Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2602/2025

21 Cdo 2602/2025-85

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Cigánkem v právní věci oprávněné České republiky – Ministerstva vnitra se sídlem v Praze 7, Nad Štolou č. 3, IČO 00007064, proti povinným 1) P. R., a 2) D. H., původně o žalobě pro zmatečnost podané povinnou M. R., zemřelou dne XX, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. března 2021, č. j. -221, a usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 1. září 2020, č. j. -188, o dovolání povinného 1) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. srpna 2023, č. j. -56, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. května 2023, č. j. 18 Co 34/2021-MOP-52, takto:

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. 8. 2023, č. j. -56, potvrdil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2023, č. j. 18 Co 34/2021-MOP-52, ve výroku I, kterým soud prvního stupně zastavil řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2022, č. j. -37 (výrok I), a změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II tak, že se o náhradě nákladů řízení nerozhoduje (výrok II). Potvrdil usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné, neboť dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem, dle věty třetí nebyl-li nedostatek podmínky uvedené v ani ve lhůtě určené ke splnění této podmínky odstraněn, předseda senátu soudu prvního stupně dovolací řízení zastaví. Povinná [právní předchůdce povinného 1) a povinné 2)], která nemá právnické vzdělání, podala předmětné dovolání, aniž by pro toto řízení byla zastoupena odpovídajícím zástupcem ve smyslu a tuto překážku ani přes výzvu soudu neodstranila; v předmětném dovolacím řízení tak nelze pokračovat a soud prvního stupně řízení správně zastavil.

2. Obě usnesení (soudu prvního stupně i soudu odvolacího) napadl povinný 1) dovoláním, aniž byl zastoupen advokátem nebo doložil své právnické vzdělání. Spolu s dovoláním podal žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta T. M. jeho zástupcem. Přípustnost dovolání založil na tom, že „se jedná o nesprávné právní posouzení odvolacího soudu všech žalobních nároků a návrhů žalobce z důvodu svévolné, protiústavní a záměrně protiprávní aplikace relevantních procesních a hmotněprávních předpisů“. Namítl také porušení jeho základních a ústavně garantovaných práv „na přístup k soudu, na soudní ochranu, na nestranný soud, na výkon spravedlnosti a jiné v rozporu s judikaturou Ústavního soudu“, rozpor s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. , ze dne 25. 8. 2015, sp. zn. , a ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. , a „skutkový deficit v rozhodnutí odvolacího soudu“. Napadená rozhodnutí označil za formalistická a nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů a pro „existenci tzv. opomenutých důkazů, kdy soudy ignorovaly právně rozhodné skutečnosti a dovolatelem uplatněnou judikaturu“. Ohledně „dovolacích námitek, důvodů a právní argumentace“ odkázal na obsah odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně a všech písemných podání uplatněných v tomto řízení. Navrhl zrušení obou napadených rozhodnutí a odklad jejich právní moci a vykonatelnosti.

3. Rozhodnutí soudu prvního stupně v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. , podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a , podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl v řízení o podaném dovolání pokračovat, Nejvyšší soud řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2023, č. j. 18 Co 34/2021-MOP-52, podle a zastavil (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 45/2000 v časopise Soudní judikatura, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2000, sp. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč.).

4. Jde-li o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 8. 2023, č. j. -56, Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou, zda se nejedná o výjimku z přípustnosti dovolání podle ustanovení Dovolací řízení, jehož zastavení bylo potvrzeno tímto dovoláním napadeným rozhodnutím, bylo zahájeno dovoláním podaným povinnou proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2022, č. j. -37 (dále jen „původní dovolání“), kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 7. 2022, č. j. -30, ve výroku I, kterým soud prvního stupně odmítl pro opožděnost odvolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2022, č. j. -26, ve výroku II o náhradě nákladů řízení bylo změněno. Usnesením ze dne 2. 6. 2022, č. j. -26, Krajský soud nepřiznal povinné osvobození od soudních poplatků, přičemž žádost o osvobození od soudních poplatků podala povinná spolu se žalobou pro zmatečnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. března 2021, č. j. -221, a usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 1. září 2020, č. j. -188. Vzhledem k uvedenému dovolací soud dospěl k závěru, že nyní projednávané dovolání není, na rozdíl od původního dovolání, objektivně nepřípustné. Původní dovolání bylo podáno proti usnesení, proti němuž byla přípustná žaloba pro zmatečnost podle , tudíž nebylo dle přípustné; proti rozhodnutí napadenému nyní projednávaným dovoláním však žaloba pro zmatečnost dle přípustná není. Nejde ani o výjimku dle , neboť původní řízení o žalobě pro zmatečnost podané povinnou proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. března 2021, č. j. -221, a usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 1. září 2020, č. j. -188, bylo pravomocně zastaveno usnesením ze dne 9. 5. 2023, č. j. -50, kterým Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2023, č. j. 18 Co 34/2021-MOP-41.

5. Dovolací soud se dále zabýval splněním procesních podmínek dovolacího řízení.

6. K dovolatelem podané žádosti o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení Nejvyšší soud nepřihlížel, neboť ji považuje za zjevné zneužití procesního práva podle (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. , či ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. ). To plyne z dosavadního postupu dovolatele v projednávané věci (v níž podává opakovaně, mechanicky stále tytéž žádosti a tatáž podání), jakož i z obsahu samotného podání (dovolatel v zásadě stále dokola kopíruje svá podání, v žádosti neuvádí žádné konkrétní okolnosti, jež by dokládaly její důvodnost). Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že obdobně dovolatel postupuje též v mnoha dalších řízeních. Jednání dovolatele lze považovat za obstrukční a sudičské (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. ), takže i nyní podané dovolání je zřejmě bezúspěšným uplatněním práva, což představuje další důvod, pro který dovolatele nelze osvobodit od soudních poplatků ( ).

7. Při podání nyní posuzovaného dovolání nebyl dovolatel zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání (srov. ), nesplňuje tak podmínku povinného zastoupení pro dovolací řízení.

8. Jak se přitom podává z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu, poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byl účastník v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým; srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. (a v něm citovaná další usnesení), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. , ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. , ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. , či ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. .

9. Jelikož dovolatel nesplnil podmínku podle , Nejvyšší soud dovolací řízení podle , a zastavil.

10. Dovolací soud nepřehlédl, že dovolatel navíc nezaplatil soudní poplatek z dovolání. I když podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. ), v daném případě dovolací soud k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z jeho postoje v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že i této povinnosti si je vědom, avšak zjevně soudní poplatek platit nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků.

11. K výše uvedenému odkazuje dovolací soud například na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. , ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. , ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. , ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. , ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. , ze dne 26. 6. 2024, sp. zn. , ze dne 29. 2. 2024, sp. zn. , ze dne 5. 8. 2024, sp. zn. , nebo ze dne 27. 2. 2025, sp. zn. .

12. Vzhledem k tomu, že o dovolání bylo rozhodnuto bezprostředně, nebylo třeba samostatně rozhodovat o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti napadených rozhodnutí (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. ).

13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 11. 2025

JUDr. Marek Cigánek předseda senátu