Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
72C62C7EF1B44549C1258D710052AB10.html
HTML · 17.79 KB
No categories available
25 Cdo 2172/2025
25 Cdo 2172/2025-383
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců: a) E. R. zastoupená R. R., b)R. R., proti žalované: Blue Style a. s.,IČO 25609688, se sídlem Jindřišská 873/27, Praha 1, zastoupená Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem se sídlem Milevská 2094/3, Praha 4, o příslušenství z částky 93 970 Kč ve výši 8 704,45 Kč, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Co 119/2024 , o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 2. 2025, č. j. 4 Co 113/2024 -309, takto:
I. Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Žalobci se v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 169/2020 domáhali po žalované zaplacení 93 970 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 4. 7. 2020 do zaplacení. V průběhu řízení žalobci vzali žalobu co do jistiny zpět, neboť žalovaná dobrovolně žalovanou částku uhradila. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 15. 11. 2021, č. j. 23 C 169/2020 -110, zastavil řízení co do jistiny, zamítl žalobu co do příslušenství pohledávky a rozhodl o nákladech řízení. Odvolání proti tomuto rozhodnutí Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 8. 2022, č. j. 21 Co 182/2022 -138, odmítl podle § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , s odůvodněním, že směřuje proti rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč. Na základě žaloby pro zmatečnost podané žalobci Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 1. 2023, č. j. 21 Co 182/2022 -166, rozhodnutí odvolacího soudu zrušil s tím, že pro účely aplikace § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. je rozhodný předmět řízení v době vyhlášení rozsudku, který zahrnoval i jistinu, ve vztahu k níž soud prvního stupně řízení rozsudkem
zastavil. Po vrácení věci odvolacímu soudu Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 4. 2023, č. j. 21 Co 182/2022 -178, potvrdil rozsudek č. j. 23 C 169/2020 -110 ve výroku o zastavení řízení ve vztahu k jistině, zamítavý výrok o příslušenství a výrok o nákladech řízení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Poté Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 3. 1. 2024, č. j. 23 C 169/2020 -209, v řízení, jehož předmětem zůstal již jen kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8 704,45 Kč, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Usnesením ze dne 24. 4. 2024, č. j. 21 Co 119/2024 -229, Městský soud v Praze odvolání žalobců odmítl s tím, že podle § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. směřuje odvolání proti rozsudku, kterým soud prvního stupně rozhodl o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč. Toto usnesení žalobci napadli znovu žalobou pro zmatečnost, neboť opakovaně nesouhlasili s aplikací § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Městský soud v Praze však žalobu pro zmatečnost usnesením ze dne 1. 10. 2024, č. j. 21 Co 119/2024 -280, zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Dospěl k závěru, že nyní již předmětem řízení není jistina, ale pouze kapitalizované úroky z prodlení, které nedosahují limitu 10 000 Kč. Na tom nemůže nic změnit ani nesprávné poučení žalobců soudem prvního stupně o možnosti podat odvolání. Vrchní soud v Praze dovoláním napadeným usnesením ze dne 20. 2. 2025, č. j. 4 Co 113/2024 -309, (původně nesprávně označeným jako 4 Co 113/2024 -237) usnesení Městského soudu v Praze potvrdil a rozhodl o nákladech řízení. Ztotožnil se se závěrem Městského soudu v Praze o bagatelnosti sporu. Doplnil, že odkaz žalobců na nález Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2020, sp. zn. I. ÚS 1368/20 , není přiléhavý, neboť v nyní projednávané věci soud prvního stupně vyměřil soudní poplatek za podané odvolání toliko ve výši 1 000 Kč, tj. z částky 8 704,45 Kč, nikoli z původní hodnoty předmětu sporu.
2. Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci dovoláním, jehož přípustnost odůvodnili tím, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla doposud řešena, resp. která má být posouzena jinak. Žalobci jsou přesvědčeni, že odvolací soud neměl jejich odvolání pro bagatelnost odmítnout, neboť se jedná o spotřebitelský spor s přesahem do práva Evropské unie (a v této souvislosti se podle žalobců dokonce dopustily soudy v původním nalézacím řízení pochybení, když se neobrátily na Soudní dvůr Evropské unie) a skutkový základ sporu, jakož i podstata právního posouzení, se týká i původní částky zahrnující jistinu. Navíc Městský soud v Praze na základě první žaloby pro zmatečnost nejdříve možnost podat odvolání připustil, aby následně při podání druhé žaloby pro zmatečnost možnost odvolání pro bagatelnost odmítl. Odvolací soud rovněž pochybil, nevzal-li v úvahu legitimní očekávání žalobců, které u nich soud prvního stupně vyvolal opakovaným poučením o možnosti podat odvolání proti jeho rozsudkům. Proto bylo odmítnutí jejich odvolání věcně nesprávné a zatíženo zmatečnostní vadou, pro kterou měly soudy jejich žalobě pro zmatečnost vyhovět. Žalobci navrhli, aby dovolací soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze i Městského soudu v Praze ve věci žaloby pro zmatečnost, jakož i usnesení Městského soudu v Praze, kterým odmítl odvolání žalobců pro bagatelnost, a uložil Městskému soudu v Praze, aby o podaném odvolání rozhodl, popř. aby zrušil rovněž rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Alternativně navrhli, aby dovolací soud usnesení Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze ve věci žaloby pro zmatečnost změnil tak, že se žalobě pro zmatečnost vyhovuje.
3. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatelů (§ 241 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), avšak není přípustné (§ 237 o. s. ř. o. s. ř. ).
4. Podle § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. odvolání není přípustné proti rozsudkuvydanému v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání.
5. Pro posouzení přípustnosti odvolání je rozhodná výše požadovaného plnění v době vyhlášení rozsudku (tedy to, o jaké částce soud rozsudkem rozhodl). Při určení výše plnění se nepřihlíží k příslušenství pohledávky, tj. k úrokům, úrokům z prodlení, nebo nákladům spojeným s uplatněním pohledávky, včetně nákladů řízení. Pro přípustnost odvolání podle § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. není významné, v jakém rozsahu soud prvního stupně žalobě vyhověl, popřípadě, že ji zcela zamítl. Je-li předmětem řízení jen příslušenství pohledávky, bude pro posouzení přípustnosti odvolání rozhodující, zda kapitalizovaná částka převyšuje 10 000 Kč. Je-li rozhodováno o příslušenství pohledávky na dobu do zaplacení jistiny (jež dosud nebyla uhrazena), nelze hranici vedoucí k uplatnění limitu (výjimky) dle § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. určit a v takovém případě bude odvolání přípustné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 21 Cdo 2983/2006 , publikované pod č. 78/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
6. Protože jistina byla žalobci uhrazena a v této části bylo již pravomocně rozhodnuto o zastavení řízení, a předmětem řízení zůstalo pouze kapitalizované příslušenství pohledávky nedosahující hranice 10 000 Kč, bylo odvolání proti rozsudku, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodoval výlučně o příslušenství a náhradě nákladů řízení, nepřípustné. Skutečnost, že soud prvního stupně poučil účastníky o možnosti podat odvolání nesprávně, nemá vliv na přípustnost, resp. nepřípustnost, odvolání (srov. nález Ústavní soud ze dne 2. 4.2015, sp. zn. II. ÚS 2096/14 , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001 , uveřejněné pod číslem 73/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Legitimní očekávání žalobců nemohlo založit ani předchozí rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost, neboť v době vyhlášení v pořadí prvního rozsudku soudu prvního stupně bylo předmětem řízení nejen příslušenství (úrok), ale též samotná pohledávka (přesahující limit 10 000 Kč), ve vztahu k níž soud prvního stupně řízení zastavoval. Naproti tomu v nyní posuzovaném případě bylo rozsudkem soudu prvního stupně rozhodnuto v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč. Dovolací soud se ztotožňuje s posouzením odvolacího soudu i ohledně nepřiléhavosti žalobci odkazovaného nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2020, sp. zn. I. ÚS 1368/20 . V něm Ústavní soud vyslovil, že opravný prostředek nemůže být odmítnut jako bagatelní, byl-li současně vyměřen soudní poplatek z částky přesahující tuto hranici. V projednávané věci však soud při vyměření soudního poplatku za odvolání vyšel z hodnoty sporu, tedy z kapitalizovaného úroku ve výši 8 704,45 Kč, a soudní poplatek stanovil ve výši 1 000 Kč.
7. Proti výroku o náhradě nákladů řízení není dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. o. s. ř. přípustné.
8. Nejvyšší soud ze shora popsaných důvodů dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř.
9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 11. 2025
JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu