Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2447/2025

-159

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců: a) M. Š., b) M. M. H., a c) M. H., všichni zastoupeni Mgr. Davidem Satke, advokátem se sídlem v Praze 2, Myslíkova 284/32, proti žalované: Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 160 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2025, č. j. -134, takto: I. Dovolání se odmítá.II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované rovným dílem na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

2. Rozhodnutí odvolacího soudu (o nedůvodnosti podané žaloby) je založeno na konkluzi o uplatnitelnosti tvrzeného nároku (majetkové křivdy spočívající v neposkytnutí náhrady za majetek odňatý po 25. 2. 1948) podle restitučních předpisů (zde podle , o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů), vylučující aplikaci jiných (obecných) předpisů, včetně zákona č. 127/1948 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Jako možný nárok restituční jej pak žalobci uplatnili po uplynutí zákonem stanovení prekluzívní lhůty (13 odst. 3 ).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalobci. Míní, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na vyřešení otázky hmotného práva v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešené, totiž zdali absence výměru o náhradě a její neposkytnutí podle zákona č. 127/1948 Sb. představuje majetkovou křivdu (restituční titul), již lze zmírnit výlučně podle , nebo zda žalobcům stále svědčí nárok podle zákona č. 127/1948 Sb., dosud platného a účinného. Posouzení uvedené otázky považují dovolatelé za nesprávné, argumentujíce pro závěr opačný.

4. Žalovaná podala k dovolání nesouhlasné vyjádření.

5. Dovolání Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), jako nepřípustné.

6. Přípustnost dovolání nezakládá (napadené rozhodnutí nepatří do okruhu rozhodnutí vypočtených v tomto ustanovení) a dovolání není přípustné ani podle (není naplněno žádné z tam uvedených hledisek).

7. Podle , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

8. I v nyní posuzované věci (jež se přes dovolateli tvrzené individuální okolnosti od jiných typově obdobných případů pociťované křivdy ve sféře majetkové v důsledku znárodnění realizovaného v rozhodném období principiálně neliší) uplatní se ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu, dle níž se lze zmírnění majetkové křivdy, došlo-li k ní neposkytnutím náhrady za znárodněný majetek podle předpisů o znárodnění v poválečném období domáhat toliko za podmínek stanovených restitučními předpisy (viz , ; z judikatury přiměřeně např. již rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 11. 1999, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. , nebo i nález Ústavního soudu ze dne 22. 10. 1997, sp. zn. ), čímž je možnost vznášení nároků na vyplácení náhrad přímo na základě poválečných předpisů o znárodnění tímto zvláštním restitučním mechanismem nápravy vytěsněna; proto se vyplacení náhrady na základě předpisů o znárodnění (s úspěchem) již nyní domáhat nelze (k tomu srov. přiměřeně např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2005, sp. zn. , nebo i stanovisko plána Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod č. 477/2005 Sb., a jím znovu akcentovaný závěr o specialitě restitučních předpisů).

9. Uvedený závěr byl rozhodovací praxí již dříve vztažen právě i na případy majetkových křivd, k nimž došlo odnětím nemovitostí, které mělo být kompenzováno náhradou předvídanou § 5 odst. 1 zákona č. 127/1948 Sb., k jejímuž vyplacení však nedošlo (k tomu viz již odvolacím soudem odkazované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2013, , jež obstálo i v rámci následně iniciovaného ústavněprávního přezkumu; viz unesení Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. ). Znárodnění majetku bez poskytnutí adekvátní náhrady v rozhodném období (25. 2. 1948 – 1. 1. 1990), zakládající porušení obecně uznávaných lidských práv a svobod, představuje prvek protiprávnosti naplňující restituční titul dle (srov. , odst. 3 cit. zákona); k tomu znovu srov. i již shora odkazovaný nález Ústavního soudu sp. zn. .

10. Je-li tudíž rozhodnutí odvolacího soudu založeno na konkluzi, že žalobci nemohou vznášet nárok na náhradu na základě zákona č. 127/1948 Sb., s tím, že jimi pociťovaná majetková křivda (neposkytnutí náhrady za znárodněný majetek) byla uplatnitelná podle restitučního předpisu, , jde o závěr souladný s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu i Ústavního soudu. Proti závěru o případné prekluzi nároku jako restitučního (jeho neuplatněním zákonem stanoveným postupem a v jím určených lhůtách; viz ) pak dovolatelé již žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním náležitostem dovolání ve smyslu – v dovolání nevznášejí.

11. Jelikož vytčenou otázku odvolací soud napadeným rozsudkem vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a nejsou dány důvody pro její jiné posouzení (v situaci, kdy jde o řešení konvenující i rozhodovací praxi Ústavního soudu), dovolání přípustné není (není naplněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání podle , tedy ani dovolateli výslovně zmiňované kritérium, že jde o otázku v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešenou).

12. Proti rozhodnutí v části výroku o nákladech řízení je pak přípustnost dovolání výslovně vyloučena (srov. ).

13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (srov. věty druhé ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. 11. 2025

Mgr. Petr Kraus předseda senátu