně zanikl nájemní poměr účastníků k bytu uplynutím výpovědní doby až po podání žaloby na vyklizení bytu, na správnost napadeného rozsudku by to nemělo žádný vliv. Při rozhodování o vyklizení musí soudy vyjít ze skutečností, které zde jsou v době vyhlášení jejich rozhodnutí ( ). Přihlíží tedy nejen ke skutkovým okolnostem, které tu byly v době zahájení řízení, ale také k okolnostem, které nastaly za řízení až do vyhlášení rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2002, sp. zn. ).

Dovolatelka nesouhlasí ani s tím, že byl naplněn výpovědní důvod podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), nicméně v řízení o vyklizení bytu již nelze naplněnost výpovědního důvodu uplatněného ve výpovědi z nájmu bytu posuzovat, neboť tomu brání ustanovení o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 112/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ostatně v tomto směru dovolatelka neuvedla ani žádnou judikaturu, od níž se měl odvolací soud při řešení této otázky odchýlit, a dovolání je proto v této části navíc vadné (srov. ).

Dovolání je vadné i v části, v níž dovolatelka namítá rozpor s dobrými mravy a poukazuje přitom na rodinněprávní vztah účastníků řízení (vztah rodiče a potomka) a na vyživovací povinnost, jíž obecně mohou mít rodiče vůči svým dětem i po dosažení jejich zletilosti. Ani zde totiž nijak nespecifikovala, od které "ustálené rozhodovací praxe" se měl odvolací soud při řešení této otázky odchýlit.

Dovolání proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku není přípustné podle

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 28. 11. 2023

JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu