Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 684/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti Michala Roha, zastoupeného JUDr. Barborou Keindl Flakovou, advokátkou, sídlem Na Švihance 1549/8, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2021 č. j. -406, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. února 2021 č. j. -380 a usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 26. června 2020 č. j. -344, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-západ, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti "Allegro", s. r. o., sídlem V Kosině 1307, Černošice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo zasaženo do jeho základního práva na ochranu tělesné a duševní integrity podle d (dále jen " "), do práva na ochranu zdraví podle y a do práva na soudní ochranu podle y, resp. do práva na spravedlivý proces podle a odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

2. Stěžovatel (žalobce) se v řízení vedeném u Okresního soudu Praha-západ (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. domáhal po vedlejší účastnici řízení (žalované) zaplacení částky ve výši 23 505 Kč z titulu proplacení nevyčerpané dovolené (dále též "původní řízení"). Jeho žaloba byla měnícím rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") ze dne 5. 9. 2017 č. j. -283 zamítnuta.

3. Stěžovatel po skončení řízení ve věci samé podal žalobu na obnovu řízení, kterou okresní soud usnesením ze dne 26. 6. 2020 č. j. -344 zamítl. Okresní soud dospěl k závěru, že neexistují žádné nové skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které stěžovatel nemohl použít v původním řízení. Stěžovatelem nově předkládaný důkaz (zejména doplněk znaleckého posudku použitého v původním řízení vypracovaný Prof. MUDr. Martinem Krbcem, CSc.) není tím důkazem, který by nemohl předložit bez své viny v původním řízení.

4. K odvolání stěžovatele krajský soud usnesením ze dne 24. 2. 2021 č. j. -380 usnesení okresního soudu (ve znění upraveném krajským soudem) potvrdil. Krajský soud ve shodě s okresním soudem neshledal, že by byly naplněny předpoklady pro obnovu řízení ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). K tomu doplnil, že doplněk znaleckého posudku vypracovaný Prof. MUDr. Martinem Krbcem, CSc. nemohl představovat způsobilý důvod pro obnovu řízení už jen z toho důvodu, že byl vypracován až po skončení původního řízení a jeho skutečným smyslem bylo prokázat nesprávnost závěrů jiného znaleckého posudku (Doc. MUDr. Evžena Hrnčíře, CSc.), který byl podkladem pro rozsudek krajského soudu v původním řízení.

5. Následné dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením ze dne 16. 12. 2021 č. j. -406 odmítl jako nepřípustné, jelikož usnesení krajského soudu, resp. jeho závěr, že doplněk znaleckého posouzení vypracovaný Prof. MUDr. Martinem Krbcem, CSc. až po skončení původního řízení nemůže být způsobilým důvodem obnovy řízení, byl v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2008 sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011 sp. zn. ).

II.

Argumentace stěžovatele

6. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Nejprve shrnuje obsah napadených rozhodnutí, jakož i průběh původního řízení, které předcházelo jeho žalobě na obnovu řízení. Vysvětluje důvody, které jej vedly k podání žaloby na obnovu řízení. Podle jeho názoru šlo zejména o nesrovnalosti ve vypracovaných znaleckých posudcích, přičemž stěžovateli nebylo umožněno, aby vyvrátil závěry znalce (Doc. MUDr. Evžena Hrnčíře, CSc.), který v původním řízení zpracovával znalecký posudek zaměřený na jiné skutečnosti (charakter úrazu jako pracovního). Nesouhlasí s tvrzeními obecných soudů, že by v původním řízení nenavrhoval žádné důkazy (zejména důkaz výslechem znalce Prof. MUDr. Martina Krbce, CSc.). Naopak jeho návrhy na provedení dokazování v původním řízení zůstaly opomenuty. K tomu dodává, že v důsledku závěrů vyplývajících z napadených rozhodnutí musel vzít zpět další žaloby ohledně dalších nároků. Na podporu svých tvrzení poukazuje na judikaturu Ústavního soudu týkající se povinnosti vypořádat se s argumenty účastníků řízení a zákazu překvapivých rozhodnutí [nález ze dne 12. 4. 2016

sp. zn.

