Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2631/2023

22 Cdo 2631/2023-90

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce Z. H., zastoupeného Mgr. Danou Pasovskou, advokátkou se sídlem v Plzni, Slovanská třída 136, proti žalovaným 1) K. L. a 2) A. B., oběma zastoupeným Mgr. Petrem Skálou, advokátem se sídlem ve Hvožďanech 168, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 5. 2023, č. j. -49, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá určení, že je výlučným vlastníkem rodinného domu č. p. XY v katastrálním území XY včetně přístavby přístřešku a garáže, které jsou všechny součástí pozemku parc. č. st. XY v katastrálním území XY, jak je specifikováno v příloze č. 3 znaleckého posudku č. 80-16/2022 znalce Ing. Pavla Síbra, Benkova 940/12, 149 00 Praha 4, přičemž hranice přístavby sousedící s pozemkem žalovaných parc. č. st. XY je dána souřadnicemi 3 (361-18), 2 (361-19), 4, 109-203, 10 (361-13).

2. Okresní soud Plzeň-jih (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 23. 2. 2023, č. j. -32, řízení zastavil a rozhodl o nákladech řízení. Rozhodnutí odůvodnil tím, že o stejné věci bylo již pravomocně rozhodnuto v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. , věc proto podle , (dále jen „ “), nelze znovu projednávat a řízení musí být zastaveno pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení.

3. Krajský soud v Plzni (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 10. 5. 2023, č. j. -49, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že řízení o tom, že žalobce je výlučným vlastníkem rodinného domu č. p. XY v katastrálním území XY včetně přístavby přístřešku a garáže, které jsou všechny součástí pozemku parc. č. st. XY v katastrálním území XY, jak je specifikováno v příloze č. 3 znaleckého posudku č. 80-16/2022 znalce Ing. Pavla Síbra, Benkova 940/12, 149 00 Praha 4, přičemž hranice přístavby sousedící s pozemkem žalovaných parc. č. st. XY je dána souřadnicemi 3 (361-18), 2 (361-19), 4, 109-203, 10 (361-13), se nezastavuje. Uvedl, že v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. se žalobce domáhal určení, že rodinný dům č. p. XY v obci XY, který je v katastru nemovitostí zapsán jako součást pozemku parc. č. st. XY v katastrálním území XY a který je zakreslen geometrem Ing. Jiřím Novotným v geometrickém plánu č. 11/2018 ze dne 1. 2. 2018, se zcela nachází na pozemku parc. č. st. XY v katastrálním území XY, je součástí výlučně pozemku parc. č. st. XY a neleží na pozemku parc. č. st. XY ani parc. č. XY v katastrálním území XY, a určení, že přístavba přístřešku zakreslená geometrem Ing. Jiřím Novotným dne 1. 2. 2018 v geometrickém plánu č. 11/2018, ve kterém je ohraničená body předmětného geometrického plánu č. 1819 č. 109-203 a č. 13, se zcela nachází na pozemku parc. č. st. XY a neleží na pozemku parc č. st. XY ani parc. č. XY v katastrálním území XY, eventuálně určení, že zastavěná plocha přístavbou přístřešku zakresleným soudem určeným geometrem je přestavek na části pozemku parc. č. st. XY anebo na části pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY a tento přestavek se přikazuje do vlastnictví žalobce s tím, že se současně žalobci ukládá zaplatit žalovaným cenu obvyklou, jejíž výše se ponechává na rozhodnutí soudu. V projednávané věci se však domáhá určení vlastnického práva, uplatňuje tedy jiný nárok, a nelze proto učinit závěr o totožnosti skutku, který je předpokladem pro závěr o věci rozhodnuté. Dodal, že dalším důvodem, proč pokračování v řízení nebrání překážka věci pravomocně rozhodnuté, je skutečnost, že předchozí žaloba byla zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení.

