Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1205/22

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele M. F., zastoupeného Mgr. Janem Lego, Ph.D., advokátem se sídlem Bezručova 335/33, Plzeň, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 7. března 2022, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského soudu v Plzni, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného soudního rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jím došlo k porušení jeho práv zaručených , a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že proti stěžovateli byla u Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") podána obžaloba Vrchním státním zastupitelstvím v Praze pro pokračující zločin zpronevěry dle , odst. 5 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), a pro pokračující zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle , odst. 3 tr. zákoníku. Ve věci bylo nařízeno a proběhlo několik hlavních líčení, která se na žádost stěžovatele konala v jeho nepřítomnosti, a to ze zdravotních důvodů. Stěžovatel v souvislosti se svým zdravotním stavem požádal i o milost, které prezident republiky nevyhověl. Stěžovatel 13. 1. 2022 podal žádost o zastavení trestního stíhání, kterou doplnil lékařskou zprávou ze dne 30. 12. 2021 z onkologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, z níž plyne, že stěžovatel trpí adenokarcinomem jícnu, podstoupil tři linie chemoterapie, musí podstupovat punkce tekutin z dutiny břišní, a že nemoc prograduje. Přihlédl k vysokému věku obžalovaného, povaze onemocnění, způsobu léčby a přidruženým obtížím, a na základě předložené lékařské zprávy krajský soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky § 11 odst. 1 písm. f) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), tj. že obžalovaný (stěžovatel) trpí těžkou chorobou trvale vylučující jeho postavení před soud. S ohledem na to, že stěžovatelovo trestní stíhání bylo zahájeno, dospěl krajský soud k závěru, že v trestním stíhání nelze pokračovat a trestní stíhání zastavil.

3. Proti tomuto usnesení krajského soudu ze dne 3. 2. 2022 podal státní zástupce 24. 2. 2022 stížnost, kterou Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") vyhodnotil jako důvodnou, přičemž usnesení krajského soudu zrušil v celém rozsahu. Krajskému soudu vytkl, že ve výroku nebyl popsán skutek, který je předmětem daného trestního řízení. Dále vrchní soud dospěl k závěru, že byť se za současného stavu nemusí jevit podstatná změna zdravotního stavu obžalovaného k lepšímu jako příliš pravděpodobná, pro kategorický závěr soudu, že obžalovaný není a nikdy nebude schopen účasti na hlavním líčení (a tedy je namístě trestní stíhání definitivně zastavit a vytvořit tak překážku věci rozhodnuté), popsaná úvaha v tomto případě postačovat nemůže. Shledal, že namístě bude přibrat soudního znalce a uložil krajskému soudu, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

4. Stěžovatel namítá, že státní zástupce podal stížnost opožděně, a že vrchní soud nerespektoval § 143 tr. řádu a neposoudil řádně lhůtu k podání stížnosti. Uvádí, že státnímu zástupci bylo usnesení krajského soudu doručeno 21. 2. 2022, zároveň ale dovozuje, že lhůta pro podání stížnosti plynula již od vyhlášení rozhodnutí. Uvádí, že v daném případě není možné tvrdit, že ke zmeškání lhůty došlo na základě nesprávného poučení soudu, když státní zástupci jsou podle zákona o státním zastupitelství povinni znát zákon a důsledně jej dodržovat. Konstatuje, že slovo "dobře", které předseda senátu krajského soudu použil v reakci na vyjádření státního zástupce, nepředstavuje dle stěžovatele určení lhůty. Naléhavost kasačního zásahu Ústavního soudu stěžovatel vidí mj. i z humanitárních důvodů. Zastavení trestního stíhání, k němuž důvodně přikročil krajský soud, by mohlo vést k značné psychické úlevě pro stěžovatele, která sama o sobě dokáže ovlivnit délku přežití. Stěžovatel se podle domáhá s ohledem na svůj zdravotní stav přednostního projednání své ústavní stížnosti.

5. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení [ a 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")], načež dospěl k závěru, že tomu tak není. Ústavní soud setrvale judikuje, že ústavní stížností lze napadat především konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem [srov. kupř. nález

sp. zn.

ze dne 30. 11. 1995 (N 78/4 SbNU 243); veškerá judikatura Ústavního soudu je dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní stížnost je tak vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv ve vztahu subsidiarity. Je tomu tak proto, že ochrana ústavnosti není a z povahy věci ani nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, ale je, v souladu s y, úkolem všech orgánů veřejné moci, v tomto smyslu zejména obecných soudů. Ústavní soud tak představuje institucionální mechanismus, nastupující teprve v případě selhání všech ostatních procesních nástrojů k ochraně práv.

6. V případě trestních řízení Ústavní soud již mnohokrát uvedl, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem. Trestní řízení jako zákonem upravený postup poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, představuje proces, v němž spolupůsobí a jež průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení. V procesu, který probíhá či teprve započal, lze případné vady napravit v rámci trestního řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, to znamená především samotnými orgány činnými v přípravném řízení, ale i soudním přezkumem. Intervence Ústavního soudu je v této fázi přípustná pouze výjimečně, a to za situace, pokud by šlo o zásah do základních práv a svobod, který by nebylo možno odčinit jinak (zejména vzetí do vazby). Pak by, po vyčerpání všech procesních prostředků, jež stěžovateli zákon poskytuje, mohla přicházet v úvahu ústavní stížnost.

7. Vzhledem k tomu, že stěžovatel podává ústavní stížnost v situaci, kdy trestní řízení před soudy dosud neskončilo, návrh byl shledán předčasným. Za daného stavu věci, jakkoliv je pro stěžovatele nepříjemný, neshledal Ústavní soud ústavní stížnost přípustnou. K nepřípustnosti ústavní stížnosti proti kasačnímu rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí o zastavení trestního stíhání podle § 11 tr. řádu, dospěl Ústavní soud např. v usnesení

sp. zn.

ze dne 13. 11. 2013 či v usnesení

sp. zn.

ze dne 2. 10. 2013. Ústavní soud dodává, že uvedený závěr nebrání stěžovateli domáhat se dalšího posouzení dané věci a namítat důvody pro zastavení trestního stíhání v dalším řízení.

8. S ohledem na uvedené okolnosti proto soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh nepřípustný. O žádosti stěžovatele ohledně přednostního projednání ústavní stížnosti (dle ) Ústavní soud samostatně nerozhodoval, jelikož mu vyhověl fakticky.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. května 2022

Jiří Zemánek v. r.

soudce zpravodaj