Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 257/22

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a JUDr. Pavla Šámala o ústavní stížnosti Areál Zákolany, s.r.o., Zákolany 103, zastoupené Mgr. Jiřím Maškem, advokátem se sídlem Plzeň, Lochotínská 1108/18, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2021 sp. zn. a usnesení Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru daní, 2. oddělení č. j. NCOZ-1120-238/TČ-2021-412301-H ze dne 12. 8. 2021, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru daní, 2. oddělení (dále jen "policejní orgán"), jímž byly podle § 79a odst. 1 trestního řádu zajištěny její peněžní prostředky nacházející se na bankovním účtu, a to až do výše 12 171 523 Kč. Dále navrhuje zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze, jímž bylo uvedené usnesení policejního orgánu zrušeno a nově rozhodnuto tak, že se podle § 79g odst. 1 trestního řádu ve spojení s § 79a odst. 1 trestního řádu zajišťují její peněžní prostředky nacházející se na bankovním účtu až do výše 2 666 392,70 Kč, a to jako náhradní hodnota za výnos z trestné činnosti.

Podle stěžovatelky došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do jejích práv podle a d (dále jen " ").

Stěžovatelka namítá, že policejní orgán při prohlídce jejích nebytových prostor a nebytových prostor společností Therapharm, a.s., Therapharm LTD zabral rozsáhlý soubor movitého majetku zahrnující stroje, přístroje a dále tzv. hradlová pole FPGA. Tvrdí, že tento majetek byl pořízen za účasti dotačních programů Evropské unie a České republiky, tj. za účasti dotací, které orgány činné v trestním řízení označují za neoprávněně čerpané. Je přesvědčena, že v případě tohoto souboru majetku se jedná o primární výnos z trestné činnosti. V důsledku toho má za to, že nebyla splněna podmínka vyžadovaná pro zajištění náhradní hodnoty podle § 79g trestního řádu spočívající v nemožnosti zajistit majetkové hodnoty primárního výnosu z trestné činnosti. Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") proto podle ní pochybil, když zajistil náhradní hodnotu dříve, než došlo k zajištění uvedeného primárního výnosu.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde zčásti o návrh zjevně neopodstatněný a zčásti o návrh, k jehož projednání není příslušný, a proto jej odmítl.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že jeho úkol spočívá v ochraně ústavnosti ( y). Do pravomoci ostatních soudů a jiných orgánů veřejné moci je tedy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími porušena ústavně zaručená práva a svobody. Ústavní soud ve své judikatuře zdůrazňuje princip sebeomezení a minimalizace zásahů do výkonu pravomoci jiných orgánů veřejné moci. To se týká i rozhodování o dočasném zajištění majetkových hodnot podle ustanovení § 79a a násl. trestního řádu. Ústavní soud při rozhodování o ústavních stížnostech směřujících proti takovým rozhodnutím vždy zachovával maximální zdrženlivost (viz např. usnesení

sp. zn.

,

,

,

,

,

,

a další).

Majetkové zajišťovací instituty upravené v ustanovení § 79 a násl. trestního řádu představují významný nástroj napomáhající objasňování, potrestání a eliminaci následků závažné, zejména hospodářské kriminality. Ústavní soud je obecně považuje za opatření zasahující do základního práva na pokojné užívání majetku, na něž se vztahuje ochrana Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně základních lidských práv a svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i y (srov. především nález

sp. zn.

). Zároveň však ve své judikatuře připomíná, že jde o prostředek pouze dočasný, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci. Nelze tudíž mluvit o "zbavení majetku" ve smyslu druhé věty odst. 1 čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, nýbrž pouze o opatření týkající se "užívání majetku" ve smyslu odst. 2 citovaného ustanovení (viz také rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Handyside proti Spojenému Království, stížnost č. 5493/72). Při posuzování ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů přitom Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, jakož i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností (srov. např. nález

sp. zn.

a usnesení

sp. zn.

či

).

Požadavky, jež jsou na rozhodnutí o zajištění majetku (§ 79a a násl. trestního řádu) z pohledu ústavního rámce kladeny, Ústavní soud v citovaných rozhodnutích zformuloval do následujících tezí: rozhodnutí musí mít zákonný podklad ( y), musí být vydáno příslušným orgánem ( , y) a nemůže být projevem svévole ( y a a 3 y). Při posuzování ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů přitom Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření.

Z napadeného usnesení je zřejmé, že vrchní soud při svém rozhodování patřičně zohledňoval uskutečněné zajištění movitých věcí stěžovatelky. Vrchní soud totiž zaznamenal zajištění tří motorových vozidel jako náhradní hodnoty za výnos z trestné činnosti, a v důsledku toho omezil zajištění peněžních prostředků na výše vymezenou zbývající částku ve vztahu k výnosu z trestné činnosti.

Pokud jde o zabrání souboru věcí, na něž ve své ústavní stížnosti stěžovatelka upozorňuje, vrchní soud konstatoval, že nedisponuje poznatky o zajištění těchto věcí, tudíž k jejich hodnotě nelze přihlížet, neboť zabrání těchto věcí nelze ztotožňovat s jejich zajištěním (srov. č. l. 5-6 usnesení vrchního soudu). Vrchní soud dále na č. l. 7 svého usnesení správně poznamenal, že bude nadále povinností orgánů činných v trestním řízení průběžně vyhodnocovat důvody pro další trvání zajištění peněžních prostředků stěžovatelky, přičemž pokud by v budoucnu mělo dojít k zajištění tzv. hradlových polí a dalších movitých věcí, které sama stěžovatelka označuje jako primární výnos z trestné činnosti, bude muset policejní orgán postupovat tak, aby souhrn všech zajištěných věcí nepřesáhl předpokládaný výnos z trestné činnosti.

Ústavní soud v dané fázi řízení tento postoj akceptuje, a to jednak s ohledem na rané stadium trestního řízení a jednak na charakter stíhané trestné činnosti, která byla spojena s převáděním majetku mezi jednotlivými obviněnými subjekty. V dalším řízení tedy bude třeba objasnit původ věcí označených stěžovatelkou za primární výnos z trestné činnosti, jejich hodnotu i aktuální majetková práva, jež se k nim vztahují, a tomu přizpůsobit další rozhodování o zajištění majetku stěžovatelky. Při tomto objasňování a rozhodování stěžovatelka pochopitelně může i nadále využívat všech svých zákonných práv.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost v části směřující proti usnesení vrchního soudu podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. V části směřující proti dříve zrušenému usnesení policejního orgánu jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný (není povolán jej zrušit podruhé), a proto jej podle také odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. dubna 2022

JUDr. Jaromír Jirsa, v. r.

předseda senátu