Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1036/22

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti J. L., zastoupeného Vladimírem Pelcem, advokátem, sídlem v Praze, Náplavní 1, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -7198 ze dne 16. 12. 2021 a usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 31. 8. 2021 o nevyloučení soudce z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížnost směřuje proti usnesení Vrchního soudu v Praze o nevyloučení soudce (člena senátu) rozhodujícího v odvolacím řízení v trestní věci stěžovatele a dalších spoluobviněných, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , jakož i proti usnesení Nejvyššího soudu jako soudu stížnostního. Jím byla jako nedůvodná zamítnuta stížnost proti prvně uvedenému rozhodnutí vrchního soudu. Ústavní soud přitom ve své rozhodovací praxi ustáleně judikuje, že rozhodnutím o nevyloučení soudce či členů soudního senátu trestní řízení nekončí a stěžovateli jsou nadále k dispozici další prostředky podle trestního řádu. Ústavní stížnost je tedy v tomto ohledu předčasná, a tím i nepřípustná (srov. usnesení Ústavního soudu ve věcech

sp. zn.

,

,

,

,

,

,

aj., dostupná na adrese http://nalus.usoud.cz)

Jak plyne z příkladmo odkazovaných rozhodnutí Ústavního soudu, uvedené platí nejen pro případ, kdy k (ne)vyloučení soudce (popř. přísedícího) dochází v řízení před soudem prvního stupně, ale taktéž i pro situaci, kdy otázka vyloučení či nevyloučení soudce (členů senátu) vyvstane v řízení před soudem druhého stupně, a to za předpokladu, že proti meritornímu rozhodnutí soudu druhého stupně lze podat dovolání. Tak je tomu i v nyní souzeném případě, v němž Vrchní soud v Praze rozhodoval o odvoláních stěžovatele a spoluobviněných proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, přičemž námitka podjatosti člena odvolacího senátu Vrchního soudu v Praze byla vznesena právě v odvolacím řízení. Stěžovateli se totiž naskýtá možnost brojit proti postupu odvolacího soudu v rámci dovolání proti meritornímu usnesení Vrchního soudu v Praze, jímž bylo rozhodnuto o řádných opravných prostředcích stěžovatele a dalších spoluobviněných. To pak platí zvláště pro úvahy stran (ne)správného či svévolného složení odvolacího senátu, neboť otázka náležitého obsazení soudu je obecně způsobilá naplnit dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) trestního řádu.

Krom toho se sluší podotknout, že stěžovatel řádně nevyčerpal opravný prostředek v podobě stížnosti, kterou podal jako blanketní a o bližší odůvodnění ji do doby přijetí naříkaného usnesení Nejvyššího soudu nedoplnil (což ostatně v ústavní stížnosti ani nezpochybnil). Tím se připravil o procesní prostor, který se mu k ochraně jeho základních práv v řízení o stížnosti naskytl.

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. května 2022

Tomáš Lichovník v. r.

soudce zpravodaj