Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 637/22

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele Tomáše Tomana, zastoupeného Mgr. Terezou Kubalíkovou, advokátkou, sídlem 28. října 1001/3, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2021 č. j. -194 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. května 2021 č. j. -150 a s ní spojeném návrhu na zrušení části , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, ve slovech "vyjma návrhu na obnovu řízení", za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost a s ní spojený návrh se odmítají.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle písm. d) y a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozsudků s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) podle y základních práv svobod. S ústavní stížností spojil podle návrh na zrušení části , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, ve slovech "vyjma návrhu na obnovu řízení".

2. Z ústavní stížnosti a z jejích příloh se podává, že stěžovatel se u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") žalobou, doplněnou osmi dalšími podáními, domáhal odškodnění nemajetkové újmy (po částečném zpětvzetí) ve výši 3 369 918,90 Kč. Obvodní soud napadeným rozsudkem zastavil řízení o částce 859 000 Kč (I. výrok), uložil vedlejší účastnici zaplatit specifikovaný úrok z prodlení (II. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 2 510 918,90 Kč a příslušenství (III. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (IV. výrok).

3. Proti jednotlivým výrokům rozsudku obvodního soudu podali samostatná odvolání stěžovatel (proti II. až IV. výroku) i vedlejší účastnice (proti části II. výroku). Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") shledal důvodným pouze odvolání vedlejší účastnice a napadeným rozsudkem zastavil řízení o odvolání stěžovatele proti II. výroku (I. výrok), změnil II. výrok rozsudku obvodního soudu ohledně zákonných úroků z prodlení a žalobu zamítl (II. výrok), potvrdil III. výrok rozsudku obvodního soudu (III. výrok) a uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (IV. výrok). Městský soud poučil stěžovatele o možnosti podat dovolání za podmínek uvedených v , , ve znění pozdějších předpisů.

4. Ústavní soud na základě dotazu u obvodního soudu zjistil, že ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. podal stěžovatel dne 3. 3. 2022 proti III. výroku rozsudku městského soudu dovolání.

5. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ( a 2 ) a dospěl k závěru, že tomu tak není.

6. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek k ochraně práva se považuje jak řádný, tak mimořádný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení, tak i jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítané vady řízení či vady rozhodnutí ( ).

7. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po procesní stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje ( ) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit. Ústavní stížnost proto představuje prostředek ultima ratio [viz např. nález ze dne 13. 7. 2000

sp. zn.

(N 111/19 SbNU 79)].

8. Využil-li stěžovatel svého práva podat mimořádný opravný prostředek (v souladu s poučením uvedeným v rozsudku městského soudu), je nezbytné dovolání podané proti III. výroku rozsudku městského soudu považovat za poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Z uvedeného lze dovodit, že ústavní stížnost je v této části nepřípustným návrhem podle . Tento závěr se týká též akcesorického výroku (IV. výrok rozsudku městského soudu) o nákladech řízení, neboť eventuálním přezkumem nákladového výroku ještě před tím, že bude Nejvyšším soudem rozhodnuto o dovolání proti výroku ve věci samé, by Ústavní soud nejenže nerespektoval subsidiaritu ústavní stížnosti k jiným zákonným procesním prostředkům k ochraně práva, nýbrž by tím, byť jen nepřímo, mohl předjímat i výsledek řízení o dovolání, což mu nepřísluší [např. usnesení ze dne 18. 2. 2019

sp. zn.

, ze dne 10. 4. 2019

sp. zn.

, ze dne 24. 4. 2019

sp. zn.

a další (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)].

9. Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhuje zrušení "celého" rozsudku městského soudu, tj. včetně I. a II. výroku, avšak proti těmto výrokům žádnou argumentaci nezformuloval. Z tohoto důvodu je ústavní stížnost v této části zjevně neopodstatněná.

10. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost zčásti pro zjevnou neopodstatněnost (bod 9.) podle , zčásti pro nepřípustnost (bod. 8.) podle ; spolu s ní odmítl podle i návrh na zrušení výše uvedeného zákonného ustanovení, neboť je ve vztahu k ní návrhem akcesorickým.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. dubna 2022

Josef Fiala v. r.

předseda senátu