Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 223/2023

22 Cdo 223/2023-255

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce P. V., zastoupeného Mgr. Jiřím Klegou, advokátem se sídlem v Rychvaldu, Bohumínská 1553, proti žalované: Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava, a.s., se sídlem v Ostravě – Mariánských Horách, 28. října 1235/169, o povinnosti zdržet se jakéhokoliv neoprávněného zásahu do vlastnického práva žalobce k pozemku, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2022, č. j. -232 takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 4. 2022, č. j. -196, zamítl žalobu, „aby se žalovaná zdržela jakéhokoliv neoprávněného zásahu do vlastnického práva žalobce k pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, zejména zásahu představujícího protiprávní vedení obecního vodovodu na pozemku žalobce, které neodpovídá projektové dokumentaci a stavebnímu povolení ze dne 31. 1. 1985, č. j. VLHZ/4533/84-FA-332 a rozhodnutí o povolení stavby vodovod XY II. stavba č. j.VLHZ114/86/PE-235 ze dne 3. 12. 1986“, a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Ostravě jako soudu odvolací rozsudkem ze dne 21. 9. 2022, č. j. –232, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o , , („ “) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v Tvrdí, že je na místě dovolacím soudem již vyřešenou právní otázku (hmotného práva) posoudit jinak.

Jde mu o odklon od právního názoru vysloveného v souladu s předchozí judikaturou v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. , podle které je vodním dílem (a podléhá ochraně podle , o vodách a o změně některých zákonů – vodní zákon) i dílo zbudované bez stavebního povolení, resp. v rozporu s ním. V této věci žalobce teprve po uplynutí delší doby od koupě pozemku zjistil, že přes pozemek vede stavba vodovodu, která je vedena v rozporu se stavebním povolením; žádá nyní (v podstatě, viz formulaci žalobního návrhu) jeho odstranění. Pro rozpor se stavebním povolením nejde o vodní dílo, a tudíž se podle žalobce na ně vodního zákona nevztahuje.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost ( ) odkazuje.

Dovolání není přípustné.

V usnesení ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. dovolací soud uvedl: „Pokud tedy z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že vodním dílem se stavba ve smyslu veřejného práva stane okamžikem, kdy je způsobilá plnit funkce uvedené v § 55 odst. 1 vodního zákona, a zároveň, že soud obecně v řízení o odstranění stavby přihlíží pouze k existenci občanskoprávního titulu k výstavbě, je zjevné, že případný rozpor stavby vodního díla se stavebním povolením na závěru o existenci legálního věcného břemene podle § 59a vodního zákona ničeho změnit nemůže. Jinými slovy i vodnímu dílu postavenému v rozporu se stavebním povolením svědčí legální věcné břemeno podle § 59a vodního zákona, bylo-li již ke dni 1. 1. 2002 způsobilé plnit funkce uvedené v § 55 odst. 1 vodního zákona“.

„Žalobce má za to, že rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. , je nesprávná, jelikož:

1) ignoruje, že , o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), v platném znění, ani současná platná a účinná právní úprava jako celek nepočítá (pozitivně) s nelegálním vodním dílem, a

2) umožňuje omezení vlastnického práva bez náhrady v rozporu s článkem 11 odst. 4 usnesení předsednictva České národní rady č. o vyhlášení d jako součásti ústavního pořádku České republiky“.

Uvedené usnesení Nejvyššího soudu napadla žalobkyně (v tehdejší věci) ústavní stížností, ve které – citováno z usnesení Ústavního soudu – tvrdila, že „soudy mechanicky aplikovaly ustanovení § 59a vodního zákona, které dle jejího názoru zákonodárce nezamýšlel k ochraně staveb nepovolených, porušujících právní předpisy a nevyhovujících technickým normám, staveb závadných a poškozujících majetek vlastníků pozemku. Opětovně rozporuje závěr obecných soudů, že předmětná kanalizace představuje vodní dílo. Je toho názoru, že dílo, aby bylo vodním dílem, musí být zbudováno v souladu s předpisy stavebního práva a příslušnými technickými normami, což ostatně vyplývá i z § 15 vodního zákona. Zdůrazňuje, že za vodní dílo lze považovat toliko stavbu povolenou, kterážto podmínka ovšem nebyla v případě uvedené kanalizace splněna“.

Šlo tedy o stejnou problematiku, jako v nyní projednávané věci. Ústavní soud však usnesením ze dne 23. 8. 2022, sp. zn. , ústavní stížnost odmítl s tím, že nejde o rozhodnutí protiústavní. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že usnesení Nejvyššího soudu vychází z četné judikatury v něm uvedené, kterou aplikuje na konkrétní případ.

To, že i stavba vodního díla může být provedena bez stavebního povolení, a přesto jde o vodní dílo, se podává např. z rozsudku Nejvyššího správního soudu dne 8. 8. 2007, č. j. -51, a vyplývá i z povahy věci; stejně tak stavba zřízená bez stavebního povolení, pokud vyhovuje zákonné definici stavby ( , o územním plánování a stavebním řádu – stavební zákon) je stavbou ve smyslu tohoto zákona. Ostatně podmínkou aplikace vodního zákona nemůže být okolnost, že vodní dílo bylo řádně povoleno, již proto, že se týká i děl z dávnější minulosti, u kterých by bylo doložení takového povolení prakticky nemožné.

Pokud jde o omezení vlastnického práva bez náhrady, pak lze jen konstatovat, že nárok na náhradu nebyl předmětem tohoto řízení; návrh na zrušení § 59a vodního zákona pro protiústavnost v souvislosti s náhradou pak Ústavní soud odmítl v usnesení ze dne 23. 8. 2022, sp. zn. .

Nález Ústavního soudu ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. , na který dovolatel odkazuje, se netýkal této problematiky, a také § 59a vodního zákona byl do zákona zařazen s účinností k 1. 1. 2014, tedy až po jeho vydání.

Není tu tedy nic, co by mohlo odůvodnit změnu judikatury dovolacího soudu a založit přípustnost dovolání.

Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobce přípustným, podle je odmítl.

V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 11. 2023

JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu