Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1966/2023

29 Cdo 1966/2023-484

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně I. Č., zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, se sídlem v Praze, Na Strži 2102/61a, PSČ 140 00, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, PSČ 128 10, o zaplacení částky 289.517.600,- Kč, o žalobě na obnovu řízení a žalobách pro zmatečnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. srpna 2015, č. j. -233, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. října 2016, č. j. -245, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. února 2023, č. j. -463, takto:

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 31. srpna 2015, č. j. -233 ‒ odkazuje na ustanovení a 2 , (dále jen „ “) – odmítl jako vadnou žalobu ze dne 25. ledna 2013 a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 17. října 2016, č. j. -245, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Podáním datovaným 7. listopadu 2019 (č. l. 270-271), doručeným soudu prvního stupně dne 8. listopadu 2019, podala žalobkyně proti výše označeným usnesením (dále též jen „usnesení“) žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost, které odůvodnila tvrzením, že (označený) advokát, s nímž uzavřela smlouvu o zastupování v předmětné věci, nepředložil soudu udělenou plnou moc a nedoplnil blanketní odvolání proti usnesení ze dne 31. srpna 2015. V důsledku nečinnosti advokáta nemohla řádně hájit svá práva před soudem a nemohla použít důkazy, které mohly přivodit pro ni příznivější rozhodnutí ve věci.

Podáním datovaným 6. července 2020 (č. l. 287-288), doručeným soudu prvního stupně dne 9. července 2020, podala žalobkyně proti těmto usnesením (další) žalobu pro zmatečnost, s tím, že v době jejich vydání bylo řízení o její žalobě přerušeno; usnesením ze dne 22. dubna 2015, č. j. -100, totiž Krajský soud v Praze zjistil její úpadek a prohlásil konkurs na její majetek, pročež „neměla způsobilost“ být účastníkem řízení a stala se jím až na základě návrhu na pokračování v řízení ze dne 11. května 2020.

Usnesením ze dne 24. srpna 2022, č. j. -437, Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu na obnovu řízení i (obě) žaloby pro zmatečnost (výroky I. a II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 9. února 2023, č. j. -463, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 24. srpna 2022 (výrok I.) a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Odvolací soud přitakal závěrům soudu prvního stupně o nedůvodnosti žaloby na obnovu řízení a žalob pro zmatečnost, přičemž zdůraznil, že:

1) Žalobou na obnovu řízení napadená usnesení nejsou rozhodnutími ve věci samé; žaloba na obnovu řízení proti nim tak není přípustná ( ).

2) Pochybení advokáta při zastupování účastníka řízení „není podřaditelné pod žádný ze zmatečnostních důvodů“ ( ).

3) Prohlášením konkursu na její majetek žalobkyně neztratila způsobilost být účastníkem řízení ani procesní způsobilost [ , o úpadku a způsobech jeho řešení ( )]; insolvenční správce žalobkyně přes výzvu soudu „nevyužil svého oprávnění vstoupit do předmětného řízení a žalobkyně požádala o pokračování v řízení“ ( ). Není tak naplněn žádný ze zmatečnostních důvodů podle ustanovení písmeno b) a c) ; skutečnost, že soudy vydaly napadená usnesení v době, kdy bylo řízení přerušeno, je z hlediska ustanovení nevýznamná, žalobou pro zmatečnost napadená usnesení nejsou rozhodnutími ve věci samé. Přitom tato usnesení byla žalobkyni (následně) řádně doručena ((4. června 2020 a 3. srpna 2020) a dostalo se jí též poučení o možnosti podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu (ze dne 17. října 2016).

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , a to k řešení otázek procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud (podle jejího názoru) nebyly zodpovězeny, popřípadě je odvolací soud vyřešil odchylně od (označené) judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolatelka shrnuje dosavadní průběh řízení a zdůrazňuje, že v době, kdy bylo řízení v důsledku prohlášení konkursu přerušeno, ji soud prvního stupně vyzval k odstranění vad žaloby, usnesením ze dne 31. srpna 2015 její žalobu (pro vady) odmítl a odvolací soud toto usnesení potvrdil. Až poté, kdy žalobkyně podala žalobu na obnovu řízení a (první) žalobu pro zmatečnost, soud prvního stupně vydal dne 24. února 2020 usnesení o přerušení řízení (č. j. -278), a ona podala (druhou) žalobu pro zmatečnost.

Za tohoto stavu byla obě napadená rozhodnutí zatížena „vadou nezákonnosti“, když byla vydána až po zveřejnění usnesení o úpadku žalobkyně a prohlášení konkursu na její majetek. Soudy nižších stupňů tak svým postupem zatížily řízení zmatečností vadou podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř, když žalobkyni byla odňata možnost jednat před soudem a tuto vadu nebylo možno zhojit (ani) opakovaným doručením (obou) usnesení, a to navíc způsobem, kdy nejprve bylo žalobkyni doručeno usnesení odvolacího soudu a až následně usnesení soudu prvního stupně.

Proto má žalobu pro zmatečnost za důvodnou, když jde o právní institut, jímž lze dosáhnout nápravy ve věci, ve které došlo k závažným „procesněprávním pochybením“.

Dovolání žalobkyně, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2

Ve vztahu k rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost (odůvodněné existencí zmatečnostní vady podle ustanovení ) tak učinil proto, že těmito žalobami napadená usnesení nejsou rozhodnutími ve věci samé (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 1997, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. května 2005, sp. zn. , jakož i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2019, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 31/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). To platí i ve vztahu k důvodům zmatečnosti podle ustanovení

Ostatně, závěr odvolacího soudu, podle něhož nešlo o rozhodnutí ve věci samé, dovolatelka ani nezpochybnila.

K tomu, že žalobkyně prohlášením konkursu na její majetek neztratila způsobilost k právním úkonům ani procesní způsobilost, viz ustanovení (srov. též judikaturu shrnutou v důvodech usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2022, sen. zn. ).

Konečně Nejvyšší soud dodává, že žalobkyně v dovolání (ani v předchozích fázích řízení) nenamítala existenci jiných (v ustanovení vyjmenovaných) důvodů zmatečnosti, a napadená usnesení nejsou ani usneseními vyjmenovanými v ustanovení

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 10. 2023

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu