Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 688/22

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele nezletilého Z. P. Š., zastoupeného matkou M. Š., jako zákonnou zástupkyní, zastoupeného JUDr. Zdeňkou Nocarovou, Ph.D., advokátkou, sídlem V Jirchářích 148/4, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2022 č. j. -028, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a P. N., t. č. Věznice Jiřice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý (sc. řádný) proces podle d.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že usnesením ze dne 25. 11. 2021 č. j. 074 EX 05930/21-021 soudní exekutor Mgr. David Koncz, Exekutorský úřad Cheb (dále jen "soudní exekutor"), vydaným v exekuční věci stěžovatele (jako oprávněného) proti vedlejšímu účastníkovi (jako povinnému) k uspokojení pohledávky z titulu dlužného a běžného výživného s úroky z prodlení, zamítl stěžovatelův exekuční návrh ze dne 7. 10. 2021 ohledně povinnosti vedlejšího účastníka zaplatit požadované úroky z prodlení. Z odůvodnění tohoto usnesení plyne, že soudní exekutor tak učinil na základě pokynu exekučního soudu, který poukázal na , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "z. ř. s.").

3. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením potvrdil usnesení soudního exekutora. V odůvodnění uvedl, že exekučním titulem zde byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 7. 2020 č. j. -60, kterým byl stěžovatel svěřen do péče matky (M. Š.) a vedlejšímu účastníkovi bylo uloženo hradit výživné ve výši 5 000 Kč, a že důvodem pro částečné zamítnutí exekuce byla absence exekučního titulu k vymožení úroků z prodlení. Dále s poukazem na a z. ř. s. konstatoval, že úroku z prodlení se lze domoci pouze v rámci řízení o určení výživného, nikoliv v řízení exekučním, že v tomto případě bylo výživné určeno do budoucna, v minulosti dluh na výživném nevznikl, a nebylo-li nalézacím soudem uloženo pro dávky výživného splatné v budoucnu hradit úrok z prodlení v případě, že nastane prodlení, nelze v rámci exekučního řízení tento úrok zpětně přiznat.

II.

Stěžovatelova argumentace

4. Stěžovatel tvrdí, že byla nesprávně aplikována procesní úprava namísto hmotněprávní, jde-li o možnost požadovat po povinném i úroky z prodlení. Hmotněprávní základ nároku má být podle něj obsažen v , přičemž odůvodnění městského soudu, že úroku z prodlení se lze domoci pouze v rámci řízení o výživném, by znamenalo nezákonné zkrácení jeho práv. Stěžovatel za to, že nenavrhne-li oprávněný soudu již v řízení o výživném uložit povinnému povinnost zaplatit úrok z prodlení pro dávky splatné v budoucnu, dostane-li se osoba povinná do prodlení, nemůže je po povinném požadovat.

5. Stěžovatel městskému soudu dále oponuje, že vedlejší účastník věděl, v jaké výši je výživné stanoveno a jak je upravena jeho splatnost, a tudíž není dán zákonný důvod, proč ho od úroku z prodlení "osvobozovat", a že § 472a z. ř. s. nutno interpretovat jen jako možnost, a nikoliv jako nutnost k následnému uplatnění zákonného úroku z prodlení u jednotlivých pohledávek vzniklých z důvodu neplacení stanoveného výživného. Závěrem se stěžovatel odvolává na tzv. nejlepší zájmem dítěte ( Úmluvy o právech dítěte) s tím, že uvedené hledisko musí být hlavním vodítkem při intepretaci a z. ř. s.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností a v němž byl zastoupen matkou M. Š., jako zákonnou zástupkyní. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Jeho ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva, resp. proti napadenému rozhodnutí žádné takové prostředky neměl k dispozici.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (y), který stojí mimo soustavu soudů (y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

8. Stěžovatel městskému soudu vytýká ústavně nekonformní výklad a z. ř. s., a to z toho důvodu, že městský soud chybně upřednostnil procesní úpravu ( z. ř. s.) před hmotněprávní ( ), v důsledku čehož došlo k významnému nezákonnému krácení jeho práv, a jeho rozhodnutí tak není v souladu s tzv. nejlepším zájmem dítěte ve smyslu Úmluvy o právech dítěte.

9. Ústavní soud úvodem musí poznamenat, že § 472a z. ř. s., byť je obsažen v procesním předpise, má zčásti hmotněprávní povahu, a tudíž obě ustanovení mají pro posouzení dané věci stejný význam a je třeba je vykládat ve vzájemné souvislosti. Z nich pak plyne, že nalézací soud může na návrh osoby oprávněné uložit osobě výživou povinné povinnost zaplatit i úrok z prodlení, a to i pro dávky splatné v budoucnu, dostane-li se osoba povinná s jejich placením do prodlení. Doplnění zákona o zvláštních řízeních soudních (viz Poslanecká sněmovna. VII. volební období. Sněmovní tisk č. 987/2. Usnesení ústavně právního výboru k tisku č. 987/0) reaguje na dříve obecně zastávaný právní názor (následně promítnutý do doplnění o odstavec 2 ), podle něhož nárok na úroky v případě prodlení s placením výživného nevzniká (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2006

sp. zn.

nebo ze dne 13. 8. 2012

sp. zn.

; všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

10. Stěžovatel zastává stanovisko, že osoba oprávněná se může domáhat úhrady úroku z prodlení nejen v nalézacím, ale i v exekučním řízení. Pomíjí však, že v exekučním řízení lze vykonat takovou povinnost, která je stanovena v exekučním titulu. V posuzovaném případě však exekuční titul, jímž je pravomocný rozsudek vydaný v opatrovnickém řízení, povinnost platit úrok z prodlení neukládá (ač by tomu tak být podle práva mohlo, navrhla-li by to osoba oprávněná v nalézacím řízení).

11. Ústavnímu soudu nezbývá než uzavřít, že v posuzované věci se nenabízejí dvě rovnocenné výkladové varianty, které by si mohly vzájemně konkurovat (a z nichž pak jen jednu z nich, stěžovatelem zastávanou, lze považovat za ústavně souladnou), neboť se v tomto ohledu plně prosadí závěr městského soudu o neexistenci exekučního titulu, na jehož základě by bylo možné povinnost osoby povinné zaplatit úrok z prodlení vykonat v exekučním řízení.

12. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných muu, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti. Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv či svobod stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. května 2022

Josef Fiala v. r.

předseda senátu