Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 2828/2024

27 Cdo 2828/2024-834

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce J. N., zastoupeného Mgr. Petrem Vymazalem, advokátem, se sídlem v Liberci, Valdštejnská 381/6, PSČ 460 01, proti žalovanému Bytovému družstvu IMOBILIEN, se sídlem v Liberci, Hanychovská 886/16b, PSČ 460 07, identifikační číslo osoby 27291120, zastoupenému Mgr. Davidem Satke, advokátem, se sídlem v Praze 2, Myslíkova 284/32, PSČ 120 00, o zaplacení 1.525.239,62 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. , o dovolánížalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 5. 2024, č. j. -784, ve znění usnesení ze dne 24. 6. 2024, č. j. -796, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení 16.456 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění:

[1] Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 12. 6. 2023, č. j. -734, uložil žalovanému zaplatit žalobci 1.095.744,56 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 429.495,06 Kč s příslušenstvím (výrok II.), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III.), o náhradě nákladů řízení státu (výrok IV.) a o vrácení části složené zálohy (výrok V.).

[2] Jde přitom již o třetí rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když jeho první rozsudek ze dne 16. 4. 2018, č. j. -219, odvolací soud k odvolání žalobce i žalovaného zrušil usnesením ze dne 5. 11. 2019, č. j. -307, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Druhý rozsudek soudu prvního stupně ze dne 9. 9. 2020, č. j. -591, odvolací soud k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 11. 1. 2021, č. j. -634, částečně změnil a částečně potvrdil. K dovolání žalovaného Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 20. 12. 2022, č. j. -684, částečně zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc ve zrušeném rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

[3] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce i žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I., III. a IV. potvrdil (první výrok), změnil je ve výroku II. tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobci 144.400 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím, a ve zbývajícím rozsahu 285.095,06 Kč je ve výroku II. potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).

[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[5] Odvolací soud v projednávané věci vyšel z toho, že „je pro výši vypořádacího podílu člena bytového družstva rozhodná skutečná hodnota tohoto podílu ke dni zániku členství v družstvu s přihlédnutím k tomu, že obsahem tohoto podílu byla též povinnost splácet další členský vklad ve splátkách a hradit pravidelné příspěvky do úvěrového fondu“. Za tímto účelem byla „tržní cena podílu určena znalkyní Ing. Blankou Vorlíčkovou ve výši 1.369.500 Kč“. Protože znalecky zjištěná „tržní cena“ neodpovídá výši splacených členských vkladů, uzavřel odvolací soud, že je třeba vycházet „z tržního ocenění družstevního podílu“, nikoli „ze zaplacené výše členských vkladů“, jak je uvedeno v , o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále též jen „z. o. k.“].

[6] Tento dovolatelem napadený závěr odvolacího soudu odpovídá ustálené judikatuře dovolacího soudu, z níž se podává, že pro výši vypořádacího podílu člena bytového družstva, který ke dni zániku svého členství v bytovém družstvu zcela nesplnil svou vkladovou povinnost, je rozhodná skutečná hodnota jeho družstevního podílu ke dni zániku členství v družstvu právě s přihlédnutím k tomu, že obsahem tohoto družstevního podílu byla též povinnost splácet další členský vklad ve splátkách a platit pravidelné příspěvky do úvěrového fondu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 89/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[7] Dovolatel v dovolání nesouhlasí se znaleckým posudkem Ing. Blanky Vorlíčkové, který podle něj „obsahuje natolik zásadní vady a pochybení, že není vůbec využitelný v soudním řízení“ pro zjištění výše vypořádacího podílu.

[8] Uvedenou výhradou však dovolatel – aniž by formuloval jakoukoli otázku procesního práva, na které napadené rozhodnutí závisí – toliko polemizuje (vyjadřuje nesouhlas) s hodnocením důkazů ze strany odvolacího soudu; to však – se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v – nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. K tomu srov. například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[9] Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že při posuzování náležitostí dovolání nemohl přihlížet k podání dovolatele ze dne 10. 1. 2025 došlému soudu až po uplynutí lhůty k podání dovolání. Je tomu tak proto, že změna či doplnění dovolacích důvodů (a to i formou doplnění nové argumentace v mezích téhož dovolacího důvodu) je podle věty první možná jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání (srovnej např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 148/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. ).

[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 15. 12. 2025

JUDr. Marek Doležal

předseda senátu