Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1258/2023

23 Cdo 1258/2023-412

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobce I. A., zastoupeného Mgr. Pavolem Riškem, advokátem se sídlem v Brně, Jakubská 156/2, proti žalované L. I., zastoupené Mgr. Ing. Karlem Císařem, advokátem se sídlem v Brně, Moravské náměstí 629/4, o zaplacení částky 1 195 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 12. 2022, č. j. -357, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 16 214 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho právního zástupce.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 1 195 000 Kč s příslušenstvím jako doplatku kupní ceny ze smlouvy o prodeji podniku, kterou žalobce dne 28. 1. 2005 uzavřel s původním žalovaným (K. I.). Touto smlouvou byl na původního žalovaného převeden soubor hmotných i nehmotných složek podnikání k provozování restaurace s penzionem H. (na adrese XY) za cenu 2 500 000 Kč se splatností čtrnáct dnů od pravomocného skončení sporu vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. . V uvedeném řízení se Č. m. j., identifikační číslo osoby XY, jako vlastník nemovitosti, v níž se restaurace s penzionem H. nacházela, na žalobci domáhala vyklizení dané nemovitosti. Usnesení Městského soudu v Brně, jímž bylo předmětné řízení v důsledku zpětvzetí žaloby pravomocně zastaveno, nabylo právní moci dne 26. 5. 2011.

Krajský soud v Brně jako soud prvního stupně svým v pořadí druhým rozsudkem ve věci ze dne 24. 6. 2021, č. j. -317, uložil žalované zaplatit žalobci částku 1 195 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací k odvolání žalované napadeným rozhodnutím potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I (výrok I napadeného rozsudku), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II co do výše přiznané náhrady nákladů řízení (výrok II napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III napadeného rozsudku).

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas dovolání, které však Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl.

Žalobce v podaném vyjádření k dovolání odmítl argumentaci žalované, která podle jeho názoru neformuluje žádnou otázku hmotného práva v smyslu a podsouvá dovolacímu soudu vlastní verzi skutkového stavu. Žalobce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání „zamítl“ a přiznal žalobci právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Dovolání bylo podáno včas ( ) a osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky Dovolací soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením

Dovolací soud se dále zabýval přípustností dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Žalovaná předně zpochybňuje závěr odvolacího soudu, podle něhož je povinna doplatit žalobci zbytek kupní ceny ze smlouvy o prodeji podniku ze dne 28. 1. 2005. Podle žalované z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2015, č. j. -167, vyplynulo, že zásadní část prodávaného podniku (tj. právní poměr z nájemní smlouvy vztahující se k nemovitosti, v níž se restaurace s penzionem H. nacházela) zanikla již dne 30. 11. 2000, a proto původnímu žalovanému bylo znemožněno koupený podnik provozovat.

Uvedená námitka však přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť se míjí s právním posouzením věci odvolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud totiž napadené rozhodnutí nezaložil na posouzení toho, zda na původního žalovaného přešla práva a povinnosti z dané smlouvy o nájmu, nýbrž vycházel z toho, že původní žalovaný si byl při uzavření předmětné smlouvy o prodeji podniku vědom spornosti existence nájemního vztahu mezi žalobcem a vlastníkem dané nemovitosti (Č. m. j.), a proto původnímu žalovanému s ohledem na ustanovení , obchodní zákoník, nevznikl nárok z titulu právních vad předmětu plnění na odstoupení od smlouvy. Žalobcem uplatněné právo na zaplacení části kupní ceny tak mělo podle odvolacího soudu oporu v účastníky uzavřené smlouvě o prodeji podniku ze dne 28. 1. 2005.

Žalovaná v dovolání dále namítá, že chování žalobce, který předmětnou smlouvou o prodeji podniku měl na původního žalovaného převést „vlastnické právo ke všem věcem, veškerá práva a majetkové hodnoty sloužící k provozování podniku a také závazky související s podnikem“, avšak ve skutečnosti nadále používá soubor veškerých hmotných, osobních i nehmotných složek, aniž by původnímu žalovanému poskytl „přiměřené protiplnění či domluvené plnění“, se příčí dobrým mravům.

Ze skutkového stavu, jak jej zjistily soudy nižších stupňů, však skutečnost, že by žalobce nadále provozoval prodaný podnik, nevyplynula. Žalovaná tak ve skutečnosti zakládá kritiku právního závěru odvolacího soudu na své vlastní verzi skutkového stavu věci, odlišné od skutkových zjištění a závěrů, na nichž je právní posouzení věci založeno. Při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, přitom Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu, a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. , ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. ). Rovněž tato námitka žalované tak přípustnost jejího dovolání podle založit nemůže.

Žalovaná konečně předkládá dovolacímu soudu otázku, zda podmínku (sjednanou v čl. VII odst. 3 předmětné smlouvy o prodeji podniku) opravňující původního žalovaného odstoupit od této smlouvy v případě, že v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. bude vydán pravomocný rozsudek, kterým bude žalobě vyhověno, a následně dojde k vyklizení restaurace s penzionem H., lze vykládat tak, že bude splněna i v případě, že dané řízení skončí jeho zastavením, jelikož oba způsoby ukončení soudního sporu mají pro účastníka řízení stejný důsledek.

Soudy nižších stupňů v projednávané věci však uzavřely, že uvedená podmínka mohla být naplněna pouze v případě meritorního rozsudku, který by vyhověl žalobě Českomoravské myslivecké jednoty na vyklizení předmětné nemovitosti. Žalovaná tak uvedenou námitkou ve skutečnosti pouze polemizuje se způsobem, jakým soudy nižších stupňů vyložily předmětné ujednání smlouvy o prodeji podniku. Nejvyšší soud však již v usneseních ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. , a ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. , vysvětlil, že výsledek, k němuž odvolací soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu věci a za užití zákonných interpretačních pravidel při odstraňování pochybností o obsahu právního úkonu (o skutečné vůli stran jím projevené), není řešením otázky hmotného práva v intencích , jež by bylo možno porovnávat s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Od ustálené judikatury by se odvolací soud mohl odchýlit pouze v postupu, jímž k takovému výsledku (k závěru o obsahu právního úkonu) dospěl, např. že by nevyužil příslušné výkladové metody či že by jeho úvahy při jejich aplikaci byly zatíženy chybou v logice. O takový případ se v projednávané věci nejedná (srov. výklad smlouvy o prodeji podniku provedený v bodu 47 rozsudku soudu prvního stupně, který odvolací soud aproboval v bodu 21 napadeného rozsudku) a ani z dovolání nevyplývá, že by žalovaná takové pochybení odvolacímu soudu vytýkala. Ani poslední z námitek žalované tudíž přípustnost dovolání podle nezakládá.

Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalované směřující proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení odmítl.

Pro úplnost dovolací soud uvádí, že rozsah dovolání posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání ( ) a dovodil, že proti rozhodnutí o nákladech řízení dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k nákladům řízení postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle ani přípustné.

Žalovaná spolu s dovoláním podala rovněž návrh na odklad právní moci napadeného rozhodnutí. K tomu dovolací soud uvádí, že v nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , přijal Ústavní soud závěr, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení ( ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, neboť jde o návrh akcesorický.Nejvyšší soud se proto návrhem dovolatelky nezabýval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. , nebo ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 24. 10. 2023

JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.předseda senátu