Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1569/2025

-119

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně Znalecká a poradenská kancelář s. r. o. se sídlem v Praze 1 – Malé Straně, Karmelitská č. 379/18, IČO 28478134, zastoupené Mgr. Jaroslavem Zemanem, advokátem se sídlem v Brně, Lazaretní č. 925/9, proti žalované AAA Realitní fond, a. s. se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Na struze č. 227/1, IČO 27413934, zastoupené Mgr. Martinem Kolajíkem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Štefánikova č. 2529/17, o zaplacení 956 666,67 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. října 2024, č. j. -80, takto:

Odůvodnění:

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 7. 9. 2023 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 956 666,67 Kč s příslušenstvím. Požadovaný nárok žalobkyně zdůvodnila zejména tím, že na základě smlouvy o provedení dobrovolné dražby nemovitých věcí ze dne 26. 4. 2022, uzavřené mezi žalobkyní a dražebníkem JUDr. Josefem Lavičkou, Exekutorský úřad Cheb, byly draženy nemovité věci ve vlastnictví žalobkyně zapsané na LV č. XY vedeném u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, obec XY, k. ú. XY. Dne 22. 6. 2022 byl žalované usnesením č. j. -006 udělen příklep na uvedených nemovitostech, a to za nejvyšší podání ve výši 2 800 000 Kč, a současně jí byla stanovena lhůta k doplacení nejvyššího podání v délce 40 dnů ode dne právní moci usnesení o příklepu, avšak nejvyšší podání nebylo ani v dodatečné prodloužené lhůtě doplaceno a usnesení o příklepu bylo zrušeno. Dne 16. 11. 2022 se konala opakovaná dražba, při níž dle sdělení soudního exekutora nebylo učiněno žádné podání. Dne 11. 1. 2023 se konala v pořadí třetí dražba, na níž byl usnesením č. j. 176 DD 00003/22-027, jež nabylo právní moci dne 2. 2. 2023, udělen příklep na shora uvedených nemovitostech panu M. L., a to ze nejvyšší podání ve výši 1 900 000 Kč. Žalobkyní požadovaná částka tvoří na základě uvedeného náhradu škody, kterou jí způsobila žalovaná jednáním v podobě zmaření dražebního jednání konaného dne 22. 6. 2022 nedoplacením ceny dosažené vydražením ve stanovené lhůtě, přičemž se jedná o rozdíl mezi nejvyšším podáním dosaženým při dražbě dne 22. 6. 2022 a při následující dražbě dne 11. 1. 2023 ve výši 900 000 Kč a příslušenství v podobě úroků z úvěru váznoucího na dražené nemovitosti v částce 56 666,67 Kč, které byla žalobkyně nucena uhradit navíc, neboť úvěr nebyl vyplacen již výtěžkem z první dražby v pořadí, jak bylo sjednáno se zajištěným věřitelem.

2. Žalovaná s uplatňovaným nárokem žalobkyně nesouhlasila a navrhovala jeho zamítnutí. Ve svých vyjádřeních především uvedla, že na následky zmaření dražby neuhrazením ceny vydražitelem se v projednávaném případu aplikuje , o veřejných dražbách, případně se náhrada škody řídí , a že proto soudní exekutor zcela správně postupoval podle zákona o veřejných dražbách a , a nikoliv podle a exekučního řádu.

3. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 1. 3. 2024, č. j. -48, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 956 666,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 956 666,67 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení (výrok I), a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce „náhradu nákladů řízení ve výši 67 376 Kč“ do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Soud prvního stupně uvedl, že se v daném případě jednalo o dobrovolnou veřejnou dražbu, na niž je třeba aplikovat , o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů (, ), a vyšel ze závěrů Nejvyššího soudu (s poukazem na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. a sp. zn. ), podle nichž má odpovědnost za škodu podle až 8 zákona o veřejných dražbách přednost před odpovědností za škodu podle , podle kterého se v těchto případech postupuje, jen jestliže neobsahuje vlastní úpravu, a dále, že se tak podle postupuje též při posuzování odpovědnosti vydražitele za škodu způsobenou zmařením dražby, neboť zákon o veřejných dražbách tuto odpovědnost neupravuje (viz body 10 a 11 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Soud prvního stupně dovodil, že samotným opakováním dražby žalobkyni žádná majetková újma nevznikla, když ke vzniku újmy došlo až tím, že při opakované dražbě byla dosažena nižší cena než při předchozí dražbě, a že je nepochybné, že cenu dosaženou vydražením ovlivňují různé další skutečnosti (např. publicita dražby, počet účastníků a jejich případné dohody atd.), které mohou vést k tomu, že cena dosažená vydražením při opakované dražbě je nižší než cena dosažená při předchozí dražbě, avšak samotná okolnost, že předmět dražby je dražen opakovaně v důsledku zmaření předchozí dražby vydražitelem, s výší dosažené ceny bezprostředně nesouvisí a sama o sobě proto nemůže vést k závěru o příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti vydražitele uhradit ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením a škodou spočívající v dosažení nižší ceny při opakované dražbě (viz bod 16 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Na základě uvedeného soud prvního stupně uzavřel, že v projednávaném případu není splněna jedna z podmínek stanovených pro vznik odpovědnosti za škodu žalované (, 3 , , ve znění pozdějších předpisů), neboť zde absentuje příčinná souvislost mezi vznikem škody na straně žalobkyně (nezmnožil se její majetek tak, jak se zmnožit mohl) a jednáním žalované (která sice nesplnila jako vydražitelka svoji povinnost a lze na ni pohlížet jako na škůdce, nicméně na vzniku škody se podílely i jiné skutečnosti, které žalovaná nemohla ovlivnit), a proto žalobu zamítl jako neopodstatněnou.

4. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 10. 2024, č. j. -80, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé co do částky 900 000 Kč s úrokem z prodlení v výši 15 % ročně od 26. 8. 2023 do zaplacení jako věcně správný potvrdil a ohledně částky 56 666,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 26. 8. 2023 do zaplacení a ve výroku o nákladech řízení pro nepřezkoumatelnost zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že důvody, na nichž soud prvního stupně založil svůj zamítavý rozsudek, umožňují rozhodnout zatím jen ohledně dílčího nároku žalobkyně na náhradu škody ve výši 900 000 Kč s příslušenstvím, přičemž se odvolací soud plně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně „jakožto souladnými s judikaturou Nejvyššího soudu (kromě soudem prvního stupně citovaného rozsudku ze dne 23. 6. 2016, sp. zn. , srov. dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. , ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 66/2017, či ze dne 28. 3. 2024, sp. zn. )“. Rovněž podle přesvědčení odvolacího soudu je na daný případ třeba aplikovat , o veřejných dražbách, a , avšak „vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě se dražba konala v letech 2022 a 2023, bylo třeba na věc aplikovat příslušné právní předpisy ve znění platném a účinném v době konání zmařené a opakované dražby“. Odvolací soud dovodil, že „žalobkyni samotným opakováním dražby žádná majetková újma nevznikla a ke vzniku újmy došlo až tím, že při opakované (v pořadí třetí) dražbě byla dosažena nižší cena než při předchozí dražbě, přičemž sama okolnost, že předmět dražby je dražen opakovaně v důsledku zmaření předchozí (první) dražby vydražitelem, s výší dosažené ceny – ovlivněné kromě úrovně dosahovaných cen při prodeji stejného nebo obdobného majetku na trhu v rozhodné době řadou dalších skutečností (počet účastníků dražby apod.) – bezprostředně nesouvisí“, na základě čehož je podle názoru odvolacího soudu „závěr soudu I. stupně o absenci příčinné souvislosti jakožto jednoho z nezbytných předpokladů odpovědnosti za škodu (, , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“) mezi porušením povinnosti žalované uhradit ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením a újmou spočívající v dosažení nižší ceny při opakované dražbě prost pochybení“ (bod 7 odůvodnění napadeného rozsudku).

