Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
119826.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 925/22
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. Františka Hovorky, zastoupeného Mgr. Antonínem Vondrou, advokátem se sídlem Pardubice, Lidmily Malé 818, proti vyrozumění státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 1. 2. 2022 č. j. 1 KZN 311/2022-4, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
V záhlaví označeným vyrozuměním státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové byl stěžovatel informován, že jeho podnět k výkonu dohledu podle § 12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb. , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství "), byl odložen jako nedůvodný. V ústavní stížnosti se domáhá, aby Ústavní soud rozhodl, že se Krajskému státnímu zastupitelství v Hradci Králové "nařizuje zahájit úkony ve věci podezření trestného jednání znalce Mgr. Ing. Libora Stráníka, které osvědčují rozpornost znaleckých nálezů v znaleckém posudku č. 01/21 účelově směřovaných do právní věci Okresního soudu v Pardubicích č. j. 123 C 45/2019 podle ust. § 346 trestního zákona".
Stěžovatel neuvádí žádná konkrétní ústavně zaručená práva a svobody, která měla být podle jeho názoru napadeným vyrozuměním porušena, a pouze uvádí, že "pravomocné odmítnutí jeho podnětu z 14. 12. 2021 stranou KSZ Hr. Králové je nesouladné i s vrcholovým článkem ústavního pořádku České republiky".
Ústavní soud připomíná, že je podle čl. 83 Ústav y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon (srov. čl. 2 odst. 3 Ústav y a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d). Ústavní soud dále považuje za nutné zdůraznit, že je vázán petitem ústavní stížnosti, který nemůže sám měnit ani překročit (srov. např. usnesení
sp. zn. IV. ÚS 3314/13
).
Ústavní soud se podanou ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel ji směřuje proti v záhlaví označenému vyrozumění státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové. Toto vyrozumění lze považovat za konečné rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu , neboť za "rozhodnutí" způsobilé zasáhnout do ústavních práv stěžovatele je podle ustálené judikatury Ústavního soudu možno považovat i sdělení (vyrozumění) vyššího státního zastupitelství, kterým byl podnět podle § 12d zákona o státním zastupitelství k přezkoumání postupu nižšího státního zastupitelství vyřízen (srov. usnesení
sp. zn. II. ÚS 2166/14
). Vyrozumění státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové jako poslední rozhodnutí ve věci však stěžovatel zrušit nenavrhuje a namísto toho se domáhá, aby Ústavní soud nařídil Krajskému státnímu zastupitelství v Hradci Králové zahájit úkony směřující k prověření podezření ze spáchání trestného činu, jehož se měla dopustit jiná osoba (k doslovné citaci stěžovatelova návrhu viz výše).
K tomu je třeba uvést, že jakkoliv zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu umožňuje kromě "rozhodnutí" napadnout rovněž "jiný zásah orgánu veřejné moci" [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ], připadá tato možnost do úvahy zpravidla pouze tehdy, jestliže ve věci samotné rozhodnutí vydáno nebylo. Jinak vyjádřeno, spatřuje-li stěžovatel porušení svých základních práv v rozhodnutí orgánu veřejné moci, pak je samozřejmě v řízení o ústavní stížnosti přezkoumáván i proces, který k vydání takového rozhodnutí vedl. Jestliže tedy v nyní posuzovaném případě stěžovatel fakticky brojí proti postupu (resp. nečinnosti) orgánů činných v trestním řízení v jeho věci, pak bylo namístě petitem ústavní stížnosti navrhnout kasaci napadeného vyrozumění coby rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje (srov. např. usnesení
sp. zn. III. ÚS 2564/21
).
Ústavní soud uzavírá, že z žádného ustanovení zákona o Ústavním soudu nevyplývá jeho příslušnost k vydávání příkazů orgánům činným v trestním řízení, aby zahájily úkony trestního řízení, jak se toho domáhá stěžovatel.
Z tohoto důvodu byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2022
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
soudce zpravodaj