4. Proti usnesení odvolacího soudu podali žalované včasné dovolání.

5. Dovolání považují za přípustné, neboť odvolací soud se při řešení otázky procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když nesprávně právně posoudil otázku, zda jde o věc pravomocně rozsouzenou. Správně sice v odůvodnění svého usnesení uvedl, že tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn, dovodil ale, že nejde o stejný předmět řízení, pokud se žalobce nad rámec původní žaloby domáhá určení vlastnického práva. Žalobce se však už původní žalobou domáhal určení, že stavba přístřešku leží zcela na jeho pozemku (a je tedy jeho vlastnictvím), eventuelně že jde o přestavek (a opět je jeho vlastníkem). Žalobce i žalované přitom vlastní stejné dotčené pozemky, které vlastnili i po celou dobu původního řízení, ve kterém znalec dospěl k závěru, že přístřešek zasahuje na pozemek žalovaných. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, je sice uvedeno, že žalobce se opomněl domáhat vlastnického vztahu, soudy se však sporem zabývaly po skutkové i právní stránce a provedly podrobné dokazování, ze kterého vyplynulo, že stavba na pozemky žalovaných zasahuje. Žalobce se podle jejich názoru pouze snaží oddálit dokončení stavebního řízení, jehož předmětem je uložení povinnosti přístavbu odstranit. Postup odvolacího soudu, který posoudil žalobu jako nový nárok, je dle žalovaných v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. , podle kterého o stejnou věc jde zásadně tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob; stejný předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn. Odkazovali dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. . Vedení řízení v totožné věci, o které bylo dříve meritorně a pravomocně soudem rozhodnuto, považují za závažný zásah do práva na soudní ochranu.

6. Navrhují, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu změnil tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdí, a žalovaným přiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

7. Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

8. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

9. Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

10. Dovolání není přípustné, neboť odvolací soud se při vyřešení otázky, zda o stejné věci bylo již pravomocně rozhodnuto, od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil.

11. Podle jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.

12. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 4. 9. 2008, sp. zn. (dostupném, stejně jako níže uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz), uvedl, že tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn. V usnesení ze dne 31. 7. 2008, sp. zn. , dále Nejvyšší soud doplnil, že překážka věci rozhodnuté nastává, má-li být projednávána stejná věc, tedy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo v jiném řízení pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Totožnost předmětu řízení je dána tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn. Podstatu skutku lze spatřovat především v jednání a v následku, který jím byl způsoben; následek je pro určení skutku podstatný proto, že umožňuje z projevů vůle jednajících osob vymezit ty, které tvoří skutek. Pro posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, není významné, jak byl soudem skutek, který byl předmětem řízení, posouzen po právní stránce.

13. V dané věci se žalobce v původním řízení domáhal určení, že stavba rodinného domu je součástí určitého pozemku, že stavby rodinného domu a přístřešku se nacházejí zcela na stejném pozemku a na jiné konkrétní pozemky nezasahují, eventuelně že u přístřešku jde o přestavek, který se přikazuje do vlastnictví žalobce. Nyní se domáhá určení svého vlastnického práva. Přestože žalobou uplatněný nárok je založen na stejných skutkových okolnostech, nejde v dané věci o stejný nárok, který byl uplatněn v původním řízení. V tomto řízení se totiž žalobce domáhá určení práva, zatímco původně se domáhal určení právní skutečnosti. Na určení právní skutečnosti žalobce naléhavý právní zájem nemá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. ).

14. Vymezení žalobou uplatněného nároku v původním řízení v rozporu s bylo také důvodem potvrzení zamítavého výroku rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem.

15. V usnesení ze dne 9. 9. 2005, sp. zn. , na které žalované odkazují, posoudil Nejvyšší soud pravomocné rozhodnutí o vyklizení bytu jako překážku pro projednání a rozhodnutí žaloby o určení nájemního práva, neboť otázka existence nájemního práva byla v rámci řízení o vyklizení beze zbytku vyřešena. V dané věci by určením právní skutečnosti nebyla otázka vlastnického práva vyřešena ani v případě, že by nalézací soudy (tedy i odvolací soud) v rozporu s žalobu věcně projednaly. Přiléhavý není ani odkaz žalovaných na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. , a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2001, sp. zn. , neboť uvedená rozhodnutí se týkají uplatnění shodného nároku na plnění.

16. Dovolací soud proto podle § podle dovolání žalovaných jako nepřípustné odmítl.

17. O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 10. 2023

Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu