Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1404/2025

-207

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce R. S., zastoupeného JUDr. Jakubem Klatovským, LL.M., advokátem se sídlem v Praze, Senovážné náměstí 978/23, proti žalovanému L. N., zastoupenému JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze, Sokolovská 5/49, o odstranění stavby, vedené u Okresního soudu Praha­­-západ pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2024, č. j. -161, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:I.Dosavadní průběh řízení

1. Okresní soud Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. 4. 2024, č. j. -121, uložil žalovanému povinnost odstranit na vlastní náklady stavbu – budovu č. p. XY, zemědělskou usedlost, postavenou na pozemku žalobce parc. č. XY v katastrálním území XY, a to do 60 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

2. Soud prvního stupně uzavřel, že stavba žalovaného, která byla na pozemku žalobce zbudována oprávněně, původně s trvalým právním titulem k užívání pozemku, změnila uzavřením nájemní smlouvy mezi žalovaným a právními předchůdci žalobce svůj charakter na stavbu sice oprávněnou, avšak pouze s dočasným právním titulem k užívání. Žalovaný si při uzavírání nájemní smlouvy musel být vědom toho, že jeho právní titul k užívání pozemku se stane časově omezeným. Právo žalovaného mít na předmětném pozemku stavbu proto zaniklo spolu se zánikem nájemní smlouvy. Protože účastníci neuzavřeli jinou dohodu, užívá žalovaný pozemek žalobce bez právního důvodu, a neoprávněně tak zasahuje do vlastnického práva žalobce.

3. K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 6. 12. 2024, č. j. -161, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I rozsudku odvolacího soudu), dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a před soudem odvolacím (výrok III rozsudku odvolacího soudu).

4. Odvolací soud po zopakování důkazu smlouvou ze dne 21. 11. 2017 uzavřel, že mezi účastníky nedošlo ke sjednání nového závazku a nahrazení dosavadního časově neomezeného oprávnění žalovaného mít na pozemku žalobce umístěnou stavbu, nýbrž šlo „o pouhé doplnění již existujícího právního vztahu o ujednání o (dočasné) výši platby za užívání pozemku k umístění stavby“.

II.Dovolání a vyjádření k němu

5. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o , , (dále jen „“) a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu Namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, „když nesprávně posoudil závazek v podobně časově omezené nájemní smlouvy sjednaný podle a násl. , , a provedl nesprávné právní posouzení otázky privativní a kumulativní novace ve smyslu “. Rozsáhle nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že se v případě smlouvy uzavřené 21. 11. 2017 jednalo pouze o dohodu o výši úplaty za užívání pozemku, když svým rozsahem a ujednanými podrobnostmi šlo o smlouvu nájemní, uzavřenou mezi žalovaným a právními předchůdci žalobce. Současně „při posouzení otázky odstranění stavby postupoval v rozporu s konstantní rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, která je představována zejména rozsudkem ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. , rozsudkem ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. , rozsudkem ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. , a také usnesením ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. “. Dále namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když novým výkladem smlouvy změnil skutková zjištění soudu prvního stupně, a nepřípustně tak prolomil koncentraci řízení. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

6. Žalovaný se v podaném vyjádření odkazuje na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu vztahující se k nastoleným otázkám a označuje jednání žalobce za „zjevné zneužití práva“. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl, popřípadě zamítl.

III.Přípustnost dovolání

7. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

8. Podle –3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

9. Žalobce v dovolání nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že uzavřením nájemní smlouvy nedošlo ke změně časově neomezeného práva mít na pozemku žalobce stavbu na právo časově omezené, nýbrž že nájemní smlouva byla toliko ujednáním o úplatě, bez vlivu na trvání práva žalovaného na umístění stavby na pozemku žalobce. Odvolací soud se při řešení této otázky měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, na kterou žalobce odkazuje.

10. Nejvyšší soud v rozsudcích ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. (na které ostatně odkazuje i dovolatel a která jsou, stejně jako i dále označená rozhodnutí Nejvyššího soudu, uveřejněna na www.nsoud.cz), upozornil, že v praxi mohou nastat situace, kdy uzavření nájemní smlouvy nebude ve skutečnosti představovat dohodu o dočasném užívání pozemku za úplatu, nýbrž půjde výlučně o způsob sjednání úplaty za užívání pozemku, avšak bez vlivu na právní důvod jeho užívání. Jinými slovy řečeno, vůlí smluvních stran bude jedině sjednat úplatu k již existujícímu právu časově neomezeného užívání pozemku, zvolí však neodpovídající smluvní typ, resp. nesprávné označení smlouvy. V takovém případě nebude možné ze samotného uzavření nájemní smlouvy usuzovat na zánik původního práva stavby trvalého charakteru.

11. Zjištění těchto skutečností je nicméně otázkou skutečné vůle účastníků smlouvy, tedy otázkou skutkového stavu, k jehož přezkumu není, i vzhledem k uplatněným dovolacím důvodům, Nejvyšší soud v tomto řízení oprávněn a úvahu odvolacího soudu by dovolací soud mohl zpochybnit pouze v případě, že by byla zjevně nepřiměřená či nebyla řádně odůvodněná.

12. V projednávané věci odvolací soud vysvětlil, že přes označení předmětné smlouvy jako smlouvy o nájmu pozemku se nejednalo o sjednání nového závazku a nahrazení dosavadního vztahu vlastníka oprávněné stavby na pozemku jiné osoby tímto novým, nájemním vztahem, sjednaným na dobu určitou, ale o pouhé doplnění již existujícího právního vztahu o ujednání o (dočasné) výši platby za užívání pozemku k umístění předmětné stavby, bez záměru stran změnit dosavadní časově neomezené právo žalovaného na umístění stavby na pozemku žalobce na právo dočasné, závislé na ukončení dané smlouvy. V odůvodnění uvedl, jaké úvahy jej vedly k závěru o tom, že vůlí smluvních stran skutečně bylo sjednání konkrétní výše úplaty za užívání pozemku žalobce žalovaným. Odvolací soud přitom vycházel jak z obsahu smlouvy, tak i okolností při uzavírání „nájemní“ smlouvy a celkového povědomí stran o umístění stavby na pozemku žalobce (viz body 9–21 rozsudku odvolacího soudu).

13. Protože dovolatel z provedených důkazů dovozuje jiná skutková zjištění ohledně vůle účastníků při uzavírání „nájemní“ smlouvy, dovolání je v této části polemikou se skutkovými zjištěními, resp. s hodnocením důkazů. Skutková zjištění nicméně dovolací soud není oprávněn přezkoumat; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění, učiněných v nalézacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. ). Uplatněním jediného způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (právě to však činí dovolatel v projednávané věci); samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. ).

14. Podle zjištěného skutkového stavu byl rozpor mezi vůlí účastníků, kteří nechtěli změnit právní status stavby jako z hlediska občanského práva stavby trvalé, s pojmenováním smlouvy jako nájemní; pak se ovšem právo žalovaného mít na pozemku žalobce stavbu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. , a další judikaturu tam uvedenou) nezměnilo.

15. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu – za současného zjištěného skutkového stavu, kterým je dovolací soud vázán – je tak v souladu s výše odkazovanou ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Odvolací soud se nijak neodchýlil ani od dovolatelem namítaných rozhodnutí Nejvyššího soudu, jelikož závěry těchto rozhodnutí vychází z jiného skutkového stavu, než řešená věc (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. ), nebo řeší případ stavby od počátku neoprávněné (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. ). Jejich závěry tak nelze bez dalšího vztáhnout na řešenou věc.

IV.Závěr a náklady řízení

16. Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené dovolání žalobce podle odmítl.

17. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce povinnost uloženou mu tímto usnesením, může se žalovaný domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 16. 12. 2025

Mgr. David Havlík předseda senátu