5. Proti rozsudku odvolacího soudu (v rozsahu, ve kterém napadený rozsudek potvrzuje rozsudek soudu prvního stupně) podala žalobkyně dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že „rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla cele vyřešena, resp. je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a současně má žalobkyně za to, že by řešená právní otázka měla být dovolacím soudem posouzena jinak“. V návaznosti na uvedené žalobkyně dovolacímu soudu předkládá následující právní otázky:

„A) Zda se při provádění dobrovolné veřejné dražby prováděné soudním exekutorem v rámci další činnosti exekutora dle hlavy VI. , exekuční řád (dále také jen ‚ex. řád‘), na návrh a dle smlouvy uzavřené s vlastníkem dražené nemovitosti, použijí přiměřeně i ustanovení ?B) Je pro rozsah ustanovení přiměřeně použitelných při provádění dobrovolné veřejné dražby prováděné soudním exekutorem v rámci další činnosti exekutora dle hlavy VI. ex. řádu určující osoba navrhovatele?C) Je úprava následků zmaření dražby v ZoVD komplexní úpravou? Mají se práva neupravená ZoVD řídit skrze jeho ust. ?D) Přiměřenost použití norem – zejména, zda je přiměřené, aby soudní exekutor při provádění dobrovolné veřejné dražby prováděné soudním exekutorem v rámci další činnosti exekutora dle hlavy VI. ex. řádu vydal usnesení ve smyslu ust. ?“

Prostřednictvím poměrně obsáhlého podrobnějšího odůvodnění předestřených právních otázek žalobkyně prosazuje argumentační linii ve prospěch přiměřené aplikace příslušných ustanovení (a exekučního řádu) při konání dobrovolné veřejné dražby prováděné soudním exekutorem v rámci další činnosti exekutora na základě smlouvy uzavřené ve smyslu exekučního řádu, namísto příslušných norem zákona o veřejných dražbách, jak v projednávaném případu dovodily soudy obou stupňů. Jejich postupu proto žalobkyně vytýká, že oba soudy „nesprávně stanovily okruh právních norem na řešenou věc dopadajících, když nezkoumaly přiměřenost použití norem o. s. ř, což vedlo k tomu, že jejich rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci“. Ve vztahu k rozporovaným závěrům soudu prvního stupně a odvolacího soudu žalobkyně namítá, že „pro navrhovatele (a v podstatě i pro soudní exekutory, dražitele, vydražitele, spoluvlastníky, věřitele atd.) v témže čase a ve stejných skutkových situacích vytváří dva různé právní režimy, resp. vytváří dvě kategorie navrhovatelů, z nichž jedna skupina je zvýhodňována oproti všem ostatním, aniž by pro takový postup byl dán objektivní a racionální – a hlavně zákonný – důvod ospravedlňující uvedený postup“. Žalobkyně má za to, že „rozhodnutí soudu prvního stupně a odvolacího soudu se tedy zakládá na nesprávném posouzení toho, pod jakou normu řešenou kauzu podřadit“, neboť podle jejího názoru při provádění dobrovolné dražby soudním exekutorem na základě smlouvy dle exekučního řádu „zákon umožňuje, eo ipso předpokládá, použití úpravy obsažené v “, a to i pro posuzování nároků navrhovatele způsobených zmařením dražby obmeškalým věřitelem. Na základě uvedeného žalobkyně dovolacímu soudu navrhla, aby napadený rozsudek změnil tak, že rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 956 666,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 956 666,67 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení, případně aby rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání žalobkyně uvedla, že nesouhlasí s právní argumentací žalobkyně promítnutou do dovolání a že se s rozhodnutími soudu prvního stupně i odvolacího soudu zcela ztotožňuje. Vzhledem k tomu, že podle žalované „rozhodnutí soudů nižších instancí jsou správná a zákonná“, naproti tomu je dovolání žalobkyně „účelové, nesplňuje podmínky přípustnosti a v meritu věci je nedůvodné“, žalovaná navrhla dovolacímu soudu, aby dovolání žalobkyně „zamítl“.

7. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací [ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“)] po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

8. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

9. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

10. Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu – jak vyplývá z a věty první – nepodléhá), že na základě smlouvy ze dne 26. 4. 2022 o provedení dobrovolné dražby nemovitých věcí ve vlastnictví žalobkyně, uzavřené mezi žalobkyní a JUDr. Josefem Lavičkou, soudním exekutorem Exekutorského úřadu Cheb, byly draženy nemovitosti žalobkyně, dne 22. 6. 2022 byl žalované udělen příklep na uvedené nemovitosti za nejvyšší podání ve výši 2 800 000 Kč a současně byla žalované stanovena lhůta k úhradě uvedené částky, která však ani v dodatečné lhůtě uhrazena nebyla, že dne 16. 11. 2022 se konala opakovaná dražba, v rámci níž nebylo učiněno žádné podání, že dne 11. 1. 2023 se konala v pořadí třetí dražba, na níž byl udělen příklep M. L. za nejvyšší podání ve výši 1 900 000 Kč, usnesení o příklepu nabylo právní moci dne 2. 2. 2023, že výzvou ze dne 18. 7. 2023 uplatnila žalobkyně vůči žalované nárok na náhradu škody ve výši 812 582,67 Kč, do níž kromě jiného byla započtena i složená dražební jistota ve výši 150 000 Kč, žalovaná požadovala doložení listin a usnesení exekutora podle , a že výzvou ze dne 18. 8. 2023 žalobkyně požadovala po žalované uhrazení částky 956 666,67 Kč, když do této částky již nebyla započtena složená dražební jistota, přičemž žalovaná uplatňované nároky odmítla a opakovaně se domáhala po soudním exekutorovi sdělení informací, jak bylo naloženo se složenou dražební jistotou, avšak bezvýsledně.

11. Za tohoto skutkového stavu závisí napadený rozsudek odvolacího soudu (mimo jiné) na vyřešení otázky hmotného práva týkající se posouzení, podle jakého právního předpisu postupuje soudní exekutor v případě, kdy jeho oprávnění provést dražbu nevychází ze smlouvy uzavřené s osobou, na niž oprávnění k uzavření takové smlouvy bylo delegováno zvláštním (veřejnoprávním) předpisem. Vzhledem k tomu, že uvedenou právní otázku odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že dovolání žalobkyně je podle přípustné.

12. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu , které provedl bez jednání ( věta první ), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně je důvodné.

13. Projednávanou věc je třeba posuzovat i v současné době – vzhledem k tomu, kdy se uskutečnily dobrovolné veřejné dražby nemovitých věcí žalobkyně, při nichž byl udělen příklep (ve dnech 22. 6. 2022 a 11. 1. 2023) – podle , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů účinném do 25. 8. 2023 (dále též jen „exekuční řád“), a , o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „zákon o veřejných dražbách“).

14. Před odpovědí na shora uvedenou otázku, pro jejíž řešení bylo dovolání připuštěno (viz bod 11 tohoto odůvodnění), je zapotřebí si uvědomit následující.

15. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu platí, že posouzení uplatněného nároku musí vyplývat z vylíčení skutkového děje tak, jak je obsažen v žalobě, resp. v dalších podáních žalobce, čímž je dán v řízení jeho skutkový rámec, jímž je soud vázán [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. , jenž byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod publikačním číslem 78/2004, a zde vyjádřený právní názor, že nárok uplatněný žalobou, popř. vzájemnou žalobou je vymezen vylíčením rozhodujících skutkových okolností a žalobním návrhem (petitem), přičemž právní kvalifikace nároku (je-li v žalobě uvedena) není pro soud závazná; z recentních rozhodnutí potom rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2024, sp. zn. ].

16. Skutková tvrzení, obsažená v žalobě, jsou popsána v bodě 10 tohoto odůvodnění; vzhledem k tomu, že jsou mezi účastníky v podstatě nesporná, byla převzata i jako skutková zjištění.

17. Pakliže tedy žalobkyně v žalobě hodnotí svůj nárok jako nárok z titulu odpovědnosti za škodu, není tímto hodnocením soud vázán; ostatně žalobkyně širší souvislosti vztahující se k uplatněnému nároku poměrně obsáhle rozebírá v podání ze dne 23. 2. 2024, kde již podstatu svého nároku charakterizuje odlišně.

K žalobkyní předneseným otázkám:

18. Podle § 76 odst. 2 exekučního řádu exekutor může též provést dražbu movité či nemovité věci na návrh vlastníka či osoby oprávněné disponovat s věcí. Přitom postupuje přiměřeně podle ustanovení tohoto zákona.

19. Podle exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení .

20. Podle § 1 zákona o veřejných dražbách tento zákon upravuje veřejné dražby a vznik, trvání a zánik některých právních vztahů s tím souvisejících. Podle tohoto zákona se postupuje, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak (navazující poznámka pod čarou č. 1 odkazuje na , o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů; , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů; , , ve znění pozdějších předpisů).

21. Podle nezaplatil-li vydražitel nejvyšší podání ani v dodatečné lhůtě, kterou mu soud usnesením určil a která nesmí být delší než jeden měsíc, usnesení o příklepu se marným uplynutím dodatečné lhůty zrušuje a soud nařídí další dražební jednání. To nařídí soud i tehdy, jestliže vydražitel nepředložil smlouvu o úvěru, nejvyšší podání nebylo doplaceno ve lhůtě uvedené v , nebo nezaplatil ve stanovené lhůtě předražek.

22. Podle vydražitel uvedený v je povinen nahradit náklady, které státu a účastníkům vznikly v souvislosti s dalším dražebním jednáním, škodu, která vznikla tím, že nezaplatil nejvyšší podání, a, bylo-li při dalším dražebním jednání dosaženo nižší nejvyšší podání, rozdíl na nejvyšším podání. Na tyto dluhy se započítá jistota složená vydražitelem; převyšuje-li jistota tyto dluhy, zbývající část se vrátí vydražiteli.

23. Podle o dluzích podle odstavce 1 rozhodne soud po jednání usnesením.

24. Problematikou vztahu zákona o veřejných dražbách a dalších právních předpisů se Nejvyšší soud (byť na odlišném skutkovém terénu) zabýval v rozsudku ze dne 21. 10. 2022, sp. zn. , který byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod publikačním číslem 66/2023. V tomto rozhodnutí dovolací soud předně poukázal na to, že z dikce § 1 zákona o veřejných dražbách vyplývá, že zákon (o veřejných dražbách) upravuje veřejné dražby a vznik, trvání a zánik některých právních vztahů s tím souvisejících a podle tohoto zákona se postupuje, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak (odkazuje se na , o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů, , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů a , , ve znění pozdějších předpisů; jde tedy o zákony, které mají svoji vlastní úpravu dražeb).

25. Z nastíněných východisek Nejvyšší soud vycházel v recentním rozsudku ze dne 10. 3. 2025, sp. zn. , v jehož odůvodnění dospěl k závěru, že pokud zákon o veřejných dražbách vylučuje svoji působnost na dražby prováděné podle jiných předpisů (mimo jiné podle ) a pokud exekuční řád (srov. , , ) přímo odkazuje na (přiměřené) užití , není žádný rozumný důvod rozlišovat režim provedení dražby exekutorem v rámci jiné exekutorské činnosti podle toho, zda jeho oprávnění vyplývá ze smlouvy o provedení dražby, uzavřené v souvislosti s jiným řízením (insolvenčním, likvidace dědictví apod.), anebo bez této souvislosti, a dovodit rozdílný režim úpravy těchto dražeb (resp. režim úpravy zákona o veřejných dražbách). Je tomu tak též proto, že exekutor nebyl oprávněn v režimu zákona o veřejných dražbách smlouvu o provedení dražby v postavení dražebníka uzavřít, neboť ve smyslu zákona o veřejných dražbách je dražebníkem osoba, která organizuje dražbu a má k tomu příslušné oprávnění ( zákona o veřejných dražbách); jde-li o majetek územních samosprávných celků nebo majetek státu, může být dražebníkem i územní samosprávný celek, příslušný orgán státní správy nebo Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Dovolací soud proto na základě uvedeného v tehdy posuzovaném případu (na podkladě obdobné skutkové situace jako v nyní projednávané věci) uzavřel, že jestliže odvolací soud vázal oprávnění užívat předmětnou bytovou nemovitost na splnění povinností vyplývajících ze zákona o veřejných dražbách ( zákona o veřejných dražbách), pak je jeho právní hodnocení nesprávné.

26. V citovaném rozhodnutí dovolací soud rovněž vyložil, že ratio decidendi (nosný důvod) rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. , na jehož závěry obsažené v odůvodnění odkazuje též žalobkyně v textu svého dovolání, vychází ze skutkového závěru o uzavření smlouvy o provedení dražby se soudním exekutorem v situaci, kdy oprávnění k uzavření takové smlouvy vychází ze zvláštního předpisu (zde se jednalo o oprávnění soudního komisaře při likvidaci dědictví); v těchto případech není pochybnost o tom, že exekutor provádí dražbu podle exekučního řádu a postupuje přiměřeně podle ustanovení (exekučního řádu) o výkonu rozhodnutí (exekuci) prodejem nemovitosti (zástavy) [srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod publikačním číslem 35/2023, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2024, sp. zn. ], a tedy nikoliv podle zákona o veřejných dražbách.

27. Konečně dovolací soud nepřehlédl, že odůvodnění výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. , předpokládá určitou kategorizaci dvou různých režimů veřejných dražeb podle § 76 odst. 2 exekučního řádu, a to veřejnoprávního a soukromoprávního charakteru, jejichž aplikace se odvíjí od povahy oprávnění příslušného soudního exekutora k provedení dražby a jeho případného veřejnoprávního postavení (nejtypičtěji v případě dražby vedené na základě návrhu notáře v postavení soudního komisaře nebo insolvenčního správce). K tomu je nicméně nutné dodat, že nastíněné rozlišení přitom bylo odbornou veřejností přijímáno rezervovaně jako nepřesvědčivé s tím, že dražby podle exekučního řádu s přiměřenou aplikací procesních předpisů by měly představovat alternativu k právní úpravě obsažené v zákoně o veřejných dražbách (blíže viz HULMÁK, Milan. Veřejná dražba v . Právní rozhledy, 2022, č. 4, s. 115-120). Ostatně právě výhrada, že uvedené rozhodnutí rozlišuje dražby prováděné exekutorem na veřejnoprávní a soukromoprávní (přičemž za veřejnoprávní dražbu označuje takovou, kterou exekutor koná na základě návrhu nebo pověření osoby či orgánu, jenž je nadán veřejnoprávní pravomocí k vedení řízení, v jehož rámci se má dražba uskutečnit), se ukázala tou nejpodstatnější při jeho neschválení k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (VOJTEK, Petr. Přehled rozhodnutí NS nepřijatých v roce 2021 do Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Soudní rozhledy, 2022, č. 2, s. 39-42).

28. V usnesení ze dne 28. 3. 2024, sp. zn. , Nejvyšší soud připomenul, že při řešení otázky povinností stanovených v (tedy povinností tzv. obmeškalého vydržitele) Nejvyšší soud stabilně vychází ze závěru, podle něhož je podmínkou pro uložení povinnosti k úhradě nákladů dalšího dražebního jednání a povinnosti uhradit rozdíl na nejvyšším podání podle (dále jen „povinnost k úhradě rozdílu na nejvyšším podání“) pouze skutečnost, že vydražitel podle ani v dodatečné lhůtě nezaplatil nejvyšší podání a že při dalším dražebním jednání podle bylo dosaženo nižší nejvyšší podání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2012, sp. zn. ). Povinnost k úhradě rozdílu na nejvyšším podání vyplývá přímo z procesního předpisu; svojí povahou se jedná o povinnost tzv. kompenzačně dražební (v případě povinnosti k úhradě nákladů dalšího dražebního jednání jde o povinnost tzv. náhradovou) a exekutor o ní rozhoduje z moci úřední; jakákoliv úvaha o hmotněprávní povaze této povinnosti vůbec není namístě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod publikačním číslem 66/2017, a z recentních rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2024, sp. zn. ).

29. Z odůvodnění citovaného usnesení se dále podává, že pakliže není usnesení o příklepu postupem podle odstraněno, přechází exekuce prodejem nemovitosti do závěrečné fáze, tedy fáze rozvrhu rozdělované podstaty (srov. násl. ). Aby však bylo možno rozvrh úspěšně realizovat, je nezbytné, aby bylo postaveno na jisto, jaká podstata má být rozdělena (srov. a např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. ), a proto (jsou-li splněny zákonné podmínky) nejprve rozhodne exekutor (mimo jiné) o povinnosti obmeškalého vydražitele k náhradě nákladů, jakož i o povinnosti k úhradě rozdílu na nejvyšším podání. Soud (exekutor) při tomto rozhodování vychází (musí vycházet) z výsledků rozhodování v předchozích fázích řízení, které již nejsou změnitelné a jsou pro něj závazné; pakliže tedy předchozí pravomocné usnesení o příklepu bylo zrušeno ze zákona (tedy pro nezaplacení nejvyššího podání), nic to na účincích právní moci tohoto usnesení nezměnilo a není jej možno znovu přezkoumat (taková možnost je dána pouze postupem podle ).

30. Z uvedených východisek vycházel Nejvyšší soud rovněž v usnesení ze dne 3. 12. 2024, sp. zn. , v němž uzavřel, že je nepochybně třeba vykládat vydražení „za nižší nejvyšší podání“ jako dosažení nejvyššího podání, jemuž byl následně udělen příklep, který nebyl „odstraněn“ postupem podle Dalším dražebním jednáním podle přitom nemusí být nutně takové, které následně vede k úspěšnému zaplacení nejvyššího podání, neboť (pravomocné) usnesení o udělení příklepu může být zrušeno ze zákona ( věta první ), a přesto je z něho soudní exekutor povinen při výpočtu rozdílu nadále vycházet. Nicméně vždy se musí jednat o dražební jednání, v němž byl nejvyššímu podání rovněž udělen pravomocný příklep. Soudní exekutor příklepem ve své podstatě „validuje“ učiněné nejvyšší podání, jinými slovy ověřuje, zda jsou splněny i další zákonné předpoklady.

31. Judikatura dovolacího soudu se přitom v návaznosti na výše uvedené ustálila v závěru, že o plnění ve smyslu věcně rozhoduje soudní exekutor podle a že takovým plněním může být i právo na náhradu neuhrazené odměny soudního exekutora, která exekutorovi ušla následkem toho, že obmeškalý vydražitel nezaplatil nejvyšší podání do doby, než pro zahájení insolvenčního řízení vůči povinnému došlo k nemožnosti provést exekuci podle ex. řádu (a tedy i k nemožnosti uskutečnit další dražbu s ohledem na ) [srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2024, sp. zn. ; uvedené závěry byly aprobovány též Ústavním soudem, jak se podává z odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2024, sp. zn. ]. O povinnostech obmeškalého vydražitele upravených v rozhoduje exekutor z moci úřední (srov. například závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod publikačním číslem 66/2017, nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod publikačním číslem 69/2015). Uvedené znamená, že jsou-li splněny podmínky pro uložení některé z povinností uvedených v , soudní exekutor takové rozhodnutí vydá (musí vydat), nejsou-li podmínky splněny, (negativní) rozhodnutí nevydává; negativní rozhodnutí vydává pouze tehdy, podala-li některá z oprávněných osob návrh (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2024, sp. zn. ).

32. V poměrech projednávané věci soud prvního stupně dovodil (a odvolací soud jeho závěry potvrdil), že důsledky zmařené dražby je třeba posuzovat podle zákona o veřejných dražbách, a nikoliv podle speciálního ustanovení (viz body 17 a 19 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, resp. bod 7 odůvodnění napadeného rozsudku). Současně se odvolací soud plně ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že v případě odpovědnosti vydražitele za škodu způsobenou zmařením dražby je nutno postupovat podle příslušných ustanovení a že v posuzovaném případu, s přihlédnutím ke zjištěnému skutkovému stavu, není splněna jedna z podmínek stanovených pro vznik odpovědnosti za škodu, tj. že je zde absence příčinné souvislosti (jakožto jednoho z nezbytných předpokladů odpovědnosti za škodu podle , o. z.) mezi porušením povinnosti žalované uhradit ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením a újmou žalobkyně spočívající v dosažení nižší ceny při opakované dražbě (viz body 13 a 16 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, resp. bod 7 odůvodnění napadeného rozsudku). Soud prvního stupně rovněž uzavřel (a odvolací soud jeho názor nijak nekorigoval), že i za předpokladu, že by se následky zmařené dražby posuzovaly podle speciální úpravy obsažené v , o případné škodě by musel rozhodnut soud, který by vydal přímo vykonatelný exekuční titul ve formě usnesení, a nikoliv soud v rámci nalézacího řízení, který není oprávněn rozhodovat o výši škody vzniklé zmařením dražebního jednání (viz bod 19 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, resp. body 3 a 9 odůvodnění napadeného rozsudku).

33. Pokud tedy odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že se v posuzovaném případě na dražbu provedenou soudním exekutorem na základě smlouvy uzavřené podle § 76 odst. 2 exekučního řádu v případě, kdy jeho oprávnění provést dražbu nevychází ze smlouvy uzavřené s osobou, na niž oprávnění k uzavření takové smlouvy bylo delegováno zvláštním (veřejnoprávním) předpisem, aplikují příslušná ustanovení zákona o veřejných dražbách, a nikoliv (přiměřeně) ustanovení , v důsledku čehož pak odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) současně ani nedovodil pravomoc (a povinnost) soudního exekutora vydat usnesení podle o povinnosti obmeškalého vydražitele k úhradě rozdílu na nejvyšším podání ve smyslu , je jeho právní hodnocení nesprávné, neboť není v souladu s výše uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

35. Podle rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

36. Podle žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů.

37. V dané věci je řízení stiženo zmatečnostní vadou, neboť soudy rozhodovaly ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů.

38. I když, jak již bylo vysvětleno výše, soudní exekutor provádí dražbu na návrh vlastníka věci v rámci tzv. jiné exekuční činnosti podle ustanovení exekučního řádu, prostupuje přiměřeně podle , tedy podle těch ustanovení, která se týkají dražby nemovitostí (mimo jiné tedy i podle ustanovení ), a rozhoduje tak autoritativně o právech a povinnostech účastníků dražby. Je tedy v této souvislosti nadán pravomocí rozhodovat o těchto otázkách (tedy i o nárocích proti obmeškalému vydražiteli).

39. V této věci nemá dovolací soud pochybnosti o tom, že vylíčení skutkových okolností případu v žalobě a dalších podáních žalobkyně neumožňuje jiné právní posouzení nároku než jako nároku navrhovatele dražby proti obmeškalému vydražiteli, vzniklého v důsledku zmaření dražby a následného dosažení nižšího nejvyššího podání (tedy tzv. procesního nároku podle ustanovení ); k rozhodnutí o něm je však dána pravomoc soudního exekutora a nikoliv soudu ( ).

40. Vzhledem k tomu dovolací soud podle zrušil rozsudek odvolacího soudu v části výroku o věci samé ohledně potvrzení rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby co do částky 900 000 Kč s příslušenstvím a ve stejném rozsahu i rozsudek soudu prvního stupně, a podle v uvedeném rozsahu řízení zastavil (výrok I).

41. Dovolací soud dále ve smyslu rozhodl, že po právní moci rozhodnutí bude věc postoupena soudnímu exekutorovi JUDr. Josefu Lavičkovi, Exekutorský úřad Cheb, se sídlem v Chebu, 26. dubna č. 573/10.

42. Protože soud odvolací rozsudkem ze dne 16. 10. 2024, č. j. -80, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 3. 2024, č. j. -48, ohledně částky 56 666,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 26. 8. 2023 do zaplacení a ve výroku o nákladech řízení zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí o nákladech řízení včetně řízení odvolacího a dovolacího ( ve spojení s per argumentum à contrario a přiměřeně též ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 10. 2025

JUDr. Marek Cigánek

předseda senátu