(N 64/81 SbNU 99); rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Uvádí, že k pochybením došlo v původním řízení o žalobě, která byla umocněna v navazující žalobě na povolení obnovy řízení. Podle stěžovatele by měl Ústavní soud přezkoumat řízení jako celek. Účelem odpovědnosti za škodu je vytvoření stavu, který existoval před vznikem škody, což platí i pro pracovněprávní oblast (nález Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2021

sp. zn.

).

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy obecných soudů [ y (dále jen " ")] a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

9. Obsahem ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele se závěry obecných soudů o nesplnění předpokladů obnovy řízení. Podle platí, že žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení nebo lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení, mohou-li přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci. Z uvedeného je zřejmé, že posouzení novosti skutečnosti nebo důkazu zakládající důvodnost žaloby na obnovu řízení je předmětem úpravy podústavního práva, jehož použití a výklad jsou svěřeny obecným soudům. Ústavní soud není oprávněn do řešení těchto otázek zásadně vstupovat, neboť by šlo o nepřípustný zásah do rozhodovací kompetence ústavně nezávislých orgánů. Výjimku by představovalo např. porušení procesních pravidel zakládající zásah do práva na soudní ochranu nebo učinění extrémních závěrů, které by vybočovaly z interpretačních metod, či vůbec nemohly mít oporu ve skutkových zjištěních.

10. K argumentaci stěžovatele Ústavní soud uvádí, že v postupu obecných soudů nelze spatřovat pochybení. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že byla hodnocena důvodnost předloženého důkazu doplňkem znaleckého posudku jak z hlediska jeho novosti, tak z hlediska novosti skutečnosti, která měla být předloženým důkazem potvrzena. Zejména krajský soud v napadeném usnesení vysvětlil, proč nelze stěžovatelem předložený důkaz považovat za důkaz splňující předpoklad pro obnovu řízení. Důkaz, jehož pořízení si účastník řízení zajistil po skončení původního řízení, nemohl skutečně být důkazem, který by stěžovatel nemohl bez své viny v původním řízení použít. Další argumentace stěžovatele je již toliko polemikou se závěry obecných soudů, což však k důvodnosti ústavní stížnosti nepostačuje. Zdůvodnily-li obecné soudy řádně své závěry o zamítnutí žaloby na obnovu řízení, byť odlišně od přesvědčení stěžovatele, jde o postup nezávislých orgánů veřejné moci, do jejichž rozhodovací pravomoci je zásah Ústavního soudu nepřípustný.

11. Stěžovatelem citované nálezy, z nichž dovozuje opodstatněnost ústavní stížnosti, se pak pouze věnují některým aspektům práva na soudní ochranu a práva na ochranu zdraví či nedotknutelnost osoby, avšak nikterak se nezabývají pro danou věc stěžejní otázkou naplnění předpokladů obnovy řízení.

12. Ústavní soud pro úplnost (k argumentaci stěžovatele, že soudy pochybily, když opomenuly jím navržené důkazy v původním řízení) připomíná, že měřítkem důvodnosti ústavní stížnosti, směřující proti rozhodnutím vydaným v řízení o obnově, není věcná správnost žalobou na obnovu řízení napadených rozhodnutí, nýbrž toliko otázka, zda zde byly relevantní důvody pro povolení obnovy řízení, respektive zda obecné soudy ústavně konformním způsobem odůvodnily, proč stěžovatelem předestřené (nové) skutečnosti takovými neshledaly [srov. nález ze dne 29. 7. 2010

sp. zn.

(N 151/58 SbNU 281)].

13. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. dubna 2022

Vojtěch Šimíček v. r.

předseda senátu