Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 894/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele V. R., právně zastoupeného JUDr. Petrem Lopatou, advokátem, se sídlem Zbrojnická 229/1, Plzeň, proti sdělení Okresního státního zastupitelství v Teplicích ze dne 12. 11. 2021 č. j. ZN 3192/2020-27 a vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 1. 2. 2022 č. j. 1 KZN 392/2021-13 a rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství Ústeckého kraje, Územního odboru Teplice, dopravního inspektorátu, ze dne 13. 8. 2021 č. j. KRPU-149560-51/TČ-2020-040906-LV, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. V ústavní stížnosti stěžovatel napadá shora uvedená rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, když má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle d (dále jen " ").

2. Stěžovatel dne 7. 9. 2020 řídil motocykl na silnici 113 směrem od Bíliny do Teplic, přičemž v místě zúžení byl účastníkem dopravní nehody, při které narazil motocykl i se stěžovatelem čelně do betonových svodidel. Stěžovatel podal v dané věci trestní oznámení za účelem prověření, zda neznámá osoba, která umístila betonová svodidla, resp. schválila jejich umístění v místě dopravní nehody, tímto svým jednáním nenaplnila skutkovou podstatu trestného činu ublížení na zdraví dle § 147 tr. zákoníku. Trestní oznámení bylo předáno dopravnímu inspektorátu a následně byl vypracován znalecký posudek z oboru doprava, odvětví doprava silniční a městská, specializace technické posudky o příčinách silničních nehod. Poté došlo ze strany policejního orgánu k odevzdání věci k projednání přestupku (způsobení dopravní nehody stěžovatelem).

3. Dozorový státní zástupce považoval rozhodnutí policejního orgánu za plně důvodné, neboť ve věci byly vyčerpány veškeré důkazní prostředky, které mohly sloužit k objasnění věci. Příčinou dopravní nehody stěžovatele bylo porušení dopravních předpisů a je zcela v kompetenci správního orgánu přihlédnout k veškerým okolnostem, které jsou i namítány ve stížnosti, jako k polehčujícím okolnostem s tím, že další dokazování ohledně teoreticky možných následků na zdraví stěžovatele by přesahovalo rámec tohoto dokazování, což ale nevylučuje uplatnění náhrady škody v řízení občanskoprávním. Dohledový státní zástupce aproboval názor státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích, že z provedeného šetření nevyplývá podezření ze spáchání trestného činu osobou, která v daném místě nechala umístit betonová svodidla.

4. Stěžovatel s posouzením jeho trestního oznámení orgány činnými v trestním řízení nesouhlasí a namítá, že tím, že se tyto orgány nevypořádaly se zásadními pochybnostmi znaleckého posudku, došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces dle a 2 y, včetně jeho práva na účinné vyšetřování. Současně brojí i proti posouzení jeho jednání jako přestupku a odevzdání věci do přestupkového řízení.

5. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), rozeznává v jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.

6. Ústavní soud předně uvádí, že pouze stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán, a jaký trest, popřípadě jaké jiné újmy na právech nebo majetku pachatele, lze za jeho spáchání uložit. Úprava těchto otázek v trestním řádu nezakládá - v ústavní rovině ve smyslu písm. d) y - žádné základní právo, aby proti jinému byla taková (trestněprávní) "satisfakce" uplatněna [srov. např. usnesení ze dne 8. 4. 1999

sp. zn.

(U 29/14 SbNU 291) nebo usnesení ze dne 26. 2. 1997

sp. zn.

(U 5/7 SbNU 343); všechna rozhodnutí Ústavního soudu dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Dle ústavního pořádku tak neexistuje subjektivní právo na to, aby bylo vedeno trestní řízení proti jiné osobě. Zároveň však Ústavní soud uvedl, že osoba poškozená trestným činem má právo na efektivní trestní řízení na ochranu svých práv.

7. Ústavní soud v posuzované věci po přezkoumání napadených rozhodnutí a dalšího postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal, že by byl na místě jeho kasační zásah. Stěžovatel ve věci vystupuje jako osoba podezřelá ze spáchání přestupku a současně jako osoba poškozená a jako oznamovatel. Příslušné orgány provedly ve věci základní šetření, z něhož však nevyplynulo, že je dáno důvodné podezření, že by byl vůči stěžovateli spáchán trestný čin ze strany osoby, která rozhodla o umístění předmětných svodidel. I když o trestním oznámení stěžovatele nebylo ze strany orgánů činných v trestním řízení samostatně rozhodnuto, což v ústavní stížnosti rozporuje, byly jeho oznámení a znalecký posudek vzaty v úvahu při posouzení jeho jednání, tj. způsobení nehody (ze znaleckého posudku plyne, že její příčinou byla nepřiměřená rychlost). V postupu orgánů činných v trestním řízení Ústavní soud nespatřuje taková pochybení, jež by porušovala některá ze základních práv stěžovatele. Jeho jednání bude předmětem přestupkového řízení, kde má možnost i nadále poukazovat na okolnosti dopravní nehody a uvádět vůči sobě polehčující okolnosti, včetně umístění svodidel.

8. Z tohoto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele jako návrh zjevně neopodstatněný podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. května 2022

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu