Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
120124.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 1172/22
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele Václava Hejtmánka, zastoupeného JUDr. Pavlem Musilem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Hellichova 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 35 Co 9/2022 -125 ze dne 15. 2. 2022, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České kanceláře pojistitelů, se sídlem v Praze 4, Milevská 2095/5, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "nalézací soud") rozsudkem č. j. 10 C 167/2021 -102 ze dne 2. 11. 2021 uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejší účastnici 26 186 Kč s příslušenstvím (výrok I) a nahradit jí náklady řízení ve výši 8 501,60 Kč. Nalézací soud dospěl k závěru, že v rozsudku specifikované vozidlo, jehož vlastníkem i provozovatelem je stěžovatel, nemělo v období ode dne 12. 11. 2018 do 8. 9. 2019 uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb. , o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 168/1999 Sb. ), a vedlejší účastnici proto vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu podle téhož zákona. K odvolání stěžovatele byl rozsudek nalézacího soudu potvrzen napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "odvolací soud").
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1 , § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu ")] domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina "); dále namítá porušení čl. 90 Ústavy České republik y (dále jen "Ústava ") a čl. 4 odst. 1 Listin y.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti především rekapituluje průběh řízení před obecnými soudy; namítá, že odvolací soud akceptoval argumentaci vedlejší účastnice, která spojuje vznik povinnosti platit jí vymáhaný zákonný příspěvek s formálními podmínkami bez ohledu na základní materiální podmínku provozování vozidla (vyjádřenou mj. v § 1 zákona č. 168/1999 Sb. ). Od počátku řízení stěžovatel tvrdil, že při kontrole STK bylo zjištěno, že na předmětném vozidle nesouhlasí identifikátor VIN a z toho důvodu nemůže být vozidlo provozované, což zároveň brání tomu, aby mohlo být pojištěné pojištěním odpovědnosti. Není-li takové vozidlo objektivně způsobilé k provozu na pozemních komunikacích, nevzniká ani povinnost platit příslušný příspěvek [jak uzavřel Ústavní soud mj. v nálezu
sp. zn. IV. ÚS 2221/13
ze dne 31. 3. 2014 (N 48/72 SbNU 543), na který stěžovatel v řízení odkazoval], která je i po novele zákona č. 168/1999 Sb. účinné od 1. 1. 2018 nadále spojena s provozováním vozidla (nikoli s pouhým zápisem v centrálním registru vozidel).
4. Účelem a smyslem zákona č. 168/1999 Sb. je vybírání příspěvku od provozovatelů těch vozidel, které jsou provozovány na veřejně přístupných pozemních komunikacích, a jsou tedy účastníky silničního provozu. Soud bez náležitého odůvodnění nepřihlédl k jím předkládaným pojistným smlouvám, z jejichž obsahu vyplývá, že tam sjednané pojištění zahrnovalo krytí veškerých škod způsobených vozidlem jako v případě pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Závěrem stěžovatel namítá, že vedlejší účastnici byla přiznána náhrada nákladů řízení v rozporu s principy vyslovenými Ústavním soudem [odkaz na nález
sp. zn. I. ÚS 3698/10
ze dne 14. 9. 2011 (N 160/62 SbNU 395)]; vzhledem k formulářovému charakteru žaloby je její sepsání pro vedlejší účastnici rutinním úkolem nevyžadujícím kvalifikované právní znalosti.
5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Vzhledem k předmětné částce (26 186 Kč) jde o tzv. bagatelní věc, a to z pohledu hodnoty předmětu sporu pro dovolací řízení podle § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu . Podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu přitom platí, že jde-li o věci s tzv. bagatelní částkou, zakládá to zásadně důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné [viz např. nález
sp. zn. III. ÚS 3725/13
ze dne 10. 4. 2014 (N 55/73 SbNU 89)]. V minulosti připustil Ústavní soud ústavněprávní přezkum u tzv. bagatelních věcí pouze ve výjimečných (excesivních) případech evidentní svévole orgánů veřejné moci vůči stěžovateli; avšak žádné takové mimořádné okolnosti v nyní projednávané věci neshledal.
7. Napadené rozhodnutí z hlediska dodržení ústavních kautel navíc obstojí. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústav y soudním orgánem ústavnosti. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ, je v zásadě věcí obecných soudů; o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti [srov. např. nález
sp. zn. Pl. ÚS 85/06
ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)].
8. Podstatou argumentace stěžovatele je polemika se skutkovými zjištění a s právními závěry obecných soudů v rovině podústavního práva, jejichž přehodnocení se po Ústavním soudu domáhá. Namítá-li stěžovatel, že obecné soudy měly posuzovat jeho povinnost k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla materiálně, resp. měly zjistit, zda je předmětné vozidlo provozováno, Ústavní soud již v minulosti ve skutkově obdobné věci uzavřel, že zákon č. 168/1999 Sb. s účinností od 1. 1. 2018 v § 1 odst. 2 písm. a) explicitně stanoví, kdy je třeba vozidlo povinně pojistit, k čemuž výslovně považuje za rozhodující skutečnost existence zápisu v centrálním registru silničních vozidel. Z toho důvodu závěry z nálezu
sp. zn. IV. ÚS 2221/13
(jakož i z nálezů navazujících) již nadále nejsou v poměrech účinné zákonné úpravy použitelné (viz bod 10 usnesení
sp. zn. III. ÚS 3247/20
ze dne 15. 12. 2020; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).
9. Odvolací soud neshledal žádné výjimky ze zákona definované povinnosti a vyložil, že na pojistné smlouvy servisu, ve kterém je předmětné vozidlo umístěno, nelze pohlížet jako na zákonem vyžádané pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, neboť jde o rozdílné typy pojištění, jež se navíc podle vyžádaného sdělení příslušné pojišťovny nekryjí (viz body 13 a 19 napadeného rozsudku). V tomto směru považuje Ústavní soud řádně odůvodněné a nesvévolné závěry odvolacího soudu (jímž byly aprobovány závěry nalézacího soudu) za ústavně konformní.
10. Ústavní soud neshledal důvodnou ani námitku stěžovatele týkající se protiústavnosti nákladového rozhodnutí, k jehož přezkumu - obecně - zastává Ústavní soud rezervovaný postoj, nadto jsou-li samy v bagatelní výši 8 501,60 Kč. Otázka náhrady nákladů řízení může nabýt ústavněprávní dimenze pouze, je-li v procesu interpretace a aplikace příslušných ustanovení obecně závazného předpisu obecným soudem obsažen prvek libovůle, svévole nebo extrémní rozpor s principy spravedlnosti [srov. nález
sp. zn. III. ÚS 1817/07
ze dne 30. 4. 2008 (N 81/49 SbNU 177)], což v nyní projednávané věci Ústavní soud neshledal. Z obsahu ústavní stížnosti také nelze učinit důvodný závěr, že by vedlejší účastnice zneužila procesního práva na zastoupení a že by řízení bylo primárně vedeno pro přiznání náhrady nákladů řízení ve smyslu nálezu
sp. zn. I. ÚS 3698/10
(na nějž stěžovatel odkazuje), mimo jiné již proto, že vedlejší účastnice musela reagovat na procesní obranu stěžovatele uplatněnou před obecnými soudy.
11. Protože Ústavní soud nezjistil v napadeném rozhodnutí žádné ústavněprávní deficity, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. května 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu