Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 397/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. Ch., zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Cinkem, LL.M., MBA, advokátem se sídlem Veleslavínova 33, Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2021 č. j. -595, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen " "), ústavní stížnost. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť tvrdí, že jím došlo k porušení jeho práva na soudní a jinou právní ochranu dle d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a také došlo k porušení práv jeho nezletilého syna dle y a a 2 a Úmluvy o právech dítěte.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, nezletilý Petr Chalupa je svěřen do střídavé péče rodičů. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 6. 2021 č. j. -535 byl zamítnut návrh stěžovatele na nahrazení souhlasu matky s přijetím nezletilého do Základní a mateřské školy X (výrok I.), a soud určil, že nezletilý bude počínaje od zahájení školního roku 2021/2022 vykonávat povinnou školní docházku v Základní a mateřské škole Y (výrok II.). Výrokem III. vyslovil předběžnou vykonatelnost výroku II. a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.). Stěžovatel podal odvolání ke Krajskému soudu v Praze, který rozhodnutí nalézacího soudu potvrdil.

3. Stěžovatel namítá, že obecné soudy nezjistily náležitě skutkový stav věci a svým rozhodnutím nesledovaly nejlepší zájem dítěte. Také brojí proti tomu, že soud nerealizoval participační právo nezletilého.

4. Ústavní soud ve svých rozhodnutích setrvale upozorňuje, že není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry obecných soudů; dle své dosavadní rozhodovací praxe Ústavní soud zasahuje v rodinně právních věcech pouze v případech skutečně extrémních. Je totiž právě na obecných soudech, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Naopak Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě obecné soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak obecný soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní normy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako protiústavní.

5. Ústavní soud v posuzovaném případě předesílá, že se stěžovatel de facto domáhá u Ústavního soudu dalšího instančního přezkumu, což je role, která mu v zásadě nenáleží. Jsou to především obecné soudy, jimž náleží výklad právních předpisů a jejich následná aplikace na zjištěný skutkový stav.

6. Stěžovatel brojí proti způsobu zjišťování názoru dítěte soudem, neboť jeho názor byl zjišťován pohovorem s kolizním opatrovníkem ve školském zařízení, a ne soudem. Nezletilý se vyjádřil tak, že je mu jedno, jakou základní školu bude navštěvovat, jen nechce chodit do dvou zařízení, to by dle svého názoru nezvládal.

7. Namítá-li stěžovatel, že bylo porušeno participační právo nezletilého, který nebyl před soudem ohledně svého stanoviska k věci slyšen, je třeba uvést, že právo dítěte, aby bylo slyšeno ve všech záležitostech, které se jej dotýkají (čl. 12 Úmluvy o právech dítěte), je osobním právem dotčeného dítěte, nikoli právem jeho rodiče či jiné osoby na to, aby dítě bylo v řízení vyslechnuto ať přímo před soudem, či jinak (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 1. 2019

sp. zn.

). Ústavní soud ve své judikatuře zastává stanovisko, že za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, je nutné jeho přání považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu. Je třeba upozornit, že nezletilý byl v řízení před nalézacím soudem ve věku šesti let, přičemž věk deseti let je judikaturou Ústavního soudu chápán jako hraniční a teprve po jeho dosažení je zpravidla nezbytné zjišťovat názor či přání dítěte přímo před soudem, ledaže tomu brání zvlášť významné okolnosti [srovnej nález ze dne 17. 5. 2019

sp. zn.

(N 81/94 SbNU 104)].

8. Obecné soudy rozhodly o tom, že v případě nezletilého je vhodné, aby povinnou školní docházku absolvoval v Základní a mateřské škole Y. Při rozhodování o školském zařízení soudy vzaly především v potaz návaznost docházky na mateřskou školu, dostupnost školského zařízení pro oba rodiče, charakteristiku obou základních škol a mimoškolské aktivity nezletilého (fotbal, angličtina, kroužek Šikovné ručičky).

9. Ústavní soud je toho názoru, že ústavní stížností napadené rozhodnutí krajského soudu je podrobně odůvodněno, soud v něm přezkoumatelným způsobem vysvětlil své závěry po provedení dokazování v dostatečném rozsahu a z ústavněprávního hlediska mu tak není čeho vytknout.

10. Podle náhledu Ústavního soudu je s ohledem na okolnosti případu, kdy rodiče nejsou schopni se dohodnout prakticky na ničem, důležitou především ta skutečnost, že obecné soudy ve věci rozhodly a tím daly nezletilému šanci na vytvoření stabilního školního prostředí.

11. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecných soudů. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. května 2022

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu