Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
F7188F044DCDF7C6C1258D680052DA4F.html
HTML · 19.09 KB
No categories available
21 Cdo 2254/2025
21 Cdo 2254/2025-61
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Malým v exekuční věci oprávněné CASPER CONSULTING a. s. se sídlem v Praze 6 – Bubenči, náměstí Borise Němcova č. 510/3, IČO 63980401, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště č. 259/55, proti povinným 1) J. H., a 2) J. H., o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení podané povinnými proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. ledna 2023, č. j. 4 Cmo 166/2022 -20, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 12/2023 , o dovolání povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. ledna 2025, č. j. 2 Co 8/2024 -25, takto:
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ):
1. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 1. 2025, č. j. 2 Co 8/2024 -25, potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 8. 2023, č. j. 16 C 12/2023 -15, jímž byly odmítnuty „žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost ve věci sp. zn. 16 C 69/2022 směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. ledna 2023 č. j. 4 Cmo 166/2022 -20“ (kterým Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 11. 2022, č. j. 16 C 69/2022 -12, jímž byla odmítnuta „žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 7. 2022 č. j. 5 Co 56/2022 -14“).
2. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali povinní dovolání, aniž by byli řádně zastoupeni advokátem.
3. Dovolatel musí být v dovolacím řízení zastoupen advokátem nebo notářem (§ 241 odst. 1 věta první o. s. ř. o. s. ř. ); to neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání [§ 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. ]. Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem (§ 241 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
4. Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení. Z dovolání nevyplývá, že by byli povinní jako dovolatelé právně zastoupeni, a neprokázali ani netvrdili, že jsou zastoupeni advokátem nebo že mají sami právnické vzdělání. Nesplnili tedy zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení.
5. Z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu se podává, že poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byl účastník v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým; srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 (a v něm citovaná další usnesení), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014 , ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015 , ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016 , či ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016 . 1.
2. Dovolatelé nebyli soudem prvního stupně vyzváni ke splnění podmínky povinného zastoupení (aby si zvolili advokáta pro podání dovolání proti napadenému usnesení), avšak v jiných sporech byli opakovaně ke splnění této podmínky vyzýváni, a proto dovolací soud konstatuje, že dovolatelé si musí být vědomi své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupeni, jelikož jim tato povinnost musí být nutně známa z předchozích řízení. Procesní postup dovolacího soudu je aprobován i v rozhodovací činnosti Ústavního soudu (srov. již uvedené usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 , ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. I. ÚS 1077/22 , nebo ze dne 14. 11. 2023, sp. zn. I. ÚS 2906/23 ). Nejvyšší soud má proto za to, že práva dovolatelů nebyla ohrožena, neboť poučení o náležitém zastoupení se jim (dříve) opakovaně dostalo.
3. Povinní podáním ze dne 17. 10. 2025 požádali o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, nicméně povinní nesplňují předpoklady pro osvobození od soudního poplatku a pro ustanovení zástupce pro dovolací řízení stanovené v § 138 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (srov. § 30 o. s. ř. o. s. ř. ), neboť v projednávané věci jde z jejich strany o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (k otázce, kdy jde ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013 , uveřejněné pod č. 67/2014 Sb. rozh. obč.).
4. Pro závěr, zda se jedná ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je třeba použít v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná (shodná) hlediska. Je-li tedy například již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno (a představuje-li tedy žaloba zřejmě bezúspěšné uplatňování práva), jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím řízení a v dovolacím řízení, aniž by tu bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; nedává dobrý procesní smysl úvaha, že předmětem odvolacího nebo dovolacího řízení je (v nemeritorních otázkách) řádně uplatněné právo žalobcem, je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno (srov. například odůvodnění již zmíněného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013 ).
5. V projednávané věci povinní podali dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým byly podle § 43 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. odmítnuty žaloba pro zmatečnost a žaloba na obnovu řízení podané povinnými proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 1. 2023, č. j. 4 Cmo 166/2022 -20, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové 23. 11. 2022, č. j. 16 C 69/2022 -12, kterým byly odmítnuty žaloby pro zmatečnost a žaloba na obnovu řízení podané povinnými proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 7. 2022, č. j. 5 Co 56/2022 -14. Proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby pro zmatečnost, však žaloba pro zmatečnost není přípustná (srov. § 230 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož žaloba pro zmatečnost není přípustná také proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost) a – vzhledem k tomu, že nejde o rozhodnutí ve věci samé (srov. § 228 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), ani o žádné z rozhodnutí uvedených v § 228 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. – nelze je napadnout ani žalobou na obnovu řízení. Podání nepřípustné žaloby pro zmatečnost a žaloby na obnovu řízení je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva, a takovým uplatňováním práva je proto i podání dovolání povinných proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž těmto žalobám nebylo vyhověno; okolnost, že žaloby nebyly zamítnuty pro nepřípustnost, nýbrž odmítnuty pro vady podání, není podstatná. 1.
2. Jelikož dovolatelé nesplnili podmínku podle § 241 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 241b odst. 2 , § 243f odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. zastavil.
3. Nejvyšší soud nepřehlédl, že dovolatelé spolu s dovoláním vznesli námitku podjatosti soudců senátu 2 Co Vrchního soudu v Praze (JUDr. Romana Horáčka, Ph.D., JUDr. Michala Výtiska a JUDr. Radky Zahradníkové, Ph.D.), který rozhodoval o jejich odvolání. Protože je z obsahu námitky podjatosti zřejmé, že soudcům vytýkají jejich postup v řízení o projednávané věci, vyhodnotil Nejvyšší soud bez dalšího takovou námitku podjatosti, včetně návrhu na přikázání věci jinému soudu, jako nedůvodnou (srov. § 14 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ), a jednak jako obstrukční postup, který s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008 , uveřejněné pod č. 2/2009 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSČR 104/2017 , anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018 ).
4. Podáním ze dne 21. 9. 2025, došlým Nejvyššímu soudu dne 22. 10. 2025, dovolatelé vznesli námitku podjatosti také proti soudcům Nejvyššího soudu JUDr. Pavlu Malému, JUDr. Marku Cigánkovi a Mgr. Miroslavovi Hromadovi, Ph.D., odůvodněnou tím, že „se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům a jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, když bylo a je objekt. a nevyvratitelně prokazatelné, že nejen v této věci byly/jsou vědomě páchány a kryty velmi závažné zločiny, proto objekt. důvodné bylo a je i řádné vyvození kárné/trestní/hmotněprávní odpovědnosti, k jejímuž konečně řádnému vyvození i tímto podáváme objektivně důvodný podnět“. Podáním datovaným dne 17. 10. 2025 a doručeným Nejvyššímu soudu téhož dne a následně dne 22. 10. 2025 pak dovolatelé v návaznosti na doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku za dovolání znovu vznesli námitku podjatosti předsedy senátu JUDr. Pavla Malého s tím, že „navrhují jeho objektivně důvodné vyloučení“. Povinnými takto vznesené námitky podjatosti neobsahují žádná konkrétní tvrzení o okolnostech, z nichž by bylo možno seznat, že je dán důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených osob, tj. konkrétní tvrzení o jejich poměru k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Námitka podjatosti odůvodněná pouze těmi okolnostmi, které jsou nezpůsobilé být důvodem k vyloučení soudce, popřípadě neodůvodněná vůbec, není řádnou námitkou podjatosti, a je-li takto (přesto) vznesena, lze ji již proto hodnotit jako procesní obstrukci, která s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. shora bod 11). Důvod předložit věc k rozhodnutí o námitce podjatosti jinému senátu Nejvyššího soudu (§ 16 odst. 1 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ) tak dán není.
5. Nejvyšší soud proto k vzneseným námitkám podjatosti vůči členům senátu odvolacího soudu, kteří rozhodovali napadeným rozhodnutím, a vůči shora uvedeným soudcům Nejvyššího soudu nepřihlížel.
6. Dovolání povinných obsahovalo rovněž návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Jelikož bylo dovolací řízení zastaveno, Nejvyšší soud o tomto akcesorickém návrhu, který sdílí osud samotného dovolání, již samostatným výrokem nerozhodoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 ).
7. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 12. 2025
JUDr. Pavel Malý předseda senátu